Mnozí mladí sportovci v Japonsku si musejí během tréninku nechat líbit fyzické, sexuální zneužívání či verbální útoky. Jedná se například o bití baseballovými pálkami nebo simulaci topení u hráčů vodního póla. Informovala o tom mezinárodní nezisková organizace Human Rights Watch (HRW), zabývající se výzkumem a dodržováním lidských práv. Obtěžování prý také vede k sebevraždám, sebepoškozování a psychickým traumatům.
Zpráva o 67 stranách zahrnuje desítky rozhovorů a odpovědí od současných i bývalých mladých sportovců. „Byl jsem zasažen tolikrát, že to ani nejde spočítat. Hrával jsem baseball a trenér mi řekl, že jen díky běhání nebudu nikdy dostatečně zocelený. Všechny z týmu si nás zavolal a začal mě před zraky ostatních bít do obličeje. Já krvácel, ale on nepřestal,“ popisuje ve zprávě zkušenost ze střední školy Japonec s pseudonymem Daiki A.
Spíše jako armádní cvičení
HRW na základě zprávy vyzvala k reformě způsobu, jakým se v Japonsku snaží trenéři dosáhnout u dětí co nejlepších výkonů. Mělo by jít hlavně o zákaz zneužívání mladistvých ze strany jednotlivých koučů. Nezisková organizace dále uvedla, že podobné změny už v Japonsku přijali v letech 2013 a 2019, ale k žádnému většímu posunu prý nedošlo.
„Několikrát nás krátce za sebou ponořili a zase vytáhli zpět nad hladinu. Až do chvíle, kdy jsme nemohli moc dýchat. Poté nás potopili ještě na delší dobu. Prý to byl trénink, kdybychom se během zápasu topili. Mně to přišlo spíše jako armádní cvičení,“ vzpomíná třiadvacetiletý bývalý vodní pólista vystupující pod přezdívkou Keisuke W.
Japonský sportovní právník a člen Výkonného výboru Asociace světových hráčů (World Players) Takuja Jamazaki tvrdí, že jedním z důvodů, proč je tak těžké řešit případy zneužívání nebo týrání je, že výpovědi mladých závodníků většinou nebere nikdo příliš vážně. „Sport přináší výhody, jako jsou zdraví, stipendia a kariéra. Příliš často dochází ale k fyzické nebo verbální šikaně ze strany trenérů,“ dodává ve zprávě Jamazaki.
Za každou chybu pálkou do hlavy
Dalším, kdo HRW vyzradil svůj příběh, byl dvacetiletý baseballista. „Trenér do nás kopal a házel po nás míčky z krátké vzdálenosti. Když jsme měli na sobě přilby, za každou chybu nás udeřil pálkou přes hlavu,“ líčí mladý sportovec ze střední školy v Kanagawě.
Už v dubnu 2013 vydaly Japonská sportovní organizace, Japonská sportovní asociace pro zdravotně postižené, Atletická federace japonských středních škol a Japonský olympijský výbor společné prohlášení o odstranění násilí ve sportu. Tehdy se k iniciativě přidal i Mezinárodní olympijský výbor (MOV). „Všichni členové společnosti mají stejné právo na respekt a důstojnost, stejně jako všichni sportovci mají právo na bezpečné sportovní prostředí – spravedlivé, prosté a beze všech forem obtěžování a zneužívání,“ odůvodnil své rozhodnutí před sedmnácti lety MOV.
Případy se ale netýkají jen fyzického násilí. O nepříjemné zkušenosti se podělila dvacetiletá atletka vystupující s pseudonymem Chieko T: „Téměř každý den po tréninku mě cvičitel donutil svléknout se do naha a začal se mě dotýkat. Tvrdil mi, že do dělá kvůli léčbě mého zraněného ramena. Chtělo se mi pokaždé brečet a zvracet.“
Sebevražda v Jižní Koreji
V roce 2018 oznámila japonská policie podezření na zneužití více než 80 tisíc nezletilých sportovců, což byl nárůst o 22 procent oproti předešlému roku a nejvyšší počet od doby, co v roce 2004 začali Japonci případy mapovat.
Problémy se zneužíváním sportovců neřeší jen v Japonsku. Předsedové sportovních federací na Haiti a v Afghánistánu byli v posledních 18 měsících obviněni ze sexuálního obtěžování několika atletek. Olympijský lékař amerických sportovců Larry Nassar zase více než deset let zneužíval stovky gymnastek. V Jižní Koreji spáchal na začátku letošního července dvaadvacetiletý triatlonista Choi Suk-hyeon sebevraždu poté, co podal několik stížností a obvinění kvůli psychickému zneužívání. Nikdo mu ale nevěřil.