Zakrslý králík: Náročný mazlíček, který doplácí na zažité mýty

První věc, která je mnohdy opomíjená, je věk, kterého se zakrslí králíci dožívají. Vydrží o něj děti pečovat 10 a více let? Jsou schopni (a ochotni) tuto štafetu popřípadě převzít rodiče? Pokud je jednou z odpovědí na tyto otázky „ne“, není zakrslý králík dobrou volbou. Další věcí je prostor. „Sama klec by měla mít aspoň 120 centimetrů, ale platí, že čím více prostoru, tím lépe. K tomu je potřeba, aby králíčci denně běhali aspoň 5 hodin, protože jsou velmi aktivní, zvídaví a rádi kolem sebe všechno zkoumají. Proto je potřeba zabezpečit domácnost, protože mohou okusovat nábytek, kabely nebo kytky,“ vysvětluje chovatelka zakrslých králíků Miroslava Koldová.

Pozornost je také potřeba věnovat potravě, a to kvůli zažívání králíků. Ti musí neustále něco trávit, aby nedošlo k zástavě střev. Zvíře pak trpí křečemi a má problémy s přijímáním potravy. „Nejzásadnější je u nich seno, které by mělo tvořit 80 % jídelníčku. Ideální jsou dlouhá, tvrdá stébla, protože jednak obrušují zuby, a navíc obsahují velký podíl vlákniny, která je hnacím motorem pro střeva, aby fungovala, jak mají. Takže žádný tvrdý chleba,“ upozorňuje Koldová. Hned za senem jsou větvičky ze stromů jako jabloně, hrušky, lísky, lípy nebo vrby, a to včetně listů, a také bylinky jako bazalka, máta, meduňka nebo kopřiva. Ty je vhodné před zimou nasušit do zásoby.

Nepřítel jménem stres

Pokud má králík takto pestrý jídelníček, je zbytečné při jeho krmení upřednostňovat granule. Ty slouží pouze jako doplněk a měly by být ideálně bezobilné, s velkým podílem vlákniny – kvůli funkci střev. Tu však může narušit ještě něco jiného než jen nevyhovující skladba jídelníčku. „Je důležité si uvědomit, že jsou to velmi stresová zvířata. Prudké pohyby, křik dětí a obecně velmi rušná domácnost pro ně nejsou ideální. Nejsou to mazlící zvířátka, pro pohlazení si přijdou ve chvíli, kdy chtějí – a na to je potřeba dávat pozor,“ popisuje chovatelka Miroslava Koldová, jejíž odchovanci jsou nejen po celém Česku, ale i po Evropě.

Zvířata na cestách

Pokud se na Miroslavu Koldovou obrátí zájemci o zakrslého králíčka, čeká je pohovor o zkušenostech s péčí o tato zvířata, případně osobní návštěva s konzultací. Jak sama Koldová říká, když se lidé seznámí se vším, co je potřeba, stává se, že si pořízení tohoto mazlíčka zkrátka rozmyslí. Pokud však jejich zájem trvá, může se zvířátko vydat do nového domova. Koldová upřednostňuje osobní odběr. Stává se ale, že zájemci jsou z druhé strany republiky, a proto využívá služby profesionálních přepravců zvířat. „Převážíme veškerá drobná zvířata a exotická zvířata, samozřejmostí jsou kočky a psi. Celá společnost včetně vozidel a řidičů je školená a certifikovaná pro převoz všech zvířat, máme uzpůsobená vozidla, ve kterých jsou regálové systémy, máme veškeré náčiní včetně přepravek a boxů, které k tomu potřebujeme. Naší předností je, že zvíře cestuje v bezpečí a s co nejmenším stresem,“ popisuje Vladimír Komínek ze společnosti Přivez-Zvíře.cz.

Řidiči objíždějí každých 14 dní více než 120 sběrných míst po celém Česku i Slovensku, kam jim klienti nosí zvířata, která čeká cesta do nového domova. Zatímco u exotických a drobných zvířat je vše jednodušší, u koček a psů je potřeba pravidelné pauzy na pití, krmení, případně venčení. „Dopředu naplánujeme celou trasu včetně zastávek, kde dostane pejsek nebo kočička napít, případně pejska vyvenčíme, což děláme zpravidla každé čtyři hodiny a tuto zastávku dokumentujeme s tím, že fotky posíláme klientovi. Pejsek si odpočine, pak jde zpátky do přepravky a jedeme dál,“ popisuje Komínek, který už několikrát zažil situaci, kdy po několikahodinové cestě pes nechtěl k novému majiteli a držel se řidiče do poslední chvíle. Jak taková přeprava vypadá? Na to se podívejte v reportáži nad článkem.