Herec Vladimír Polívka jde z role do role. Nově se spolu se svým hereckým kolegou Hynkem Čermákem představil v pražském Divadle Bez zábradlí v jednoaktovce Milion. Redakci CNN Prima NEWS pak v rozhovoru vylíčil, jak se s rolí popasoval, a promluvil krátce i o svých slavných rodičích.
První premiéra divadelního představení Milion z pera režiséra Viléma Dubničky se uskutečnila už koncem června v Masarykově divadle v Jičíně, druhá začátkem září v pražském Divadle Bez zábradlí. „S Hynkem jsme byli nervózní. Mně se na oblasti hraje dobře, protože lidi baví, že se dělá něco, co je zajímavé a dobré. Naopak v Praze jsou diváci přísnější, ale člověk se tím nezabývá. Chtěli jsme, aby se představení líbilo i publiku, které si sedne, založí ruce a aniž by představení začalo, řekne: ‚Tak ukažte, co máte,‘“ přiznal 33letý herec.
Hra je neobvyklá v tom, že trvá něco přes hodinu a na jevišti se za celou dobu objeví pouze dva herci. „Pro nás s Hynkem je to první zkušenost tohoto druhu a je pravda, že to napojení je výjimečné. Sedlo nám to. Vyhovuje mi, když mám spoluhráče, se kterým si herecky rozumím,“ přiznal mladý umělec. S Čermákem se přitom na jevišti nesetkal poprvé, hrají spolu v Dejvickém divadle.
Kromě vtipných a neotřelých dialogů diváky překvapila i scénka, ve které se herci porvou nebo políbí. „Líbací scéna je skutečně výjimečná. Takového hudlana nedávám chlapovi tak často,“ řekl Polívka s tím, že zatímco ve filmu se s líbacími scénami kolegů už setkal, na divadle je to poprvé.
„Paradoxně jsme ji zkoušeli méně než tu rvačku. I režisér byl překvapen, jak technicky jsme k tomu přistoupili. Jen jsme si řekli: ‚Dáme si teda pořádného hudlana na 20 vteřin?‘ ‚Jo, uvidíš podle reakcí, klidně přidej.‘ Je to taková technická pusa,“ doplnil umělec.
Polívka se kromě divadlu věnuje také filmu. Zahrál si například ve filmu Ženy v běhu, Srdce na dlani a se svým otcem Boleslavem Polívkou se objevil ve filmu Slovo. Zahrál si také v několika seriálech, v Poldovi i Slunečné. Více ale prý tíhne k divadlu. Jenže na prknech zpravdila herci nevydělávají tolik, co ve filmech...
„Divadlo je osvěžující v tom, že je to běh na krátkou trať. Vylezete na jeviště, hrajete dvě hodiny a jste ve sprintu. Je to jiný svět a tak intenzivní, že si člověk během toho nemůže jít na kafe. Naopak film točíte denně třeba 12 hodin a musíte věci hodně opakovat, což vyžaduje trpělivost,“ vysvětlil.
Životní role ho teprve čeká
Na svou životní roli prý teprve čeká. „Jsem přesvědčený o tom, že mě to nejlepší teprve čeká. Jsem si tím téměř jistý. Životní role podle mého přijde s odstupem. Až časem si člověk řekne, že něco pro něj znamenalo víc a něco třeba brát vůbec nemusel,“ uvedl Polívka.
Ačkoliv pochází z umělecké rodiny, své role s rodiči prý nerozebírá. „Role s nimi moc nekonzultuji. Jasně, dají najevo, jestli je to jejich kus, nebo ne. Ale ostatně ani rodič nemůže říct, co je na divadle dobře a co ne, jde o subjektivní názor. S tátou hrajeme jedno představení spolu, které jsme si napsali kvůli tomu, abychom se vídali. Tam jo. On je totiž režisérem představení, takže za mnou kolikrát přijde a řekne, kde by přidal a kde naopak ubral. Můžu si dovolit nesouhlasit, ale jak se říká, režisér je bůh a herci jsou díky bohu ateisté,“ doplnil Polívka.
S maminkou Chantal Poullain se pak prý hodně podporují. A chodí si navzájem i na premiéry. „Dneska tu byla. Vždycky mi koupí lahvičku něčeho, co mám rád. Hynkovi darovala doutníky. Dává si záležet na divadelních tradicích a zlomvazcích. Patří to k tomu. I její smích k tomu patří, což není vždycky jednoduché z jeviště ustát, protože je slyšet a je velice specifický, takže člověk kolikrát odvádí pozornost. Ale máme se moc rádi,“ uzavřel herec.
