Většina Rusů souhlasí s útokem na Ukrajinu, o demonstracích se nedozví
Dobře zná pocit, který teď zažívají tisícovky zatčených Rusů protestujících proti válce na Ukrajině. Viktor Fajnberg je jedním z osmi statečných, kteří se v srpnu 1968 přímo na Rudém náměstí postavili proti okupaci Československa. Trvalo to tehdy jen pár minut, než ho příslušníci KGB zmlátili a odvlekli do vězení. Dlouhé roky pak za šílených okolností strávil v psychiatrické léčebně. Na zvůli moci nikdy nezapomněl. I proto se v kmetském věku zařadil mezi velké Putinovy kritiky.
Bylo 25. srpna 1968, jen pár dnů po okupaci Československa. Okatý disident Viktor Fajnberg se na Rudém náměstí zhluboka nadechnul, mrknul na svých sedm přátel. Dobrá, jdeme na to. Vystudovaný filolog pracující jako průvodce v leningradském muzeu spolu s ostatními rozvinul československou vlajku a transparenty „Za vaši a naši svobodu“, „Hanba okupantům“, „Ruce pryč od ČSSR“.
Válka na Ukrajině
Trvalo to okamžik. Mrknutí, pouhý odlesk věčnosti.
K osmi chrabrým před chrámem Vasila Blaženého přiběhli neuniformovaní příslušníci KGB, demonstranty zkopali, naložili do aut a odvezli.
„Zpětně si z toho protestu pamatuju hlavně sovětské turisty, kteří k nám přišli a ptali se: Soudruzi, jak tohle můžete udělat? To už jsem si v ruce držel čtyři zuby a košili jsem měl od krve. Kágébáci nás bili, nadávali nám do špinavých Židů,“ vyprávěl mi Fajnberg v roce 2015 o osmašedesátém.
Dneska je mu přes devadesát, na rozhovory ho už moc neužije. Ale při pohledu na tisícovky zatýkaných Rusů, kteří si ve své vlasti dovolili protestovat proti vpádu na Ukrajinu, se Fajnbergovi musí vybavovat i jeho dávná historie.
Stejně jako tenkrát po anexi Krymu, když jsem se s kyjevským rodákem osobně setkal.
„Není to poprvé, co se v mé zemi řeší otázka tzv. ruského světa,“ povídal mi. „Ta otázka zní: Co všechno do něj patří? Náleží k němu i Rusové žijící v jiných zemích? Země, jejichž oficiálním jazykem je ruština? Nebo dokonce i ostatní slovanské země? Už vynikající básník Fjodor Ivanovič Ťutčev – velký nacionalista – v 19. století tvrdil, že pro Rusko je povinností pomoci slovanským národům střední Evropy. Byl to jednoznačný apel k jejich ovládnutí.“
Bratrskou pomoc taky znáte
Fajnberg už v roce 2008, během ruské invaze do Gruzie, prorocky prohlásil: Další na řadě je Ukrajina. Tehdy se za svůj pohled dočkal posměchu a nepochopení, mnozí se rozpínavým choutkám Vladimira Putina zdráhali uvěřit. Čas však promluvil ve prospěch statečného Viktora.
„Putin se už před pár lety v jednom rozhovoru zmínil, že v různých zemích světa žije na třicet milionů Rusů. A že v některých z nich představují významné procento celkové populace. Dodal: Je naší povinností těmto lidem pomoci, ať už jakýmkoli způsobem. Bratrská pomoc? Ach ano, však vy Češi dobře víte, co tenhle termín znamená,“ pousmál se Fajnberg hořce.
Jako svobodomyslný člověk patří už roky k velkým Putinovým kritikům, současného kremelského vládce srovnával dávno před útokem na Ukrajinu s Leonidem Brežněvem. Právě proto mu ostatně český prezident Miloš Zeman odmítl v roce 2014 udělit Řád Tomáše Garrigua Masaryka, byť to Poslanecká sněmovna navrhovala. Fajnbergovu kritiku Putina označil za patologickou obsesi.
Kdo z nich dvou měl pravdu, to už je teď taky jasné.
Victor Fainberg en grève de la faim depuis 10 jours en solidarité avec Nadia #Savchenko. #Paris pic.twitter.com/Z6SB59t5Sm
— EuroMaidanFrance (@EuroMaidanFranc) March 1, 2015
„Rozhodně není náhoda, že se v Kremlu díky osobě prezidenta Putina dostala k moci právě KGB. Zemi a její lidi znala líp než kdokoli jiný,“ přemýšlel Fajnberg. „Bylo její povinností je poznávat skrze dlouholeté výslechy, věznění, fízlování, provokování. V archivech je to všechno jasně popsané. Dokonce i fyzik Andrej Sacharov, jinak velký a moudrý člověk, byl svým způsobem naivka. Vždyť svého času prohlásil: KGB by pro nás mohla znamenat i do budoucna něco jako element stability.“
Srovnáváním s Brežněvem neztotožňoval dávný totalitní režim s autoritářským postsovětským putinovským Ruskem. Jen zdůrazňoval jejich vzájemnou osudovou a dědičnou podobnost. „Konkrétně: Krutost, zákeřnost, pokrytectví. Vášnivou agresivitu a touhu ovládat cizí země.“
For Your Freedom & Ours#OTD 1968, 8 men & women came out on Red Square to protest against the Soviet invasion of Czechoslovakia#heroes Larisa Bogoraz, Konstantin Babitsky, Vadim Delaunay, Vladimir Dremliuga, Pavel Litvinov, Natalya Gorbanevskaya, Viktor Fainberg & Tatiana Baeva pic.twitter.com/og8OTIqq7U
— Mikhail Khodorkovsky (@khodorkovsky_en) August 24, 2019
Tahle touha se projevila mimo jiné i v roce 1968. Fajnberg za svůj tehdejší kurážný protest vyfasoval nucený pobyt v psychiatrické léčebně, kde mu byly podávány silné léky proti halucinacím a dalším poruchám, přestože ničím z toho netrpěl. Tvrdili mu, že pokud chce být do tří let propuštěn, musí své jednání označit za šílené.
Odmítl. A ven se dostal až za pět let.
„Psychuška byla horší než obyčejné vězení,“ popisoval mi. „Dozorci byli kriminálníci, kteří si takto odpykávali trest. Dvakrát denně jsem býval svázaný, otékaly mi nohy. Pokud sloužila zlá sestra, trvalo to i déle. Předstírala, že na mě zapomněla. V jednom kuse jsem držel hladovky. Až díky psychiatru Petrovovi se zpráva o lidech jako já dostala na Západ a mohl jsem být zachráněn. Další z demonstrujících Natalja Gorbaněvská přiznala, že měla v psychušce někdy pochybnosti, zda není opravdu blázen.“
Uplynuly dekády, během nichž se zhroutily režimy i celé říše. A ruská státní televize najednou půl století po srpnové okupaci vysílá dokument o tom, že v roce 1968 šlo jen o nutný zákrok proti převratu chystanému esesáky a fašisty.
Podobnost s ospravedlňováním letošní invaze na Ukrajinu? Jistě čistě náhodná…
„Tohle je teď v Rusku normální. Taková militaristická propaganda nebyla v Rusku ani za Stalina,“ tvrdil mi Fajnberg už před sedmi lety.
Národ hrdých otroků
A tak ruští vojáci znovu pochodují do cizí země. Zatímco osvícenější a nebojácnější Fajnbergovi krajané opět míří na náměstí, kde v předem prohrané bitvě manifestují proti agresi, zbytek národa buď mlčí, nebo oddaně papouškuje všechno, co Kreml cynicky servíruje.
Jak je to možné?
Jak to, že i dnes by bylo mnohem víc těch, kteří by demonstrantům položili pohoršenou otázku „Soudruzi, jak tohle můžete udělat?“
„Uvědomme si, že v Rusku jsme svědky hledání nové národní ideje. Zdůrazňuje se odvěký heroický odpor Ruska proti Západu, který se prý už několikrát pokusil obrat zemi o její bohatství,“ vysvětloval Fajnberg. „Všechny historické epochy Ruska jsou dokola ideologizovány. Samoděržaví, období Romanovců i bolševiků. Součástí rusifikace v tzv. Doněcké a Luhanské republice je i obnovování Stalinových památníků.“
Ruské veřejné mínění bylo navíc podle Fajnberga na současnou situaci dlouhodobě připravováno.
„Obyčejný Rus od Vladivostoku k Moskvě měl totiž pocit, jako by mu s pádem Sovětského svazu shořel dům, ve kterém bydlel sedmdesát let. V nových podmínkách se jen těžce pokoušel orientovat. Bál se. A najednou je tu Putin. Někdo, kdo vlastně reprezentuje ruskou tradici. Silná ruka, která ochrání všechny chudé,“ mínil.
„Spisovatel Michail Lermontov napsal už v 19. století: Rus je od přírody otrokem. Hrdým otrokem. Vzhlíží ke svému pánovi, dokáže mu všechno odpustit. Přísnost i zákeřnost. Slabost ale nikdy.“
