Ve věku 90 let zemřel herec a jeden z nejuznávanějších českých dabérů Stanislav Fišer. Svůj hlas propůjčil například Pierru Briceovi, představiteli filmového Vinnetoua, nebo Peteru Sellersovi coby inspektoru Clouseauovi. O to bolestnější pro něj bylo, když po rakovině hrtanu přišel o hlasivky. Dorozumíval se jen pomocí speciálního přístroje, který si přikládal na krk, a svou milovanou práci už nemohl vykonávat.
Zdravotní problémy u Stanislava Fišera propukly už v roce 2004, kdy na svém krku objevil bulku, ze které se následně vyklubala rakovina hrtanu. Před nástupem do nemocnice se ještě potkal s kolegyní Stellou Zázvorkovou, se kterou zašel na jedno malé pivo. Tato herečka byla poslední osobou, která ho slyšela mluvit. Doktoři mu sice život zachránili, ale museli mu odebrat hlasivky. A to pro herce a uznávaného dabéra byla fatální ztráta. Dlouho se s tím nemohl smířit, a dokonce chtěl skoncovat se životem.
„Byl to pro mě strašný šok. Ta představa, že už nikdy nebudu hrát ani dabovat, pro mě byla nepředstavitelná. Herectví jsem miloval, byl to můj život, ale když mně vzali hlas... Když uříznete klavíristovi obě ruce, už nikdy nic nezahraje. Taková protéza neexistuje. Když tanečník přijde o obě nohy, už nikdy nic nezatančí... A herec bez hlasu už není herec,“ postěžoval si před dvěma lety Stanislav Fišer.
Po operaci už mluvil jen pomocí přístroje, který si musel přikládat na krk. Nic už nebylo jako dřív. Posledních pět let ho navíc provázely problémy s rovnováhou, kvůli kterým téměř nikam nechodil a celé dlouhé dny trávil pouze doma.
„To zdravíčko už dlouho nevím, co to je. Můj běžný den vypadá jako počasí,“ popsal herec, který se přestal věnovat i svému největšímu koníčku, malování obrazů. „Už ani nemaluji. Čas trávím tím, že se dívám na televizi, většinou na politiku, protože všechny ostatní programy už jsem dávno viděl, a to i několikrát. Ale musím říct, že když někdy náhodou přepnu a slyším z televize, jak jsem dříve mluvil, často pláču a je mi úzko. Byly to krásné časy,“ povzdechl si herec.
Už jednou ho pohřbili
Když v roce 2015 na filmovém festivalu v Karlových Varech pouštěli organizátoři medailonky herců a filmových tvůrců, kteří zemřeli v posledním roce, objevil se mezi nimi překvapivě i tehdy žijící Stanislav Fišer.
Následnou omluvu od prezidenta karlovarského festivalu Jiřího Bartošky sice přijal, ale nesl to velmi těžce. „Sleduji závěr festivalu a najednou se vidím na seznamu mrtvých. Viděl jsem v televizi vlastní smrt. Volaly mi desítky lidí, všem musím vysvětlovat, že žiju. Oni se tam snad zbláznili, pohřbít mě zaživa,“ nechápal herec.
