Meky Žbirka patřil mezi legendy české a slovenské pop music. Zdroj: Bontonfilm
Jaké filmové premiéry uvidíte na velkém plátně od 9. července? Aktuální nabídka čítá pět titulů, které sice nejsou všechny nové, avšak rozmanitost se jim upřít nedá. Dokumentární Meky láká na oblíbeného protagonistu a dynamické vyprávění, další verze filmu V síti zase na necenzurované detaily, které snad ani nechceme vidět. Ani hrané kousky se však nechtějí nechat zahanbit.
Po poněkud chudém minulém týdnu, kdy jsme se žádných novinek nedočkali, je tento čtvrtek situace přece jen o něco lepší. Těšit se můžeme na pět filmů, z nichž tři jsou skutečně zcela nové. A i zbylé dva si zaslouží jistou pozornost.
Meky
Hlavním tahákem je jistě dokument o Miru Žbirkovi, jedné z největších ikon slovenské populární hudby. Jeho profil se pokusil vytvořit Šimon Šafránek, publicista a filmař, který má za sebou předloňský dokumentární hit King Skate. V něm se mu podařilo atraktivně vykreslit skejťáckou subkulturu během 70. a 80. let, kdy doba podobným aktivitám úplně nakloněna nebyla. Dominantou filmu byly pestré koláže spojující dobovou hudbu a archivní záběry.
A právě tentýž prvek tvoří nejzábavnější místa i u nového Šafránkova snímku. Meky Žbirka totiž zažil nejplodnější období během 70. a 80. let, stejně jako hrdinové předchozího snímku, a tak se atmosféricky sestříhané záběry z koncertů, studií, rodinných archivů i společenského dění dobře doplňují se Žbirkovou progresivní hudbou. Dokument však mnoho nového neříká a ani se nepouští do žádných kontroverzí – pokud se tedy divák spokojí s chytlavým portrétem oblíbeného umělce, nešlápne s Mekym vedle.
Než skončí léto
Teenagerská romance Než skončí léto (v originále Babyteeth) měla úspěšnou premiéru minulý rok v rámci benátského festivalu. Čeští diváci ji mohli vidět už minulý týden jako zahajovací snímek přehlídky TADY VARY. Nyní tedy vstupuje i do běžných kin a minimálně v současné nabídce si pozornost určitě zaslouží. Australská režisérka Shannon Murphyová totiž dokázala skloubit tradiční prvky filmů o dospívání se svým originálním stylem, který nepřestává překvapovat.
V centru dění je mladičká Eliza Scanlenová, která se nedávno objevila v úspěšných Malých ženách. Nyní v hlavní roli ztvárňuje umírající dívku, jež se na sklonku svého mladého života zamiluje – a to rovnou do místního rebela a zlodějíčka. Rodičům, kteří sami řeší dost svých problémů, se taková volba samozřejmě příliš nezamlouvá, a tak se před našimi zraky rozehrává humorně nahořklé rodinné drama o dospívání, jež však možná nikdy nepřijde. Snímek Než skončí léto vcelku zdařile přeskakuje z žánrového patosu k neotřelému vyprávění, jež je typické pro anglofonní nezávislou tvorbu – a to by mohlo zaujmout i českého diváka.
Jít krást koně
Zručný norský režisér Hans Petter Moland (Boj sněžného pluhu s mafií, Vzkaz v láhvi) se tentokrát nezvykle posadil i za psací stroj a podle literárního bestselleru napsal scénář k rozmáchlé historické epice o paměti a odpuštění. Stárnoucí muž v podání švédské legendy Stellana Skarsgårda nejenže žije na samotě a snaží se vyhýbat lidem, ale zároveň vzpomíná i na nejdůležitější roky svého života – dospívání na poválečném venkově, kde se poprvé zamiloval a kde zjistil, že svět k němu nebude vždy úplně přívětivý.
Koprodukční melodrama ze severu rozehrává na ploše více než dvou hodin celoživotní příběh jednoho muže, který má spoustu smutných vzpomínek. Zároveň se nejedná o žádného hrdinu, a tak se trápí přemýšlením, jestli je každý z nás skutečně hlavním hrdinou svého vlastního osudu. Výsledek je však podobně rozvláčný a těžko uchopitelný jako předchozí řádky. Molandovi se daří ukrýt nemalou prázdnotu svého scénáře za pohledný audiovizuální kabátek, ale postupem času je jasné, že toho sympatická novinka přece jen nemá tolik co říct. Výsledek tak neurazí, ale ani nic zásadního nepřinese.
V síti 18+
Už se třetí verzí do kin přichází dokumentární hit Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti. Film odstartoval v kinech koncem února a na dva týdny se stal kometou, kterou navštívilo přes 300 000 diváků. Pak jeho spanilou jízdu tuzemskými kiny přerušil koronavirus, a tak si další tisíce začal připisovat až během května. Vyvážený projekt upozornil na děsivý rozsah sexuálního predátorství na internetu, což je jistě záslužná činnost. A navíc divácky velmi zajímavá.
Ještě o stupínek výš ve společenské užitečnosti byla verze pro děti od 12 do 15 let s názvem V síti: Za školou. Ta byla obohacena praktickými radami, jak se v různých rizikových situacích zachovat, a jako instruktážní video může sloužit velmi dobře. O poznání pochybněji však působí verze V síti 18+, která se nyní objevuje v kinech. Už v samotné verzi pro diváky od 15 let byla většina záběrů poměrně explicitních, takže tato přitvrzelá verze působí vcelku zbytečně a rozběhlou diskusi pravděpodobně nijak neobohatí.
Kouř
Po Samotářích a Postřižinách se do obnovené premiéry dostává i třetí klasika, jež letos slaví kulaté výročí. Celovečerní prvotina Tomáše Vorla staršího vznikla v dramatické atmosféře roku 1990, přesto dodnes funguje nejen jako zábavný surrealistický vhled do autorovy duše, nýbrž i jako funkční a sžíravá kritika socialistických poměrů.
Příběh sledující naivního mladíka, který se dostane do korupcí a byrokracií prolezlé fabriky, je doslova nadčasový – a my bohužel po třech dekádách od sametové revoluce můžeme vidět, kterak lze množství rýpnutí do nefunkční společnosti aplikovat nejen na komunistický aparát, ale i kapitalistickou realitu dneška. A koho nezajímají politické konotace či nekompromisní přístup k filmařině, může se schovat na Arnoštkově diskotéce. Prostě nestárnoucí kultovka, díky níž se tyto těžké týdny pro kina překonají hned o poznání lépe.
