Záhada Jihlavského podzemí: Proč chodby místy svítí zeleně? Uspokojivá odpověď neexistuje
Když řekneme, že se teď ponoříme do hloubi historie Jihlavy, nejde vůbec o nadsázku. Vydáme se totiž do tamního podzemí. Zaujímá úctyhodnou plochu — 50 tis m² a je tak po Znojmu druhou největší stavbou svého druhu u nás. A dozajista dodnes ukrývá nejednu záhadu a tajemství. K těm největším, jak jsme se dozvěděli v další epizodě pořadu Prima Česko, patří části chodeb, které pod UV světlem září zeleně.
Pokud se vydáte do Jihlavského podzemí, připravte se na to, že vás čeká pěkná řádka schodů. Zdejší chodby jsou totiž raženy v několika podlažích. To první se přitom nachází v hloubce dva až čtyři metry pod povrchem. Třetí, nejhlubší úroveň, pak leží až 12 m pod zemí. „První podlaží bylo raženo v průběhu 14. století, druhé a třetí pak ve století 16. V 17. století došlo ke zpevnění některých chodeb cihlovou podezdívkou a jednotlivé úseky byly propojeny krátkými spojovacími chodbami,“ píše se na webu stavební památky.
Člověk se tu ani nemusí cítit stísněně, chodby jsou totiž až 2,5 m široké a 3,5 m vysoké. A jak se můžete dozvědět v reportáži pořadu Prima Česko, kterou si lze pustit v úvodu článku, je tam velmi vysoká vlhkost. Z toho důvodu byl středem podlahy veden odtokový žlábek. Jeho úkolem bylo odvést pryč podzemní i prosakující vodu. Ta byla buď svedena do podloží nebo byla dále využívána.
ČTĚTE TAKÉ: Chudou vdovu měl kdysi postavit na nohy. Stovky lidí k prameni Kloubovka míří dodnes
Sklepy, doly, vojenské cesty
O tom, proč chodby, které občas někdo nesprávně označí jako katakomby, vznikly, se vypráví ledacos. „Dlouho se historikové domnívali, že podzemní chodby jsou zbytky starých stříbrných dolů. Jiní tvrdili, že byly raženy pro vojenské účely. Současní historikové se domnívají, že podzemní chodby vděčí za svůj vznik hospodářským důvodům,“ stojí dále na webu Jihlavského podzemí.
Současné hlavní město Vysočiny kdysi leželo na důležité křižovatce středověkých obchodních cest. Bylo proto třeba aby si kupci a řemeslníci měli kde uskladnit své zboží. K tomu bylo nutné prohloubení stávajících sklepů, což obstarali zkušení horníci.
Koncem 18. století se ale část sklepů přestala využívat a část se přeměnila na kanalizační štoly. V 19. století byly dokonce při budování vodovodů, plynofikaci a výstavbě nových domů zasypány sutinami. To často vedlo k porušení starého odvodňovacího systému, v chodbách zůstávala voda a musel být pracně hledán původní odtok, aby se zabránilo podmáčení. Později mnozí majitelé domů oddělovali průchozí chodby zdmi a tak narušili ucelenost labyrintu, z něhož se za německé okupace zčásti staly pro změnu protiletecké kryty.
Záhada labyrintu
V prvních letech po druhé světové válce o podzemní chodby velký zájem mezi veřejností nebyl. První kilometr chodeb byl zpřístupněn až v roce 1957. V 60. letech pak byla většina z nich zpevněna betonovou krustou, vyčištěna a středověký odvodňovací systém se dočkal obnovy. „Sanací se profil některých chodeb snížil, pouze zpřístupněný úsek byl ponechán v původním stavu. V roce 1969 bylo podzemí pro veřejnost uzavřeno a prohlídky v něm byly obnoveny až v roce 1991,“ píše se na stránkách města Jihlavy.
O pár let dříve, v roce 1978 přitom byla objevena zdejší zvláštnost, která sem i dnes láká turisty všeho věku, tvz. „svítící chodba“. O té se na městských webových stránkách dozvídáme: „Stěny chodby jsou pokryty bělavým povlakem, který po nasvícení zelenkavě světélkuje. Chodba se nachází asi 11 metrů pod povrchem země, široká je 2,1 m, vysoká 2,9 m a je největší raritou a záhadou jihlavského podzemí.“
V podzemních chodbách dále příchozí mohou vidět i různé expozice věnované třeba středověkému dolování či zpracování rudy, jiná vypráví o horním právu. A prohlédnout si lze i keramické nálezy ze 14. století spolu s horninami a minerály z Vysočiny.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Parašutisté na nebi vytvořili diamant. Na světovém rekordu se podílel i Čech
