Vrána o ztrátě manželky: Nedělá mi problém se o tom bavit. Ale občas mě to semele

Druhý březnový den se Třinec chystal na utkání 50. kola extraligy proti Litvínovu. Nehrálo se. Chvíli před zápasem vyšla stručná zpráva, že je duel odložen ze závažných důvodů, které se nepřísluší zveřejňovat.

Později se ukázalo, že manželka Petra Vrány utonula v přehradě Slezská Harta, když se pod ní propadl led při záchraně psa. „Člověk přijde domů a uvědomí si, co všechno je potřeba udělat, co jsme společně chtěli udělat. A uvědomuje si, že je na to sám. Vždycky jsme plánovali ve dvou, máte nějaké sny, chcete něco budovat. Teď na to budu sám. Je to vážně zvláštní. Většinou nemám problém se o tom bavit, protože se to stalo a nezměním to. Ale někdy mě to semele,“ uvedl Vrána v rozhovoru pro web iDnes.cz.

Titul a slzy dojetí. Jak Vrána dotáhl Třinec po rodinné tragédii k Masarykovu poháru

Hokej

Oceláři Třinec v pondělí ukořistili třetí extraligový titul v klubové historii. Podepsaný pod tento úspěch je samozřejmě celý tým Slezanů, ovšem po zvládnutém pátém finálovém zápase s Bílými Tygry Liberec vynikal příběh zejména jednoho muže. Když byl Masarykův pohár připravený na podstavci k předávce mistrům, necelá tisícovka diváků ve Werk Areně skandovala z plných plic „Peeetr Vrána“. Kapitán třineckých hokejistů si mohl užít velkou radost několik týdnů poté, co se musel vypořádat s ohromnou tragédií.

Vyrovnávat se s obrovskou ztrátou, na kterou se nelze připravit, mu pomohl hokej. Jen několik dní po tragédii už se hlásil trenérovi Ocelářů Třinec Václavu Varaďovi, že chce opět začít trénovat. „Zní to asi zvláštně, ale výhra byla, že jsem byl s klukama. Hned první trénink byl skvělý. Pořád jsem to někde v hlavě měl, ale na ledě jsem si to užíval,“ popisoval.

V play-off na sobě prakticky nedal znát, čím si prošel. Jako správný kapitán pomohl Třinci hladce přejít přes Kometu Brno, urvat postup v sérii s Mladou Boleslaví a nakonec ve finále přemoct Bílé Tygry z Liberce. Ve vyřazovacích bojích si připsal dohromady 11 bodů.

Velmi emotivní moment přišel krátce poté, co si Oceláři převzali mistrovskou trofej. Kamery zachytily Vránu, jak synovi Leovi pověsil zlatou medaili na krk. „Byla to pro něj první taková oslava. Když jsme vyhráli titul před dvěma lety, na stadionu byla moje žena a malého jsme nechali doma. Teď jsem byl rád, že měl zážitek a máme i společnou fotku. Viděl jsem ale, že byl trošičku nervózní, protože všude byla hromada lidí a kamer,“ řekl 36letý útočník.

Teprve teď budu poznávat, jak s malým budeme fungovat sami

Pak svěřil syna do rukou tchána a šel slavit se spoluhráči do šatny. Jindy by se z kabiny tým po chvíli odebral radovat do některého z podniků, v době koronavirové zůstali mistři ve Werk Areně do rána. „Párkrát to ale na mě během večera padlo. Myšlenkama jsem zabloudil, že jsem při minulém titulu seděl v kabině se ženou. Teď jsem sám s malým. Ale tak to prostě je. Nemyslím na to pořád, ale každý den nějaký moment nastane. Malý něco udělá, něco vidím a vše mi to připomene,“ podotkl Vrána a k tomu připojil, že je důležité mluvit o svých pocitech.

V rozhovoru dále zmínil to, jak se psychicky vyrovnává s nepřítomností maminky šestiletý Leo. „Na svůj věk je vyspělý a chytrý. Jednou za pár dní vidím, že mu trošku začnou slzet oči, někdy mi to i sám řekne. Občas poví, že mu chybí máma, ale spíš to z něj musím tahat. Chápu, že se o tom se mnou třeba nechce úplně bavit,“ poznamenal hráč, který si v kariéře vyzkoušel angažmá v zámoří, Rusku i Švédsku. „Jen doufám, že ho to nedožene, až bude větší. Muselo být strašné, co si prožil. Semlelo by to i dospělého člověka,“ dodal.

Další plány pro Vránu jsou jasné. „Teď můžu vydechnout, potrénuju, připravím se. Dál mám smlouvu a s klukama chci zase udělat co nejlepší výsledek, ale prioritu budu mít jinde. Teprve budu poznávat, jak můžeme s malým fungovat a jak vše budeme zvládat sami.“