reklama

V dobrém i zlém, dokud nás smrt nerozdělí

Baron, který skončil přivázaný u bran útulku.
Zdroj: Fotograf: Gabriela Pausa

Tyhle řádky jdou možná až moc hluboko. Tam úplně dovnitř, kde je moje pejskařská duše úplně nahá, opravdová a má dvojku bílého vína. Tam někam pod slupku, kde by to mělo dost možná zůstat jako tajemství mezi mnou a mnou. Taky se to může jenom napsat a nesmí se to říkat nahlas, protože kdyby to slyšeli ty dva smraďoši, měla bych doma peklo.

reklama

Tyhle řádky jdou možná až moc hluboko. Tam úplně dovnitř, kde je moje pejskařská duše úplně nahá, opravdová a má dvojku bílého vína. Tam někam pod slupku, kde by to mělo dost možná zůstat jako tajemství mezi mnou a mnou. Taky se to může jenom napsat a nesmí se to říkat nahlas, protože kdyby to slyšeli ty dva smraďoši, měla bych doma peklo.

Když něco potřebuju, třeba aby něco vyndala z huby, někde zůstala nebo se chovala alespoň trochu civilizovaně, dělá Mazánek, že mi vůbec nerozumí. Ale já jí podezřívám, že umí i číst. Alfons rozhodně číst neumí, umí jenom čůrat v kuchyni, ale vona by mu to mohla říct. Je to mrcha. Takže chápeme se, přečíst, zapomenout a nikdy nikde neříkat nahlas a neukazovat.


Vždycky jsem si představovala, že budu mít psa, který se mnou bude chodit do práce, na zmrzlinu i na víno, já mu budu házet tenisák a on mi bude chodit u nohy. Budeme skoro srostlý, taková správná dvojka, se kterou se vždycky počítá jako 1+1. Koupím mu fešáckýho motýlka, budeme spolu běhat a chodit volit.

Mazánek by na poradě v práci nezavřela pusu a Alfons by se zase točil dokola, až by vytočil bobek. Na zmrzlinu je nevezmu ani omylem, natož na víno a při zkoušce společného běhu se Mazánek rozhodla, že tohle jí nebaví a odešla domů.

Někdy bych je zabila a oba jsou to přesně ty typy, které by mohl člověk s trochu pochroumanou duší označit nálepkou „já už je nechci“ a přivázat k samoobsluze k držáku na kola nebo obtočit provaz kolem kmene stromu. Oni tu nálepku vlastně už jednou získali, a tak mám psy.

Já ale nálepky nerozdávám a někde mezi haldou mých příšerných vlastností je duše, která půjčuje příjmení a to se nevrací.

Do průkazu jsem jim napsala Minaříkovic a tam někde se stali rodinou. Rodinou, která, i kdyby se stavěla na uši, rodinou zůstává. Dny se přizpůsobují i jejich potřebám a bude to tak do smrti smrťoucí. A já se na ty dva smraďochy při návratu z pondělní kanceláře dokonce těším a kupuju jim nový podložky a nějaký smradlavý zákusky, protože pokud to strašně smrdí, je to nejlepší, aby mohli být spokojeně ještě víc příšernější, než jsou.

V knihovně mám Malého prince a věta „stáváš se navždy zodpovědný za to, co k sobě připoutáš“, mi rezonuje hluboko v srdci. Miluju je a prala bych se za ně s celým světem, ale přesto si někdy tajně představuju, jaké to asi je, mít normálního psa a někdy závidím sousedce jejího retrívra, kterej musí jasně meditovat, protože taková povaha snad není ani možná.

Může se tohle vůbec říkat nahlas?

I díky vám už má nový domov.
I díky vám už má nový domov.

Před Alfonsem a Mazánkem tu bydlel čtrnáctiletý Filípek, kterého jsme si brali poloochrnutého a s hlavičkou už pořád ve svém světě, aby s námi pobyl pouhé čtyři měsíce a na konci mě donutil sáhnout si na dno svých sil. A ta před ním mi tu současnou mrchu určitě poslala a teď se mi tam z místa někde nahoře směje a dělá kiš, kiš.

Oba na konci svých dnů odešli injekcí a po obou zůstalo ticho, které bylo naprosto ohlušující a nesnesitelné.

Vím, že vidění světa i duši máme každý jinou a taky vím, že některé duše se cestou životem trochu pokroutí a někdy potom dělají věci, o kterých se říká, že tohle musel udělat zlý člověk.

Nějak se mi ale nedaří pochopit člověka, který si to ticho způsobí dobrovolně a po dlouhých společných letech řekne „tak čau, já už tě nechci“.

Jenže takových lidí je pořád víc než dost. Díky, že vy takoví nejste. Alespoň doufám.

Ilustrační foto
Ilustrační foto
reklama
reklama

Další hlavní zprávy

360°

Kuba: Přes osm tisíc seniorů v kraji naočkujeme za osm dní, ale nemáme vakcíny

Kuba: Přes osm tisíc seniorů v kraji naočkujeme za osm dní, ale nemáme vakcíny

Firma Pfizer krátí kvůli nadměrné poptávce dodávky vakcíny do Evropy. Co to znamená pro plány krajů v Česku? Mají kapacity, vlastní kampaně i registry, ale namísto vakcín prázdné mrazáky. Co bude dál? Na to v pořadu 360° Pavlíny Wolfové odpovídali šéf Asociace krajů a jihočeský hejtman Martin Kuba (ODS) a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.

Zaměstnancům Českých drah klesnou mzdy. Špatný příklad pro ostatní, varují experti
Dostal obě dávky vakcíny, přesto se prominentní izraelský rabín nakazil koronavirem
Plaga: Do škol se žáci vrátí nejdříve v únoru. Prioritu mají maturanti a deváťáci
Figura budoucí revoluce? Rusové milují mučedníky, říká o Navalném expert
reklama
reklama
Psycholog: Lidé se covidu přestali bát. Nechtějí přijmout, že sám od sebe neodejde

Koronavirus

Domácí zpravodajství

Situace je neúnosná, lidé v Lidicích sáňkují i po starém hřbitově, stěžuje si obec
Pár vyrazil do Beskyd oblečený jako do nákupního centra. Téměř je to stálo život
Další články
reklama
reklama