Vážkou dříve rodiče strašili děti.
Jsou považovány za nejlepší letce s nejdokonalejším zrakem mezi hmyzem. A právě v tomto období migrují. Na našem území je můžeme vidět od března do půlky listopadu. Vážky jsou starodávnou skupinou hmyzu, která je na Zemi už více než 300 milionů let. Vážky jako jedny z prvních živočichů opustily vodní prostředí, ale zůstaly na něm vývojově závislé.
Prehistorické vážky dosahovaly až 75 centimetrů a byly zdrojem různých pověr. V Evropě se jim říkalo „ďáblovy létající jehly“ a pokud děti zlobily, hrozilo se, že jim během spánku vážky zašijí oči a uši. Své tehdejší velikosti dosahovali díky většímu objemu kyslíky ve vzduchu. Nedýchají totiž plícemi, ale vzdušnicemi, což se dá představit, jako trubice, které vyúsťuje na povrchu těla. Velikost vážky závisí na velikosti vzdušnic a ty zase na množství kyslíku ve vzduchu. Je to taková přímá úměra.
Vážky v souvislosti s počasím, dokáží migrovat na velké vzdálenosti, a tak třeba Indové díky jejich chování předpovídají monzuny. K přeletům totiž využívají pravidelné proudění větrů nad Indickým oceánem. Vážky se mohou pohybovat jen díky křídlům, nohy jim slouží k lovu či uchycení, nikoliv k pohybu. Že předními i zadními křídly hýbají nesouměrně, zjistil už Leonardo da Vinci, vědci to ověřili o 400 let později díky vysokorychlostní fotografii.
Vážkami dříve strašili děti.
Vážkami dříve strašili děti.
Jejich nejdůležitějším smyslem jsou oči, oproti sluchu a čichu, který vyvinutý nemají vůbec. U velkých druhů šídel mohou být složené oči až ze 30 000 oček. Výsledný obraz vnímaný vážkami je sice mozaikovitý a neostrý, kvůli velkému množství oček však dobře vnímají pohyb. I proto nebývá vždy jednoduché vážku, stejně jako třeba mouchu, chytit. Hlavu dokáží otočit až o 180 stupňů a svou kořist loví v letu.
Vážky mají výborný zrak.
Vážky mají výborný zrak.
K tomu jsou úžasní letci, kteří vyvinou rychlost až 60 kilometrů v hodině. Svá vajíčka některé druhy vážek kladou pod vodu a pod vodou dokáží i dýchat. Po ponoření pod hladinu se jejich tělo potáhne tzv. plastrónem neboli souvislou vrstvou vzduchového filmu. K oplodnění vážky dochází za letu a většina samečků se samičkou zůstává až do doby kladení, aby ji ochránili. Výjimkou je sameček Aeshna juncea, který se ihned po aktu letí pářit znovu. Samička je tak během hledání vhodného místa po kladení sama a musí odrážet nápor dalších „milenců“, proto předstírá smrt, během letu se zničehonic zřítí na zem, kde zůstane nehybně ležet, dokud není „čistý vzduch“. Odtud nejspíš vzniklo známé „dělat mrtvého brouka".
V některých zemích jsou považovány za symbol elegance.
V některých zemích jsou považovány za symbol elegance.
V každé části světa byly vážky vnímány jinak. V jednom ze švédských kultů se mělo jednat o symboliku bohyně lásky Freyi, ale také jsou spojovány ďáblem a podle pověr je využíval k vážení duší. Některé amerických domorodé kmeny je označovaly za hadí lékaře, protože věřily, že následují hady pod zem a léčí je, pokud jsou zranění. Pro kmen Navajo symbolizovaly čistou vodu. V Japonsku jsou to symboly znovuzrození, odvahy, síly a štěstí, mají dokonce Akitsu-shima, Ostrov vážek. A společně s Čínou je využívají v tradiční medicíně. Vietnamci ji spojují s prosperitou a dodnes můžete ve Vietnamu koupit dokonale vyvážené kovové modely vážek.
Na světě žije 5 570 druhů vážek, z toho 72 u nás (7 chráněno zákonem).
