Netopýři z rodu vrápencovitých jsou podle nově zveřejněné studie hostiteli pro mnohé koronaviry (autoři: Taylor Stoffberg, Monadjem, Schoeman, Bayliss & Cotterill) Zdroj: CC BY-SA 4.0
Na světě existuje nespočet virů, které se mohou přenést ze zvířat na člověka. Vědec Peter Daszak varuje, že se ze současné pandemie koronaviru musíme poučit, abychom v budoucnu byli schopni zabránit podobnému masovému šíření nových onemocnění. Sám pak hovoří o „vážné hrozbě do budoucna“, ale navrhuje i řešení v podobě rozsáhlého testování.
Předseda organizace ExoHealth Alliance v rozhovoru pro britskou stanici Sky News uvedl, že zvířata v sobě přechovávají téměř 2 miliony neznámých virů, které se mohou potenciálně přenést i na člověka. „Analyzovali jsme mnoho dosud neznámých virů, které by se v budoucnu mohly objevit, a předpokládáme, že přibližně 1,7 milionu z nich by mohlo infikovat i lidi. Je to do budoucna skutečně značná hrozba,“ varuje vědec s tím, že v současné době známe pouze několik tisíc těchto virů.
Na začátku června byla zveřejněna nová studie, která se zaměřila na výzkum koronavirů u netopýrů v Číně. Vědci v ní popisují genetické sekvence 781 koronavirů, z nichž více než třetina nebyla dosud popsána. Ačkoliv studie neurčuje přesný původ viru SARS-CoV-2, který způsobuje onemocnění COVID-19, zmiňuje rod netopýrů Rhinolophus (česky vrápenci) jako klíčový pro vývoj koronavirů. Podle Daszaka, který je spoluautorem studie, se zdá, že právě vrápenci jsou hlavní zásobárnou virů, které způsobují akutní respirační onemocnění.
Vědci si ale stále nejsou jistí tím, jestli může netopýr infikovat koronavirem člověka přímo, nebo je k tomu zapotřebí ještě mezihostitel. „Zatímco netopýři jsou jasně hlavními hostiteli pro koronaviry, dokud neprovedeme širší testování volně žijících živočichů, nebudeme schopni přesně určit evoluční události spojené s původem SARS-CoV-2 – zejména to, zda přeskočil na člověka přímo z netopýrů,“ upozorňuje Edward Holmes, evoluční biolog z Univerzity v Sydney.
S tím souhlasí také Daszak. Podle něj by nyní mělo veškeré úsilí směřovat k odhalení genetického kódu virů, které zvířata přechovávají. „Odhadujeme, že by se to dalo uskutečnit v následujících 10 letech. Mohli bychom pak vyvinout léky a vakcíny,“ navrhuje vědec. „Můžeme také zjistit, kde se ty viry vyskytují a pomoct lidem, kteří tam žijí, změnit jejich chování, které je nyní vystavuje nebezpečí,“ vysvětlil Daszak.
Už dříve vědci označili za pravděpodobného mezihostitele koronaviru luskouny. Ačkoliv nově zveřejněná studie toto spojení přímo neprokázala, podle Daszaka to rozhodně není vyloučené. „Myslím, že bychom se z toho příběhu o luskounech měli poučit: Nesmíme zůstat zaseknutí v tom, že toto vše je jen o netopýrech,“ nabádá vědec s tím, že výzkum by se neměl zaměřovat pouze na Čínu, ale také na Vietnam, Laos a Barmu.
Vědcům ve vývoji vakcíny pomáhají super rychlé přístroje
Genetický kód koronaviru, který se rozšířil z čínského Wu-chanu, se stal předmětem bádání vědců prakticky po celém světě. Například na liverpoolské univerzitě zkoumá tým pracovníků mutace v genetickém kódu, díky kterým mohou vysledovat přenos viru z Číny do Evropy a jeho následné rozšíření se po starém kontinentu. Jen ve Velké Británii se prokázal výskyt několika mutací koronaviru, který se do Spojeného království dostal v únoru a březnu z Itálie, Španělska a Francie.
Vědcům při tom pomáhají speciální přístroje, které jsou schopné rozluštit genetický kód v řádu několika hodin. Ještě před pěti lety by podle Sky News podobná práce zabrala měsíce. „Genomy jsou dnes naprosto klíčové pro vše související s biologií a zdravotní péčí,“ vysvětluje profesor genetiky na liverpoolské univerzitě Steve Paterson. „Pak se můžete zaměřit na bílkoviny a určit, jaké vakcíny by mohly být účinné,“ dodává.
Také k testování potenciálních protilátek používají vědci špičkové vybavení. Například na University College v Londýně používají přístroje, které jsou i milionkrát výkonnější než běžné domácí počítače. Díky nim mohou bleskově provést analýzu chemických struktur a zjistit, co by případně mohlo na vir působit.
„Je to opravdu otázka toho, jestli dokážeme dělat věci větší, lepší a rychlejší… Přesnost předpovědí se neustále zvyšuje s výkonem strojů, které máme k dispozici,“ uvedl pro Sky News profesor chemie a počítačových věd Peter Coveney.
