reklama

V dobrém i zlém, dokud nás smrt nerozdělí

Baron, který skončil přivázaný u bran útulku.
Zdroj: Fotograf: Gabriela Pausa

Tyhle řádky jdou možná až moc hluboko. Tam úplně dovnitř, kde je moje pejskařská duše úplně nahá, opravdová a má dvojku bílého vína. Tam někam pod slupku, kde by to mělo dost možná zůstat jako tajemství mezi mnou a mnou. Taky se to může jenom napsat a nesmí se to říkat nahlas, protože kdyby to slyšeli ty dva smraďoši, měla bych doma peklo.

reklama

Tyhle řádky jdou možná až moc hluboko. Tam úplně dovnitř, kde je moje pejskařská duše úplně nahá, opravdová a má dvojku bílého vína. Tam někam pod slupku, kde by to mělo dost možná zůstat jako tajemství mezi mnou a mnou. Taky se to může jenom napsat a nesmí se to říkat nahlas, protože kdyby to slyšeli ty dva smraďoši, měla bych doma peklo.

Když něco potřebuju, třeba aby něco vyndala z huby, někde zůstala nebo se chovala alespoň trochu civilizovaně, dělá Mazánek, že mi vůbec nerozumí. Ale já jí podezřívám, že umí i číst. Alfons rozhodně číst neumí, umí jenom čůrat v kuchyni, ale vona by mu to mohla říct. Je to mrcha. Takže chápeme se, přečíst, zapomenout a nikdy nikde neříkat nahlas a neukazovat.


Vždycky jsem si představovala, že budu mít psa, který se mnou bude chodit do práce, na zmrzlinu i na víno, já mu budu házet tenisák a on mi bude chodit u nohy. Budeme skoro srostlý, taková správná dvojka, se kterou se vždycky počítá jako 1+1. Koupím mu fešáckýho motýlka, budeme spolu běhat a chodit volit.

Mazánek by na poradě v práci nezavřela pusu a Alfons by se zase točil dokola, až by vytočil bobek. Na zmrzlinu je nevezmu ani omylem, natož na víno a při zkoušce společného běhu se Mazánek rozhodla, že tohle jí nebaví a odešla domů.

Někdy bych je zabila a oba jsou to přesně ty typy, které by mohl člověk s trochu pochroumanou duší označit nálepkou „já už je nechci“ a přivázat k samoobsluze k držáku na kola nebo obtočit provaz kolem kmene stromu. Oni tu nálepku vlastně už jednou získali, a tak mám psy.

Já ale nálepky nerozdávám a někde mezi haldou mých příšerných vlastností je duše, která půjčuje příjmení a to se nevrací.

Do průkazu jsem jim napsala Minaříkovic a tam někde se stali rodinou. Rodinou, která, i kdyby se stavěla na uši, rodinou zůstává. Dny se přizpůsobují i jejich potřebám a bude to tak do smrti smrťoucí. A já se na ty dva smraďochy při návratu z pondělní kanceláře dokonce těším a kupuju jim nový podložky a nějaký smradlavý zákusky, protože pokud to strašně smrdí, je to nejlepší, aby mohli být spokojeně ještě víc příšernější, než jsou.

V knihovně mám Malého prince a věta „stáváš se navždy zodpovědný za to, co k sobě připoutáš“, mi rezonuje hluboko v srdci. Miluju je a prala bych se za ně s celým světem, ale přesto si někdy tajně představuju, jaké to asi je, mít normálního psa a někdy závidím sousedce jejího retrívra, kterej musí jasně meditovat, protože taková povaha snad není ani možná.

Může se tohle vůbec říkat nahlas?

I díky vám už má nový domov.
I díky vám už má nový domov.

Před Alfonsem a Mazánkem tu bydlel čtrnáctiletý Filípek, kterého jsme si brali poloochrnutého a s hlavičkou už pořád ve svém světě, aby s námi pobyl pouhé čtyři měsíce a na konci mě donutil sáhnout si na dno svých sil. A ta před ním mi tu současnou mrchu určitě poslala a teď se mi tam z místa někde nahoře směje a dělá kiš, kiš.

Oba na konci svých dnů odešli injekcí a po obou zůstalo ticho, které bylo naprosto ohlušující a nesnesitelné.

Vím, že vidění světa i duši máme každý jinou a taky vím, že některé duše se cestou životem trochu pokroutí a někdy potom dělají věci, o kterých se říká, že tohle musel udělat zlý člověk.

Nějak se mi ale nedaří pochopit člověka, který si to ticho způsobí dobrovolně a po dlouhých společných letech řekne „tak čau, já už tě nechci“.

Jenže takových lidí je pořád víc než dost. Díky, že vy takoví nejste. Alespoň doufám.

Ilustrační foto
Ilustrační foto
reklama
reklama

Další hlavní zprávy

Nehody

Detaily Kellnerovy smrti: Vrtulník několik minut manévroval nad horskými hřebeny

Detaily Kellnerovy smrti: Vrtulník několik minut manévroval nad horskými hřebeny

  • Aktualizováno

Vrtulník, při jehož nehodě na Aljašce zemřel na konci března většinový vlastník investiční skupiny PPF Petr Kellner a další čtyři lidé, před pádem po několik minut pomalu manévroval těsně nad vrcholem horského hřebene. Vyplývá to z úterní zveřejněné předběžné zprávy amerického Národního úřadu pro bezpečnost v dopravě (NTSB).

Koronavirus

Počet lidí na ulici nebudeme omezovat, tvrdí policisté. Pandemický zákon k tomu nestačí

Počet lidí na ulici nebudeme omezovat, tvrdí policisté. Pandemický zákon k tomu nestačí

Pandemický zákon ani zákon o ochraně veřejného zdraví nemůže plošně regulovat a omezovat volný pohyb osob ani jejich počet, napsala Policie ČR na Twitter. Podle strážců zákona se opatření váže pouze k hromadným akcím. Policisté se tak obrátili proti nařízení nového ministra zdravotnictví Petra Arenbergera (za ANO). Ten v pondělí na základě pandemického zákona omezil setkávání více než dvou lidí.

Jste největším hysterikem, vyslechl si Kubek. Ševčíkovi vzkázal: Nefušujte do medicíny
Chystá se další zvýhodnění dlužníků, varují experti. Poslanci posoudí novelu exekucí
Pirk: Epidemie končí, ať budou opatření jakákoliv. Rotační výuka ve školách je špatně
Sanitky za miliony byly kontaminovány jedovatými látkami. Pacientům už sloužit nebudou
reklama
reklama
Obrovská párty v Londýně: Britové si ve velkém užívali otevřených hospod a zahrádek

Velká Británie

Domácí zpravodajství

Útok na dítě na Petříně: Krátce předtím napadl pes jinou oběť. Policie označila viníka
Další články
reklama
reklama