BLOG: Už jste se vaší kočce podívali na zoubek?

Den před zahájením operace Zub za zub na mě přicházela lehká nervozita. O půlnoci jsem kočkám sebrala krmení, což druhý den vyvolalo nejen značné projevy nevole u chlupatých spolubydlících, ale také u mě. Mám prostě měkké srdce a radši bych si šla na ten operační stůl lehnout místo nich. A klidně bych i dva dny nejedla, aby oni mohli. Ale to nešlo, takže zatímco já jsem s narůstajícími výčitkami snídala, kočičáci chodili po bytě a řvali.

Práce doma mi moc nešla, nemohla jsem se soustředit a kolem poledne jsem se už cítila jako před maturitou (kde mě od naprostého fiaska a mdlob zachránila čokoláda a touha učitelů zbavit se mě). Nesnáším veterinu. Rozumějte, nesnáším, když tam musím kočky tahat a oni jim tam budou něco dělat, protože jim nedokážu vysvětlit, že to není mnou plánovaná krutá pomsta, ale nezbytnost důležitá pro jejich zdraví. Proto moje veterinářka jezdí ke mně domů – kočky prohlédne, naočkuje, poradí, no zkrátka mám nejlepší veterinářku na světě. A tahle veterinářka při poslední návštěvě zjistila, že zuby našich koček by potřebovaly ošetřit.

Kde končí péče a začíná trápení?

Mikeš měl už nějaký čas citlivější levou stranou, jenže já jakožto laik jsem mezi jeho tesáky nic neviděla. Veterinářka se proto zkušeně podívala a řekla něco o lézi. No nazdar. Pro jistotu se pak podívala na zoubek i Nutelle a když jsem uviděla, že se jí na levé straně nahoře objevuje u dásně krev, málem mě trefil šlak. Prý zubní kámen. Tříletá kočka krmená nejkvalitnějšími granulemi a kelpou (což je mořská řasa skvělá při prevenci zubního kamene), to mi rozum nebral. Podle veterinářky k tomu má prý dispozice. Potěš koště, tak to abych si udělala na veterině zákaznickou kartičku.

Vzhledem k tomu, že se naše paní doktorka specializuje na zuby a vše kolem nich, rozhodnutí bylo nasnadě. Mikeš i Nutella půjdou na sál a tam se jim dají tesáky do pořádku. Zarazila mě však jedna věc. Když si veterinářka balila propriety a byla už jednou nohou na odchodu, řekla „oceňuji, že jste se tak rozhodla, spousta lidí by zákrok odmítla i přesto, že jsou na tom jejich kočky mnohem hůř“.

To jsem nepochopila a nechápu do teď. Podle paní doktorky argumentují jejich věkem, nebo „vždyť on/a ale žere a hraje si“, což asi znamená, že kočku nic nemůže bolet. Jenže kočky jsou držáci. Snesou opravdu hodně a pokud se stane, že přestanou žrát, je opravdu zle. Navíc – ze zánětů dásní způsobených právě zubním kamenem může vzniknout takový problém, že obyčejné čištění zubů je proti tomu procházka růžovým sadem. A ano, tenhle problém může končit i smrtí kočky. Víte, že i když je vašemu kocourovi osm nebo deset let, může mu zbavení zubního kamene ulevit a dokonce i prodloužit život?

BLOG: Jak si mě našla kočka, která píská a utěšuje

Černé štěstí

Titulek je poněkud infantilní. Jsem si toho vědoma. Ale vzhledem k tomu, že tenhle blog bude věnovaný nejroztomilejší a nejhodnější kočce na světě, ani mi to moc nevadí (a vám snad taky ne). Nutella je mnohem lepší, než výrobek, po kterém byla v azylu pojmenována. Je sladší než ta nejsladší pomazánka na chleba. Udělá každému mnohem větší radost. A taky neobsahuje palmový olej (haha, vtip).

Smrdutý hrdina

A tak jsme jeli. Nutella řvala jak na lesy, ale kvůli předoperačnímu půstu jí brzy došla energie, takže od druhé poloviny cesty už jen kníkala. Ještě před tím ale stihla Mikeše, který zachovával kamennou tvář, vystresovat natolik, že začal řvát taky. Když po chvíli zmlkl, ucítila jsem smrad hodný krále všech hovniválů. No, nebylo to poprvé, co se Mikeš naoko projevoval jako hrdina a přitom vymaloval vnitřek přepravky na hnědo. To ale vůbec nevadilo ve chvíli, kdy jsem ho držela v náručí a on po injekci pomalu usínal. Na nějakém tom bobku v takových chvílích přece nesejde.

Paní doktorka mi ještě před zákrokem vysvětlila, co se bude v tlamičkách našich koček odehrávat. U Nutelly, jak se ukázalo, nešlo jen o zubní kámen, ale i o lézi pod zubem, který musel ven. A u Mikeše se takové objevy učinily dokonce dva. Chudáci malí, bylo mi jich upřímně líto. Ale o to radši jsem byla za své rozhodnutí tohle martýrium podstoupit. Při představě, že bych je nechala žít s bolavými zuby jen kvůli svému alibistickému „nechci je vystavovat narkóze“ a ten problém by rostl (a Bůh ví, jak by skončil), mě jímala hrůza.

BLOG: Z deníku kocoura Mikeše aneb tady přestává veškerá legrace!

Černé štěstí

Já teda nevim, kdo s tim přišel, ale matka je pořád doma. Jako pořád! Chápej, vstanu, je tady, jdu jíst, je tady, jdu na záchod, je tady (trochu soukromí, prosim pěkně) a když jdu spát, tak je taky tady! Prostě pořád, každej den celej den a já se z toho asi zblázním…

Doma to pak vypadalo jako po mejdanu. Kočky ještě omámené šněrovaly byt křížem krážem, ale o pár hodin později už vymetaly misky s paštikou. Mikeš pak upadl do tvrdého a zaslouženého spánku, kdežto Nutella strávila noc tím, že chodila z místa na místo a řvala. Takže ráno jsme vypadali jak po mejdanu já s přítelem. Mikešovi zatím natekla půlka tlamy a vypadal jako špatně ušitý plyšák, ale rozhodně mu to nebránilo v jídle. A další den už byla jedinou památkou na zubní výlet jen vyholená místa na tlapce a krku.

Ano, narkóza je pro organismus zátěž. Ale není větší zátěží, než bolavé zuby, zánět dásní a z toho možný i zánět hltanu. Prevence je vždy lepší, než hašení velkého problému, který může bolet jak vaši kočku, tak peněženku. Myslíte si, že víte, jak to vypadá u vaší kočky v tlamě? Já jsem si to taky myslela. Přenechte posouzení na veterináři a domluvte se na nejlepším řešení problému – nejlepším pro vaši kočku, nikoliv pro vás. Mít doma spokojené zvíře za to rozhodně stojí.