Jak se vypočítávají cla uvalená Donaldem Trumpem
Hospodářská politika USA může Američany trochu bolet. V projevu v Kongresu to přiznal sám Donald Trump, shodují se na tom také zahraniční média. Z dlouhodobého hlediska má však zvolená hospodářská politika smysl, míní hlava státu. Web Politico však připomněl, že když američtí prezidenti v historii vyžadovali od občanů oběti, ve volbách jim to lidé spočítali. Na vlastní kůži si to vyzkoušeli například Franklin Delano Roosevelt nebo Jimmy Carter.
„Zlatý věk Ameriky začíná právě teď,“ řekl ve svém inauguračním projevu Donald Trump. V centru jeho hospodářské politiky se téměř okamžitě objevilo zavádění cel proti celému světu. Kanada, Mexiko, Čína, Evropská unie – všichni se museli vypořádat s něčím, co mnozí experti a média označují jako zahájení obchodní války ze strany USA.
ČTĚTE TAKÉ: Trumpův „den osvobození“? Hazard a návrat v čase. Zasadí lidem nečekanou ránu, píší ve světě
Trumpovy činy na poli mezinárodního obchodu nezůstaly bez odezvy a po celém světě můžeme nyní pozorovat zavádění recipročních cel vůči USA. „Už dokončujeme první balíček protiopatření v reakci na (americká) cla na ocel. A nyní se připravujeme na další protiopatření na ochranu našich zájmů a našeho podnikání, pokud jednání selžou,“ uvedla například předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Celní válka se zákonitě dotkne obyčejných lidí, a to včetně Američanů. Sám Trump v projevu v Kongresu uvedl, že lidi může jeho hospodářská politika trochu bolet. Jeho ministr obchodu Howard Lutnick kromě toho prohlásil, že případná ekonomická recese vyvolaná celní válkou se z dlouhodobého hlediska vyplatí.
Web Politico však připomíná, že kdykoliv američtí prezidenti žádali občany, aby podstoupili určitou oběť, ve volbách jim to voliči spočítali. Příkladů z historie je hned několik. Vzhledem k tomu, že důvěra spotřebitelů stejně jako ceny akcií znatelně klesají, může podobný osud potkat Trumpa, potažmo Republikánskou stranu.
Neochota k válečným omezením
I když je důvodem utažení opasků legitimní ohrožení národa, Američané jsou mnohem ochotnější snášet teoretické dopady než realitu. Ukázkovým příkladem je druhá světová válka. Krátce po zapojení USA do celosvětového konfliktu, konkrétně v dubnu 1942, vydal tehdejší prezident Franklin Delano Roosevelt „Výzvu k učinění obětí“. Plán na zavedení válečných omezení se dotýkal téměř všech Američanů.
„Jste podnikatel nebo vlastníte akcie obchodní korporace? Vaše zisky budou zdaněním sníženy na poměrně nízkou úroveň. Vaše příjmy budou podléhat vyšším daním. Jste maloobchodník, velkoobchodník, výrobce, zemědělec nebo vlastník půdy? Stanovíme cenové stropy k prodeji zboží nebo pronajímání nemovitostí. Pracujete za mzdu? Po dobu trvání války se budete muset vzdát vyšší mzdy za svou práci,“ píše se v dokumentu.
Podle drtivé většiny Američanů byl takový krok nutný a spravedlivý. Nedostatek potravin, drakonická omezení při cestování či těžkopádná byrokracie si však nakonec vybraly svou daň v podobě volebního políčku vládnoucím demokratům. Hned v listopadových onoho roku volbách ztratili 45 křesel ve Sněmovně reprezentantů a devět zástupců v Senátu. Ačkoliv si v obou komorách udrželi většinu, Američané svou nespokojenost vyjádřili jasně.
Carterovy „skromné oběti“
Ještě větší důsledky mělo „volání po obětech“ pro prezidenta Jimmyho Cartera. Demokrat byl přesvědčený, že počínající klimatická krize je nejzávažnějším problémem, kterému budou Spojené státy čelit. Ve svém prvním projevu k národu ve funkci prezidenta v únoru 1977 prohlásil, že energetická krize bude snesitelná, „pokud budeme všichni spolupracovat a přinášet skromné oběti“.
Carterovu pochmurnou vizi jednoznačně odmítl jeho vyzyvatel o post prezidenta Ronald Reagan. Republikán v projevu při přebírání nominace zkritizoval demokraty, kteří „říkají, že Spojené státy mají svůj den na výsluní za sebou, že náš národ překročil svůj zenit.“ A dodal: „Očekávají, že svým dětem řeknete, že Američané už nemají vůli zvládnout své problémy, že budoucnost bude plná obětí a malého množství příležitostí. Vážení spoluobčané, tento názor naprosto odmítám.“
Mimo jiné s touto vizí Cartera ve volbách v roce 1980 jednoznačně porazil, když získal 489 z 538 volitelů. V absolutních počtech porazil svého demokratického soupeře asi o osm milionů hlasů, tedy o bezmála 10 procent.
Kolik toho Američané vydrží?
Zdá se, že Trump a jeho tým začali veřejnost připravovat na některé nutné oběti, které jeho hospodářská politika přinese. Pokud by však problémy přetrvávaly, lze podle webu Politico čekat, že použije svou známou zbraň a začne z tristní ekonomické situace vinit své předchůdce v Bílém domě, média či jiný cíl.
Výzvy, kterým budou Američané čelit nyní, se ale zásadně liší od těch během prezidentství Roosevelta a Cartera. Ve 40. letech USA bojovaly v globální válce, za Cartera zase čelily energetické krizi vyvolané zahraničním ropným kartelem. Nyní však Trump bojuje proti nepřátelům, které si sám vytvořil.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Trump si snad spletl desetinnou čárku, nechápe expert. Řekl, kde mohl prezident udělat chybu
