Nizozemští vědci naučili včely odhalovat COVID-19. Zdroj: istockphoto.com
Nizozemští výzkumníci vycvičili včely, aby rozpoznaly vzorky s nákazou COVID-19. S pomocí tohoto hmyzu s mimořádnou schopností rozpoznávat pachy podle nich bude možné zkrátit čekací dobu na výsledky covidových testů na pouhé vteřiny, informovala agentura Reuters.
Vědci z univerzity ve městě Wageningen vycvičili včely tak, že jim za odměnu dávali cukrovou vodu pokaždé, když před sebou měly vzorek s COVID-19. Když byl před ně postaven neinfikovaný vzorek, nedostaly odměnu žádnou.
Poté, co si na tento systém zvykly, včely začaly před pozitivními vzorky spontánně natahovat sosáky v očekávání odměny, řekl profesor virologie a jeden z autorů studie Wim van der Poel.
„Vezmeme od včelaře normální včely medonosné a dáme je do včelích postrojů,“ říká. „Hned poté, co před ně dáme pozitivní vzorek, jim dáme i cukrovou vodu. A včely hned vytáhnou své sosáky, aby se vody napily.“
Vytažení sosáků je podle vědců potvrzením toho, že před sebou mají vzorek pozitivní na koronavirus.
Získat výsledek klasického testu na COVID-19 může trvat celé dny, včelí reakce je ale okamžitá. Metoda je také levná, potenciálně vhodná pro země, kde je možnost laboratorního testování omezená, dodávají výzkumníci.
Profesor Dirk de Graaf, který se ve svém výzkumu na Gentské univerzitě v Belgii zaměřuje na včely, hmyz a zvířecí imunologii, si nicméně nemyslí, že tento postup může v nejbližší době nahradit konvenční techniky testování na COVID-19.
„Je to dobrý nápad, ale v tomto bych upřednostňoval provádění testů klasickými diagnostickými nástroji před včelami. Jsem obrovským milovníkem včel, ale používal bych je k jiným účelům než k detekování covidu,“ dodal.
Techniku „hmyzího čenichání“ v 90. letech úspěšně testovala americká armáda s cílem odhalit výbušniny a toxiny, řekl de Graaf. Můry, včely či vosy byly podle něj používány „k bezpečnostním účelům, aby odhalovaly výbušniny, a také v lékařské diagnostice“.
O skutečné efektivitě covidového testování provedeném vědci z Wageningenu je podle de Graafa známo příliš málo. K nápadu provádět tímto způsobem testování v místech, kde PCR testy nejsou k dispozici, se však obecně staví otevřeně.
