Tragédie, která otřásla světem. Co se dělo před pádem letadla s hokejisty Jaroslavle?

Hráči, trenéři a další členové týmu Lokomotiv Jaroslavl mířili 7. září na zápas do běloruského Minsku. Tým tam měl odehrát úvodní duel sezony 2011/12 s místním Dinamem. Města dělí stovky kilometrů, a tak zvolil leteckou dopravu.

Hokejisté Lokomotivu vedení českým kapitánem a reprezentantem Karlem Rachůnkem měli cestovat letounem Jak-42 společnosti Jak-servis. Po vstupu hráčů i s realizačním týmem na palubu se posádka přichystala ke startu. Zprvu se zdálo, že je vše v naprostém pořádku. Ze záznamu z pilotní kabiny je slyšet, jak piloti před startem vtipkují a provádějí běžné úkony.

Kapitán letu Andrej Solomencev a jeho druhý pilot Igor Ževelov dostávají povolení ke startu. Stroj vyráží zhruba z poloviny startovací dráhy, čímž se připravuje o několik set metrů. Problém by to být neměl, protože piloti mají k dispozici 2 500 metrů, přičemž se předpokládá, že ke vzlétnutí by jim mělo stačit 1 200 metrů.

Letoun se nemůže odlepit od země

Letoun nabírá rychlost. „Posádka vzlétá. Hranice –⁠ 190,“ hlásí kapitán Solomencev rychlost 190 kilometrů za hodinu. Ke vzletu potřebují překonat hranici 200 kilometrů, což vzápětí učiní. Problémem je ale velké množství lidí a materiálu na palubě. Kvůli větší hmotnosti by tak letoun v daný moment potřeboval ještě vyšší rychlost.

Letadlo se na dráze stále nemůže odlepit od země. Letoun totiž podle expertů mohl současně startovat i brzdit. Má se za to, že to mohlo být zvykem pilotů létajících se starším typem letadla Jak-40. To totiž mělo na podlaze opěrku pro podpatek bot. Ve stroji Jak-42 ovšem tyto opěrky nejsou. Na daném místě se místo toho nachází brzdový pedál. Tato teorie z ruského Mezistátního leteckého výboru však zůstává neoficiální, protože ji nepotvrdila černá skříňka.

Rozhodnutí přišlo příliš pozdě

„Zvedejte se!“ je slyšet na záznamu z kabiny. „210,“ hlásí poté palubní mechanik, ale ani tato rychlost není dostačující. Kapitán Solomoncev se však přesto dožaduje vzletu. Experti ze zmíněného leteckého výboru se domnívají, že pokud by v tomto momentu start naopak přerušil, letoun by sice přejel konec dráhy, ale bez vážnějších následků. Nakonec se rychlost dostane až k 250 km/hod.

Kapitán se nejspíš rozhodl přerušit start jen chvíli poté, co již stroj přejel konec dráhy. Mechanik přepojuje motory na nízký tah a rychlost klesá. „Co to děláš?“ křičí druhý pilot pravděpodobně na kapitána.

V ten moment si piloti nejspíš uvědomili, že přerušit start právě teď by letoun silně poškodilo. Nastává tak poslední pokus o vzlet.

Piloti přitahují kniply k sobě tak silně, jak jen mohou, ale rychlost stroje se naopak znovu snížila. Pokud platí teorie s brzdami místo opěrek, pak se zdá, že jeden z pilotů se do nich naplno opřel.

Kapitán naposledy volá „vzlet“. Letoun se sice odlepí od země, ale pouze krátce a do výšky zhruba šesti metrů. Poté míří k zemi a dochází k tragédii. Trosky letadla dopadnou až do blízké řeky Volhy.

Galimov bojoval o život pět dní, přežil jen technik

Při katastrofě zemřelo osm příslušníků posádky a 35 členů hokejového týmu. Mezi mrtvými jsou i kapitán týmu Karel Rachůnek společně s dalšími českými reprezentanty Janem Markem a Josefem Vašíčkem. Zahynula i slovenská hokejová legenda Pavol Demitra.

Zemřeli také obránci Karlis Skrastins z Lotyšska a Ruslan Salej z Běloruska. Oba byli kapitány a ikonami svých národních týmů, kteří do Jaroslavle přestoupili po letech v NHL krátce před sezonou. Stejně tomu bylo i u kanadského trenéra Brada McCrimmona, pro kterého šlo o první štaci v roli hlavního trenéra u dospělých v profi hokeji.

Přeživší jsou pouze dva – ruský hokejista Alexandr Galimov a palubní technik Alexandr Sizov. Prvně jmenovaný však utrpěl velmi vážná zranění a popáleniny. Ačkoliv o svůj život dokázal nějaký čas bojovat, nakonec i on svým poraněním podlehl. Naposledy vydechl 12. září, tedy pět dní po katastrofě.

Sizov na tom nebyl tak špatně a nakonec se stal jediným přeživším. Ze zranění se dokázal zotavit, i když kvůli popáleninám musel podstoupit několik operací. Nechal se slyšet, že krátce po startu vnímal, že se blíží katastrofa. On i další cestující podle něj cítili nervozitu, když startovací manévr trval příliš dlouho. Po chvíli mu došlo, že dráhu již přejeli. „Z pole jsme se pak odpoutali, ale bylo mi jasné, že letadlo padá a každou chvíli se rozbije o zem,“ popsal.

Po smrti Galimova se tak výčet obětí dostal na 44 z 45 účastníků letu. Lokomotiv danou sezonu nepůsobil v KHL, ale odehrál několik zápasů v nižší soutěži. Kádr poskládal z juniorů a z hráčů, které Jaroslavli přenechali jiné kluby KHL. Dnes Lokomotiv Jaroslavl znovu figuruje v KHL. Z Čechů v něm naposledy v sezoně 2019/20 působil český obránce Jakub Nakládal.

Druhý pilot měl neuropatii, hlásili vyšetřovatelé

Ihned po nehodě, která zasáhla nejen Rusko, ale i další země, se rozjelo vyšetřování, aby vyšly najevo příčiny katastrofy. V komisi vyšetřovatelů byli i experti ze všech zemí, z nichž pocházely oběti nehody. Česko zastupoval Josef Procházka z Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod.

Vyšetřovatelé okamžitě zjistili, že natankované palivo měl letoun v normě. Stejně tak neshledali žádný problém u povětrnostních podmínek nebo na stavu letadla.

Naopak poukázali na to, že piloti letadla neměli dostatečné proškolení na daném letounu. Podle vyšetřovatelů totiž piloti měli návyky z typu Jak-40, nyní ale letěli strojem Jak-42. Experti rovněž uvedli, že zdravotní stav druhého pilota Ževelova nebyl uzpůsobený tomu, aby mohl pilotovat dopravní letadlo. Ževelov se totiž měl od roku 2000 léčit s neuropatií, která se projevuje postupnou ztrátou citlivosti dolních končetin. Pro pilota nemoc, která je prakticky neslučitelná s výkonem tohoto povolání.