Víte, co jsou korovnice, kde škodí a jak se proti nim bránit?

Hojný výskyt korovnic nemusí vždy znamenat pro napadenou dřevinu velké nebezpečí; škodlivostí se značně liší jak jednotlivé jejich druhy, tak různé generace daného druhu. Celkově u nás trpí poškozením korovnicemi nejvíce jedle a modřín, dále douglaska, smrk a nejméně borovice lesní.

Smrk

Hálky na smrcích a s nimi spojené střídání hostitelských dřevin patří k nejtypičtějším životním projevům této nesmírně zajímavé skupiny hmyzu. Na smrku ztepilém vytváří pupenové hálky jednak korovnice pupenová (Adelges laricis) a korovnice zelená (Sacchiphantes viridis), dále pak korovnice smrková (Sacchiphantes abietis) a korovnice Adelges tardus. První dva druhy prodělávají úplný, dvouletý generační cyklus, ve kterém střídají hostitelské dřeviny –⁠ smrk a modřín. Na každém z hostitelů trvá část cyklu jeden rok, od léta do léta.

V tomto období okřídlení jedinci migrují na druhého hostitele, ze smrku migruje ta generace, která se vyvinula v hálkách. Tyto druhy a Adelges tardus mají cyklus jednoletý, neúplný, omezený pouze na smrk. Po otevření hálek zůstávají okřídlení jedinci na rodném stromě nebo přelétají na sousední smrky. Nadměrné množství hálek je nežádoucí ve školkách a výsadbách a samozřejmě tam, kde se smrky pěstují pro okrasné účely. Škodlivější bývají zástupci rodu Sacchiphantes, hlavně proto, že jejich hálky často působí deformace terminálních výhonů.

Modřín

Poškození jehličí modřínů způsobuje korovnice pupenová a korovnice zelená. Jmenované druhy se vyskytují často velmi početně až masově v modřínových kulturách a mlázích. Sají jak na kůře, tak na jehlicích, kde je jejich přítomnost nejnápadnější, neboť následkem sání se jehlice obvykle kolénkovitě ohýbají a postupně žloutnou a rezavějí. Ani silné napadení nemusí být pro modříny nebezpečné díky dobré regenerační schopnosti. Dosud není známo, že by samy korovnice mohly způsobit jejich odumření. Intenzivní sání mšic oslabuje modříny a negativně ovlivňuje jejich zdravotní stav.

Jedle

Korovnice kavkazská (Dreyfusia nordmannianae), vyskytující se na jedlích v kulturách i školkách, je u nás bezesporu nejškodlivějším zástupcem celé čeledi. Přemnožuje se hlavně na slunných, teplých a suchých stanovištích.

K významnému poškození dochází sáním mšic na jehlicích a kůře letorostů, jehlice se kroutí a zkracují, žloutnou a případně opadávají, výhonky zduřují. Při víceletém silném napadení výhony a postupně i celé stromky odumírají. Podobnými příznaky se vyznačuje napadení korovnicí Dreyfusia merkeri, ale její škodlivost je menší. K důležitým druhům žijícím na jedlích starších věkových tříd patří korovnice jedlová (Dreyfusia piceae) a korovnice Dreyfusia schneideri. Generace těchto mšic se vyvíjejí v podstatě jen na kůře kmenů a silných větví. Při silném napadení mohou být také jednou z příčin odumírání stromů.

Douglasky

Na douglaskách škodí sáním na jehlicích korovnice douglasková (Gilletteella cooleyi). Následky poškození nebývají tak závažné jako u korovnice kavkazské na jedli.

Borovice

Na různých druzích borovice žijí zástupci rodu Pineus, na borovici lesní je běžná korovnice borová (Pineus pini). Na vejmutovce korovnice vejmutovková (Pineus strobi), která je svými bílými voskovými povlaky na kůře kmene a větví obzvlášť nápadná. Zmíněné druhy většinou nepůsobí významná poškození.

Obrana proti korovnicím je obtížná. Jako první možnost přichází často v úvahu mechanická obrana, jako je odřezávání hálek před jejich rozevřením a výletem mšic, odstraňování nejvíce napadených sazenic, či prořezávka a likvidace nejvíce postižených stromků. Při chemické ochraně je třeba mít na zřeteli řadu okolností, které mohou jeho účinnost podstatně snížit. Zde platí, že pro úspěšné použití obranných metod je důležité znát způsob života škůdce. Korovnice mohou být chráněny stěnami hálek nebo voskovými vlákny. Migrací se každoročně obnovuje napadení hostitelských dřevin.

Důležitá je skutečnost, že korovnicovití rozmnožují výhradně kladením vajíček. Část populace některých generací je přisáta na kůře a setrvává i ve vegetačním období v klidovém stavu. Hlavní nebezpečí představuje obvykle generace, které poškozuje jehlice. V tomto případě je pro postřik nejvhodnější doba krátce po vyrašení výhonků, kdy vylíhlé larvy, dosud nekryté voskovými vlákny, začínají sát na jehlicích. Někdy se doporučuje i ošetření začátkem podzimu. Pokud má postřik zamezit tvorbě hálek, je třeba ho provést během září až října nebo v době počátku rašení výhonků v následujícím roce. V současné době jsou k dispozici v malospotřebitelském balení přípravky Mospilan, Calypso nebo Karate Zeon.