Ve věku 91 let zemřel sovětský disident Viktor Fajnberg – jeden z „osmi statečných“, kteří v srpnu 1968 protestovali na moskevském Rudém náměstí proti invazi vojsk Varšavské smlouvy vedené SSSR do Československa. Na svém webu to v úterý napsala stanice Rádio Svoboda, která se odvolává na jeho děti. České ministerstvo zahraničí v reakci na zprávu o Fajnbergově úmrtí vyjádřilo „hluboký zármutek“. Jeho odkaz je i v dnešní pohnuté době stále aktuální, píše resort zahraničí na Twitteru.
Rádio Svoboda konkrétní informace k Fajnbergově úmrtí neposkytlo, na svém webu nabízí odkaz na facebookový profil k dokumentárnímu filmu, který o někdejším sovětském disidentovi natočili Kirill a Ksenija Sacharnovovi.
„První nenahraditelná ztráta tohoto roku. Druhého ledna ráno nás opustil Viktor Fajnberg,“ uvádí se v příspěvku páru, který cituje Fajnbergovu dceru. Pohřeb se podle nich bude konat ve čtvrtek v Izraeli. Se slovy zármutku reagovalo i tuzemské ministerstvo zahraničních věcí.
🇨🇿 @mzvcr vyjadřuje hluboký zármutek nad odchodem pana Viktora Fajnberga. Dokázal hájit lidská práva nejen ve své vlasti, ale také jako jeden z „osmi statečných“ veřejně vystoupil v roce 1968 proti okupaci Československa. Jeho odkaz je i v dnešní pohnuté době stále aktuální. pic.twitter.com/Xkkx0US4cz
— Ministerstvo zahraničních věcí (@mzvcr) January 3, 2023
Ukrajinský filolog a anglista Viktor Fajnberg se narodil 26. listopadu 1931 v Charkově. Do historie se zapsal jako jeden z „osmi statečných“.
Skupinu protestujících proti invazi do ČSSR kromě Fajnberga tvořili lingvista Konstantin Babickij, básník Vadim Delone, dělník Vladimir Dremljuga, fyzik Pavel Litvinov, básnířka a překladatelka Natalja Gorbaněvská, lingvistka Larisa Bogorazová a Taťjana Bajevová.
Na Rudém náměstí rozvinuli transparenty s hesly „Za vaši i naši svobodu!“, „Ať žije svobodné Československo!“, „Hanba okupantům“, „Svobodu Dubčekovi!“ nebo „Ruce pryč od Československa!“.
Několik minut trvající vystoupení z 25. srpna 1968 přineslo všem účastníkům pronásledování. Fajnberg byl odsouzen na pět let k nucené psychiatrické léčbě. Po propuštění odešel do exilu. Od roku 1978 žil ve Francii.