Víte, jak zalévat bez rizika?

Samozřejmě, nejlepší je jemný, teplý a vytrvalý déšť. Ale co, když nezaprší a nezaprší? Právě to je pro měsíc srpen typické. Pravda, letošní jaro bylo deštivé, na mnoha místech zalévání v počátcích růstu rostlin nebylo nutné, protože se vytvořila dostatečná zásoba vody. Vysoké červnové teploty se ale postaraly o rychlý úbytek vodních zásob. A jak rostliny sílí a narůstají, nezbývá než důkladně zalévat, aby přinesly očekávanou sklizeň. Víme ale, jakou vodou zaléváme a jak je, či není pro zálivku vhodná?

Na většině zahrádek, především těch, které jsou v bezprostředním sousedství obytného domu, je zdrojem vody vodovod.

Je to zdroj se stálým zdrojem a tlakem, tím pádem ideální pro zapojení nejrůznějších zahradních zavlažovačů. Vodovodní voda však obsahuje často velké množství chlóru a dusičnanů a je také poměrně dost studená. Proto je vhodné napustit ji s předstihem do sudů. V sudech se voda ohřeje a chlor a dusičnany během několika hodin z vody vyprchají. Při použití vodovodní vody je i nezanedbatelná její cena. Máme-li vlastní studnu, neohrožuje nás větší spotřeba vody finančně a také nehrozí nebezpečí obsahu chlóru, který je pro rostliny nepřijatelný. Musíme mít na vědomí, že studniční voda bývá často značně tvrdá a studená. Tvrdá, tedy s vysokým obsahem vápníku, proto ji k zalévání použijte pouze u oleandrů, případně některých skalniček milujících vápník (lomikámen, rozchodník aj.)

Potůček či dokonce rybník na našem pozemku nebo v jeho těsné blízkosti je možné pokládat za velikou výhru. Není-li výše po proudu žádný zdroj znečistění, pak je takový zdroj vody na zalévání to nejideálnější. Pomocí jednoduchého ponorného čerpadla si zajistíme perfektní závlahu. Voda z těchto přírodních zdrojů je měkká, mírně prohřátá a navíc je i biologicky aktivní a obsahuje značné množství potřebných prvků.

Víte, jak správně zalévat?

„Kdo zalévá každý den, dělá něco špatně,“ tento názor slýchávají začátečníci od pokročilých. Když při dešti naprší 20 l na m², postačí to tak k našemu promočení končícímu rýmou. Do vysušené země však pronikne voda maximálně do hloubky 2 cm. Proto platí – krátký deštík vás zalévání neušetří. Pamatujte, že čím hlouběji proniknou kořeny do země, tím vyšší je pravděpodobnost, že se nacházejí v zóně trvalé vlhkosti. Při důkladné a dobré zálivce by mělo na 1 m² přijít minimálně 15 l vody, tedy jedna konev a půl. Pro každý strom počítejte s potřebou 50 l vody. Pokud voda nepronikne dostatečně hluboko, kořeny nerostou do hloubky, a tím se snižuje odolnost rostlin vůči suchu. To platí jak pro dřeviny, tak byliny.

Víte například, že při správné zálivce proniknou kořeny salátu do hloubky až 1 m?

Opomíjeným a často podceňovaným zdrojem vody je voda dešťová. Je měkká a pro zálivku naprosto vhodná. Vodu svádíme především ze střechy, ale můžeme ji chytat i s povrchu svažitého pozemku a odvádět jednoduchým spádovým potrubím do jímací nádrže. Během vegetačního období tak můžeme získat velké množství vody. Například ze střechy o ploše 120 m² nachytáme i při menších srážkách více jak 3 m³ vody. Problémem však bývá čistota dešťové vody. Pokud ale voda nezůstane delší dobu nevyužitě stát v nádobě, nebezpečí zakalení či znehodnocení nehrozí.

Rada:

Z rad našich babiček: Zalévejte pouze zahřátou vodou, nikdy ne studenou. Vodu napumpujte nebo nechte natéct do kádě a o zbytek se již postará slunce. Zvláště paprikám, dýním a okurkám studená voda nesvědčí. Těmto zimomřivým rostlinám dříve selky vodu nahřívaly tak, že do ní zamíchaly rozehřátou syrovátku. Po ní rostliny nejen dobře rostly, ale byla i zárukou zabránění vzniku houbových chorob.

Řadu pěstitelů často ale zajímá, jak je jejich voda třeba ze studny pro zalévání vhodná? Zde bude nutné, nechat si provést rozbor vody ve specializované laboratoři. Odebraný vzorek (nejlépe do sterilní skleněné nádoby, kterou je možno získat přímo v laboratoři) je zapotřebí doručit k rozboru do 6 hodin od odebrání. Veškeré zjištěné hodnoty pak bude obsahovat protokol o rozboru vody. Pro vyhodnocení nám velice dobře poslouží následující tabulka, která naměřené hodnoty rozděluje do tří tříd: I. voda vhodná, II. voda podmíněně vhodná a III. voda nevhodná. Získá se tak přesný obraz o používané závlahové vodě.

Kvalita vody se hodnotí podle 4 ukazatelů:

Fyzikální ukazatele – teplota závlahové vody má být vyšší než teplota půdy (na jaře 10–15 °C, v létě 15–25 °C). Pach se posuzuje senzoricky, s ohledem na kvalitu pěstovaných plodin. Barva vody je kromě přírodního zabarvení ukazatelem znečištění.

Chemické ukazatele – základními jsou obsah rozpuštěných látek, chloridů, síranů a poměr Na+( Ca2+ + Mg2+ )

Biologické ukazatele – Vhodnost se posuzuje podle počtu kolonie tvořících jednoletek koliformních bakterií a fekálních koliformních bakterií.

Ukazatele radioaktivity – hodnotí se podle celkové objemové aktivity beta, obsahu radia 226 a uranu.