Začátek prázdnin v kinech: dvě nestárnoucí klasiky a karlovarská náhražka

Omezení provozu kin v souvislosti s koronavirem se tento týden projeví velmi citelně. Zatímco v uplynulých týdnech jsme se museli spokojit s několika tuzemskými produkcemi (v čele s Bourákem a 3Bobulemi) a řadou starších či méně zásadních evropských projektů, tento čtvrtek se nabídka kin obohatí pouze dvěma tituly; a o žádné novinky se rozhodně nejedná.

Postřižiny

Filmografie Jiřího Menzela je úzce spjata s literární tvorbou Bohumila Hrabala a Postřižiny z roku 1980 jsou jedním z řady úspěšných plodů této spolupráce. Často zmiňovaná hrabalovská poetika je skutečně svérázná, neboť pro socialistickou cenzuru byla přípustná i zakazovaná zároveň. Odklon od všedních starostí normalizačního Československa byl rozhodně vítaný a idealizované vykreslení starých zlatých časů mělo do odvážných společenských kritik daleko. Na druhou stranu však podporování legendy o krásném a nezkaženém Rakousko-Uhersku samozřejmě nebylo zcela slučitelné s budovatelskými myšlenkami.

Ambivalence kolem toho, jak by mělo správné socialistické umění vypadat, se tedy promítla i do vztahu k Hrabalovi, který sice měl po srpnové okupaci zákaz tvorby, jenže v 80. letech se podle jeho děl natočilo několik obdivovaných snímků (vedle Postřižin například Slavnosti sněženek či televizní Krasosmutnění).

V obnovené premiéře tedy můžeme na tuto rozpačitou dobu zavzpomínat a znovu na velkém plátně navštívit nymburský pivovar. Interakce sucharského Jiřího Schmitzera, emancipující se Magdy Vášáryové a ukřičeného Jaromíra Hanzlíka je dodnes zábavná a po 40 letech od premiéry voní poctivou pivní nostalgií.

Samotáři

Přibližně o polovinu mladší jsou Samotáři, kteří ukazují úplně odlišnou stránku naší kinematografie. Tehdejší třicátníci David Ondříček a Petr Zelenka totiž na skládance „chcípáckých“ hrdinů naznačili, jak se asi cítila tehdejší nadějná generace. Lidé vyrůstající v šedivých 80. letech se po Sametové revoluci měli dostat ke kormidlu společnosti, ale něco se zadrhlo a oni se na přelomu milénia ocitli ve zmatcích a nejistotě, natož aby sami měnili společnost.

Samotáři si vydobyli nálepky jako „kultovní film“ či „generační výpověď“. Film ve společnosti rezonoval mimo jiné díky schopnosti vykreslit své antihrdiny nápaditým a záměrně netradičním způsobem. Povedený casting v čele s Jiřím Macháčkem, Sašou Rašilovem, Jitkou Schneiderovou a debutujícím Ivanem Trojanem je už jen třešničkou na tomto dortu plném „hlášek“, který stále výborně funguje jako exkurze do myšlení na přelomu tisíciletí.

Tady Vary

Distribuční termín na začátku července je u nás tradičně slabý – většina důležitých událostí ve filmovém průmyslu se totiž touhle dobou obvykle odehrává na karlovarském festivalu. Ten byl letos sice zrušen, ovšem alespoň ve velmi omezené podobě se filmovým fanouškům přece jen připomene. Přehlídka s názvem TADY VARY totiž probíhá od 3. do 11. července a nabídne celkem 16 filmů. Ty se budou promítat ve stejný čas ve všech kinech, která jsou do přehlídky zapojena, a alespoň částečně tak nasimulují klasický festivalový zážitek, samozřejmě i včetně občasného zapojení tvůrců a dalších hostů.

Filmová nadílka zahrnuje několik titulů, které se následně objeví i v běžných kinech. To se týká třeba životopisného dokumentu Meky, romantické komedie Na palubu!, mateřsky laděnou sci-fi Proxima či oceňované emancipační drama Než skončí léto. Dále uvidíme provokativně tepavé drama Ema od chilského režiséra Pabla Larraína, dokument o jednom z nejobdivovanějších režisérů všech dob s názvem Kubrick o Kubrickovi, drama o předsudcích Teplouš, mexickým nebezpečím prosycený thriller Bez zvláštních znamení anebo třeba značně autobiografickou zpověď známého herce Shii LaBeoufa s názvem Honey Boy.

Přehlídka se tak může pyšnit jak divácky vděčnými tituly, tak klasickou festivalovou produkcí určenou pro náročnější diváky. V aktuálním filmovém suchu tak může posloužit jako adekvátní náhrada za chybějící novinky.