Vratné lahve a plechovky: Zálohový systém od roku 2026? Co o něm říkají experti i lidé

Podle odhadů MŽP se v ČR pouhých 17 % použitých PET lahví použije pro výrobu nových PET lahví. Z použitých plechovek nová plechovka nevznikne žádná. Taková je realita recyklace nápojových obalů v Česku. Opakované využití obalů v tzv. uzavřené materiálové smyčce má přitom pozitivní dopad na životní prostředí, vyžaduje až o 95 % méně energie a produkuje až o 80 % nižší uhlíkovou stopu. Čísla však jasně ukazují, že v současném systému se z vysbíraného materiálu včetně nápojových obalů místo opakovaného využití stává odpad, který končí ve velké míře ve spalovnách nebo na skládkách. Řešením je zálohový systém, jenž opakovanou recyklaci obalů pro stejný účel zajistí, jako je tomu už v 16 zemích Evropy.

Svaz měst a obcí, stejně jako zástupci samospráv, zastávají názor, že současný systém třídění odpadu funguje dobře a není třeba jej měnit. Češi patří mezi nejlépe třídící národy v Evropě a svědomitě se podílejí na recyklaci. Změny v systému, jako zavedení povinných záloh, by mohly narušit již dobře fungující mechanismus třídění, který v Česku dlouhodobě přináší pozitivní výsledky pro životní prostředí i ekonomiku obcí. S tím ale úplně Kristýna Havligerová nesouhlasí. „Češi jsou zodpovědní v třídění, ale bohužel často zbytečně. Když se podíváme na čísla, tak třeba u PET lahví, byl loni zpětný sběr na úrovni 75 % a dlouhodobě stagnuje,“ říká manažerka vnějších vztahů Iniciativy pro zálohování, a dodává, že i přesto, že to není špatné číslo, už se nijak nezlepšuje: „Třídění není to samé, co recyklace a ještě horší situace je u plechovek, tam tři ze čtyř plechovek jdou rovnou do směsného odpadu a vůbec k recyklaci nedojdou. Ani jedna plechovka nevznikne z plechovky, bohužel ten materiál končí na skládkách nebo ve spalovnách a přitom většina Čechů věří, že to, co vytřídí, se skutečně zrecykluje. Ale čísla jasně ukazují, že to tak není,“ vysvětluje Kristýna Havligerová v pořadu Co na to vaše peněženka.

Kvalita třídění není závislá pouze na občanech, ale také na technologických možnostech třídicích linek, které mají své limity. Každá třídicí linka dosahuje určité účinnosti, která se obvykle pohybuje mezi 40–50 %. Zatím neexistují linky s vyšší účinností než 50–60 %. To znamená, že i když do žluté popelnice vyhodíme určité množství plastů, na třídicí lince se podaří reálně vytřídit jen část tohoto odpadu. „Například u PET lahví se účinnost třídění pohybuje kolem 75 %, ale i zde existují ztráty. Z celkového množství vytříděného PETu je tedy materiálově využitelných jen asi 56 %, a i v tomto množství jsou další ztráty, což znamená, že se dostáváme pod hranici 50 % skutečného recyklování,“ doplňuje David Surý, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí na Ministerstvu životního prostředí.

Pokud by se efektivita recyklace podařila zvýšit, mělo by to zásadní vliv na životní prostředí. „Tam jde o to, že v recyklaci potřebujeme dosáhnout toho, že z petky se stane petka, z plechovky plechovka. Pak skutečně zabráníme plýtvání přírodními zdroji, snížíme spotřebu energie až o 95 % při výrobě z recyklátu a také umíme snížit vlastně uhlíkovou stopu těch obalů,“ vypočítává Kristýna Havligerová.

Podle manažerky vnějších vztahů Iniciativy pro zálohování však ani sběr tří čtvrtin plastových lahví ještě neznamená, že byly opětovně využité. Z toho, co se vytřídí, se zrecykluje pouze část a běžnou praxí dnes je, že v současném systému třídění vysbíraný materiál včetně nápojových obalů končí ve velké míře ve spalovnách nebo na skládkách. „Plasty ze žlutých kontejnerů v drtivé většině končí na ručních třídičkách, které jsou málo efektivní a materiál je často kontaminován. Pro sběr plechovek nyní ve velké části země ani neexistuje infrastruktura. Většina materiálu tak skončí jako odpad na skládkách či ve spalovnách,“ říká Kristýna Havligerová.

Systém záloh pomůže k cirkularitě obalů

Plastové lahve ani plechovky nemají končit v přírodě. Zálohový systém může výrazně pomoci, což potvrzují i data z jiných zemí. Tam, kde byly zálohy zavedeny, se výrazně zvýšila míra třídění. Je to jednoduché – nikdo není tak bohatý, aby nechal ležet 4 nebo 5 korun jen tak v přírodě. Tento systém vytváří ekonomickou motivaci. „Podle průzkumů odpovědělo 75 % obyvatel, že třídí odpad, ale pro nás je důležitý cíl, ke kterému jsme se jako stát zavázali – dosáhnout 90% míry separace nápojových plastových obalů. Nejde jen o PET lahve, ale o všechny plastové obaly na nápoje, jako jsou šťávy nebo vody. U plechovek je situace ještě horší – v současnosti sbíráme pouze 27 % plechovek a recyklujeme jen 16 %. Navíc v České republice ani nemáme zařízení, které by dokázalo z recyklované plechovky opět vyrobit plechovku,“ vysvětluje David Surý, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí na Ministerstvu životního prostředí.

Zálohové systémy umožňují uzavřít tzv. materiálovou smyčku, což znamená, že z PET lahve opět vyrobíme PET lahev a z plechovky novou plechovku. „To je správný přístup, protože každý sektor by měl uzavřít svoji vlastní materiálovou smyčku. Nápojářský průmysl podporuje zálohový systém právě proto, že tímto způsobem dokáže uzavřít cirkulaci nápojových obalů a zajistit jejich opakované využití,“ dodává k tématu Kristýna Havligerová.

Nabízí se otázka, proč je potřeba pomoci státu, když zálohový systém by měl být i v zájmu výrobců? Podle manažerky jsou potřeba jasná pravidla. „Není to jen o výrobcích, zapojeni jsou také obchodníci a další aktéři. Je nezbytné mít pevný právní rámec, který zajistí, že systém bude fungovat správně a bude pod kontrolou. Dobrovolné iniciativy v Česku obvykle nefungují tak, jak bychom si přáli – nedosáhli bychom žádoucího efektu, protože ne všichni by se zapojili. A hlavním cílem je správná recyklace, které bychom bez státního rámce nedosáhli,“ dodává.

Na Slovensku zálohový systém funguje

Slovensko dosahovalo podobných výsledků v recyklaci jako Česká republika, přičemž jejich míra separace byla dokonce o něco nižší. Dnes má Slovensko recyklační míru 92 %, zatímco Česko stagnuje kolem 75–76 %. Všechny státy, které zavedly zálohový systém, dosahují kolem 92 %. „Prostě pokud je něco kryté zálohou, lidé mají větší motivaci to vrátit. Těžko někoho přimějete hodit PET lahev nebo plechovku do žluté popelnice, když tu není dostatečná ekonomická motivace,“ říká David Surý, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí na Ministerstvu životního prostředí.

Již 16 evropských zemí díky zálohovému systému dosahuje u nápojových obalů míry sběru i přes 90 % a díky čistotě vysbíraného materiálu také vysokou míru jejich následné recyklace. Další země se přidají v nejbližších letech a už v příštím roce, kdy zálohový systém spustí Polsko a Rakousko, bude Česko ze všech stran obklopeno zeměmi se zálohovým systémem. Uzavření koloběhů materiálu v okolních zemích zároveň znamená horší přístup k recyklátu pro české výrobce nápojů, kteří tak budou ve srovnání s evropskou konkurencí znevýhodněni. „Oběhové hospodářství je skutečně oběhové až tehdy, když materiál cirkuluje. Pokud materiály končí v přírodě, ve spalovnách, na skládkách, či v nejlepším případě formou downcyclingu – jako dále už nezrecyklovatelný produkt (například dětské pleny či koberečky do auta), nesplňuje to podstatu cirkulární ekonomiky. My chceme opravdovou recyklaci, a ta nyní nefunguje,“ uzavírá Kristýna Havligerová z Iniciativy pro zálohování.

Co na zálohování říkají Češi

Podle manažerky Češi opakovaně v průzkumech vyjadřují silnou podporu zálohování – až 76 % obyvatel, tedy tři čtvrtiny, jsou pro zavedení zálohového systému. Ocenili zejména ekonomickou motivaci k ekologickému chování, snížení množství odpadu a možnost opakovaného využití materiálů. Vidí v tomto systému jasné pozitivní dopady na životní prostředí. Podle zástupce ministerstva ta čísla nejsou tak vysoká. „My jsme dělali průzkumy dva a nám ta čísla vyšla o něco málo nižší. Také jsme se doptávali, jaké efekty v tom lidé vidí a každý všímá, že petky a především plechovky jsou volně pohozené v přírodě, a proto lidé vnímají zálohový systém pozitivně,“ říká David Surý, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí a pokračuje: „Zde se nejedná o vynalézání něčeho nového – zálohový systém a vratné lahve již fungují a dosahují skvělých výsledků. Při záloze 3 Kč dosahujeme až 98% návratnosti. PET lahve a plechovky jsou nyní nastaveny na 4 Kč, a věřím, že pokud jsou Češi tak svědomití ve třídění, budou stejně svědomití i v zálohování. Nemám tedy obavy, že by to nefungovalo, je to totiž činnost, kterou Češi dobře znají,“ uzavírá myšlenku zástupce MŽP.

Žluté kontejnery a popelnice nezmizí ani neztratí svůj význam, i když se jejich role může do určité míry změnit. I nadále budou velmi důležitou součástí recyklačního systému, protože budou sloužit k třídění dalších druhů plastového odpadu, který nebude součástí zálohového systému.

Vymývat kelímek od jogurtu je zbytečné

Když se podíváme na data, v ČR se ročně vyprodukuje zhruba 280 000 tun plastových obalů, přičemž jen asi 49 % se skutečně recykluje. Zbytek končí buď ve spalovnách, nebo na skládkách. Jakmile se 25–30 % objemu PET lahví přesune ze žlutých kontejnerů do zálohového systému, uvolní se více místa pro další plastový odpad, který nyní často končí v černých popelnicích – jedná se o 20–30 tisíc tun obalového plastového odpadu ročně. „Vymývat kelímky je zbytečné, protože tento typ materiálu se v České republice prakticky nerecykluje,“ popisuje častou chybu domácností David Surý.

Jedním z argumentů odpůrců je, že zavedení zálohového systému na PET lahve by mohlo vést k duplikaci recyklačních systémů. Může se tedy zdát, že budou existovat dva konkurenční systémy. S tím ale Kristýna Havligerová nesouhlasí. „Když se podíváme do zahraničí, nikde se to nestalo. Naopak tyto systémy by mohly fungovat v symbióze a vzájemně se doplňovat, čímž přispějí k lepšímu výsledku v recyklaci,“ vysvětluje zástupkyně Iniciativy pro zálohování. A souhlasí i zástupce ministerstva. „V současnosti máme již několik recyklačních systémů. Když se podíváme na odpovědnost výrobců, máme samostatné systémy pro elektrozařízení, solární panely, pneumatiky a obaly. Cílem je nyní vyčlenit část segmentu obalů, aby se zachovala cirkulární smyčka, což je smysluplné a efektivní,“ dodává David Surý.

Kdo to zaplatí a kolik to bude stát?

Podle údajů Svazu měst a obcí se investiční náklady odhadují na přibližně 5,6 miliardy korun, přičemž roční provozní náklady by měly činit 1,3 miliardy korun. Bylo by lepší investovat prostředky do zvýšení kapacit zpracovatelských zařízení pro dosažení vyšší míry recyklace. Tato čísla jsou skutečně vysoká a náklady by mohly být značné.

Co říkají odborníci na tyto argumenty? Podle Kristýny Havligerové zkušenosti z jiných zemí ukazují, že náklady na zálohový systém byly nižší, ale je důležité pochopit, jak je financován. „Tento systém je samofinancovatelný a neziskový. Financování pochází z příspěvků výrobců, zisku z prodaného recyklovaného materiálu a z nevrácených záloh. Počáteční investice hradí výrobci a obchodníci, kteří jsou následně kompenzováni manipulativním poplatkem vypláceným operátorem za každý zálohovaný obal. Systém nevyžaduje žádné veřejné prostředky,“ vysvětluje manažerka. A zástupce státní správy její slova potvrzuje. „Daňového poplatníka to nebude stát ani korunu, spotřebitele to bude zhruba stát to, co to stojí nyní, čili tady se fyzicky nebude nic měnit,“ dodává David Surý, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí na Ministerstvu životního prostředí.

Jak to bude fungovat, pokud systém vstoupí v platnost? Kde vrátí lidé PET láhev nebo plechovku? V jakém stavu je třeba je přinést? Je v koalici shoda na návrhu, nebo se ještě čekají úpravy? Je termín leden 2026 realistický? Odpovědi najdete v úvodním videu.