Tsunami má většina lidí spojené s Tichým či Indickým oceánem, mohutná vlna má ovšem na svědomí i jednu děsivou událost v Evropě, navíc ve vnitrozemí. Před 61 lety se odehrála v italských horách sto kilometrů od Benátek těžko pochopitelná tragédie, při níž zahynulo přes dva tisíce lidí. Podle UNESCO šlo o jednu z nejhorších člověkem způsobených přírodních katastrof v historii.
Longarone vypadá jako jedno z typických průmyslových městeček v podhůří italských Dolomitů, ale za jeho fasádou se skrývá tragédie téměř biblických rozměrů. Devátého října 1963 ho totiž s několika okolními vesnicemi doslova vymazala z mapy obří vlna z nedaleké přehrady. Při rozplétání toho, co se tehdy přesně stalo, je potřeba zajít dále do minulosti.
ČTĚTE TAKÉ: Tragédie ve zpustošené obci. Seniorku zachránili, ale utekla domů. Pak ji smetla voda
Poválečná Itálie chtěla za každou cenu probudit svůj průmysl, na což potřebovala elektrickou energii. Jednou z lákavých možností bylo budování vodních elektráren. A zrovna hluboké údolí říčky Vajont vypadalo pro tenhle účel ideálně.
Stavba přehrady nakonec začala v roce 1956 i přes protesty některých odborníků a místních obyvatel, kteří upozorňovali na nestabilní podloží a časté sesuvy půdy především na hoře Toc, pod níž měla vodní nádrž vzniknout. V roce 1960 bylo hotovo – v údolí vyrostla v té době nejvyšší klenbová přehrada na světě, popsal před časem geolog David Bressan pro časopis Forbes. Hráz se klenula až do výšky 261,6 metrů a prostor za ní měl pojmout až 168 milionů metrů krychlových vody.
Osudový sesuv
Hned v únoru 1960 začalo napouštění rezervoáru a v říjnu už voda dosahovala do výšky 170 metrů. Brzy poté se objevily první problémy – trhliny ve svahu hory Toc se rozšiřovaly a ve chvíli, kdy hladina 4. října vystoupala na 180 metrů, se část svahu utrhla. Do vody se sesulo 700 tisíc kubíků zeminy a kamení.
Po této události bylo rozhodnuto, že výška vody se bude držet na nižší bezpečnější hladině, což se dařilo do osudného roku 1963. Tehdy se na jaře hladina rychle zvedla až na 230 metrů a v půlce července už na 240 metrů. Odborníci začali upozorňovat na zvětšující se posuny půdy, která se hýbala o 3,5 centimetru denně. Poté sice bylo rozhodnuto o snížení hladiny, přesto se svah hýbal dál až o 20 centimetrů denně a na úbočí nad přehradou se začaly objevovat viditelné trhliny. A 9. října ve 22:39 to přišlo…
Zkolabovalo celé úbočí hory a během 30 až 40 vteřin se přibližně 240 až 270 milionů metrů krychlových kamení svezlo do nádrže. Efekt byl okamžitý a brutální. Obrovské množství vody vyšplíchlo i proti proudu a poškodilo několik domů ve vesnici Erto, daleko horší efekt ale měla obří vlna, která se spustila dolů do údolí.
VIDEO: Podívejte se na digitální simulaci hrozivé vlny
Tsunami dosáhlo těsně pod přehradou výšky 230 až 240 metrů, a i když se vlna postupně rozšiřovala a její výška klesla na 100 až 150 metrů, městečko Longarone, které leží první na ráně v navazujícím údolí řeky Piavy, doslova smetla z povrchu zemského. Běsnění vodního živlu odnesly i vesnice Pirago, Villanova, Rivalta a Fae. Během patnácti minut zemřelo více než dva tisíce lidí.
Tlaková vlna horší než výbuch v Hirošimě
Paradoxně je většinou nezabila voda, ale tlaková vlna, kterou před sebou tohle děsivé vnitrozemské tsunami hnalo. Ta měla podle odhadu vědců sílu větší než výbuch atomové bomby v Hirošimě. Většinu obětí náraz vzduchu vysvlékl donaha…
„Slyšela jsem něco jako hřmění, bylo to neuvěřitelně hlasité…“ vzpomínala před jedenácti lety pro BBC Micaela Colletiová, jedno z pouhých 30 dětí z Longarone, které přežily. „V tu chvíli vypadla světla a já slyšela zvuk, který se nedá pořádně popsat. Jako když se rychle stahují železné rolety v obchodě, ale asi tak milionkrát horší,“ popisovala žena, jíž tehdy bylo 12 let.
„Cítila jsem, že se rozpadá moje postel, jako by se pode mnou otevřela díra a nějaká síla, které se nedalo vzdorovat, mě vytáhla ven. Nedalo se nic dělat, vůbec nevím, co se se mnou dělo,“ přiblížila děsivý zážitek. Tlaková vlna ji odhodila 350 metrů daleko, pak ji pohřbily trosky. Jako zázrakem přežila – jako jediná ze své rodiny.
Katastrofa zabila čtyři pětiny obyvatel Longarone a přilehlých obcí. Ti, kteří přežili, byli přesunuti do nově postavené vesnice Vajont 50 kilometrů od svých domovů, které smetla voda. Městečko Longarone bylo nakonec vystavěno znovu, tragédii připomíná symbolický hřbitov.
Pozůstatky děsivé tragédie na přehradě Vajont v Itálii v roce 1963 Zdroj: Profimedia.cz
Pozůstatky děsivé tragédie na přehradě Vajont v Itálii v roce 1963 Zdroj: Profimedia.cz
Státní instituce odmítaly jakékoliv selhání, tehdejší vládní strany připisovaly tragédii jen přírodním dějům a boží vůli... Nakonec došlo i k několika soudním procesům, v nichž bylo odsouzeno pár inženýrů a stavitelů k nízkým trestům. Jeden z nich, Mario Pancini, před přelíčením spáchal sebevraždu.
Jako memento katastrofy kromě snah přeživších, aby se z tragédie poučil stát i místní samosprávy, se nad údolím dodnes vypíná přes 260 metrů vysoká hráz, která tsunami přežila téměř bez úhony. Z velkých plánů na dobývání elektřiny z vodního živlu ale zůstalo jen jezírko na jejím dně.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Boeing duchů směr Praha a posádka v bezvědomí aneb Největší letecké neštěstí v řecké historii
