Architekt Vlado Milunić drží původní maketu Tančícího domu. Zdroj: Profimedia.cz
Ve věku 81 let po dlouhé nemoci zemřel český architekt chorvatského původu Vlado Milunić, který se do povědomí veřejnosti dostal jako spoluautor Tančícího domu v Praze. Uvedl to Český rozhlas s odvoláním na architektovu rodinu.
Rodák z Chorvatska, který od mládí žil v Česku, byl znám i svými názory na podobu pražských sídlišť či jako spoluautor řady sociálních staveb. Jako pedagog působil na ČVUT, kde vystudoval architekturu.
Tančící dům Zdroj: iStock
Tančící dům Zdroj: Wikimedia Commons
Tančící dům Zdroj: unsplash.com
Tančící dům Zdroj: istock.com
Tančící dům Zdroj: Prima DOMA MEDIA, s.r.o.
Tančící dům Zdroj: MČ Praha 2
Tančící dům Zdroj: unsplash.com
Tančící dům Zdroj: unsplash.com
Tančící dům Zdroj: unsplash.com
Tančící dům Zdroj: istock.com
Tančící dům Zdroj: unsplash.com
Tančící dům Zdroj: iStock
Tančící dům Zdroj: Wikimedia Commons
Tančící dům Zdroj: unsplash.com
Tančící dům Zdroj: istock.com
Tančící dům Zdroj: Prima DOMA MEDIA, s.r.o.
Tančící dům Zdroj: MČ Praha 2
Tančící dům Zdroj: unsplash.com
Tančící dům Zdroj: unsplash.com
Tančící dům Zdroj: unsplash.com
Tančící dům Zdroj: istock.com
Tančící dům Zdroj: unsplash.com
Nejslavnější Milunićovo dílo – Tančící dům na pražském Rašínově nábřeží – vzniklo v polovině 90. let minulého století. Stavba, která vzbudila mnoho odmítavých reakcí, se stala jedním ze symbolů Prahy, údajně je po Karlově mostě a Hradčanech třetím nejfotografovanějším objektem metropole. Administrativní budova, pro svou roztančenou siluetu přezdívaná i Ginger a Fred, získala řadu ocenění, mimo jiné The Best Design Of 1996 od amerického časopisu Time.
Na místě Tančícího domu stával činžovní dům, který v únoru 1945 omylem zničil zásah americké bomby při leteckém bombardování Prahy. V roce 1963 bylo rozhodnuto o zástavbě proluky, ale dlouho se nic nedělo.
Pak do hry vstoupil architekt Milunić, který to rozebíral s Václavem Havlem, bydlícím v sousedství: „Bavili jsme se o tom, jaký dům by mohl stát vedle. Měl to být dům plný kultury. Chtěl jsem, aby se dům vyklonil nad křižovatku, protože měl personifikovat stav československé společnosti, která se z totalitní strnulosti dala do pohybu. Proto jsem chtěl, aby byla vzadu strnulá statická věž a v prvním plánu dynamická část budovy, která se pohnula nad křižovatku. Podobně jako společnost, kdy se její menší část oddělila od většinové, staticky totalitně strnulé, a vydala se do světa změn. To je hlavní myšlenka dialogu dvou částí.“
Možnost prosadit v Praze takto moderní stavbu přičítal porevoluční euforii, prezidentovi Václavu Havlovi, tehdejší ředitelce památkářů Věře Millerové a vzácné souhře náhod. Tančící dům byl do provozu uveden 1. října 1996.
Vlado Milunič Zdroj: Profimedia.cz
Vlado Milunič Zdroj: Profimedia.cz
„Ginger a Fred“ je nyní jedním ze symbolů metropole a turistickým magnetem.
„Velmi mě mrzí, že postavený dům je dnes plný nepřístupných kanceláří s drahou restaurací v posledním patře a nikoli domem všem přístupné kultury,“ uvedl Milunič v knize Tančící dům, kterou vydalo nakladatelství Zlatý řez v roce 2003.
Dalším výrazným Milunićovým počinem byl obytný areál Hvězda na sídlišti Petřiny v Praze. Toto netypické barevné sídliště je řadou odborníků ceněno jako ukázkový protiklad šedivých betonových sídlišť. Právě „zlidštění“ panelových sídlišť bylo jedním z častých Milunićových témat.
„Je třeba postavit nové stavby na volné plochy mezi paneláky, vytvořit zimní zahrady, postavit střešní nástavby. Ale je nutné, aby na každé části sídliště pracovali jiní architekti, aby to nebylo monotónní,“ řekl k tomu. Ukázkou jeho představ, jak by mělo sídliště vypadat, je projekt centra sídliště Malešice, který však nebyl realizován.
Tančící dům pohledem ze dvora skrze zrcadlový stůl. Zdroj: Profimedia.cz
Tančící dům pohledem ze dvora skrze zrcadlový stůl. Zdroj: Profimedia.cz
Miluničovo dílo se zdaleka nespecializovalo jen na velké projekty, které poutají zájem médií. Například v sedmdesátých a osmdesátých letech převážně ve spolupráci s architektem Janem Línkem v Praze realizoval řadu sociálních staveb – domovy důchodců v Bohnicích, Malešicích, Chodově a Hájích, svobodárnu sester na Proseku, později například Dům dětí a mládeže Modřany.
Urbanistickým projektem roku je Jiráskovo náměstí v Kolíně. Kdo si odnesl další ceny?
Titul Urbanistický projekt roku 2022 si odnesl návrh Jiráskova náměstí v Kolíně. Informuje o tom Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, která soutěž každoročně pořádá. Ceny získal i projekt Nové Zbrojovky – plánované brněnské čtvrti, která má být nejmodernější ve městě.
A neomezoval se jen na Prahu či Českou republiku. Podle jeho projektu například vznikla atypická vila v jihočeské Plané nad Lužnicí. V zahraničí se podílel například na vzniku takzvané české čtvrti v čínské Šanghaji.
Milunić byl také častým kritikem korupce, klientelismu a dalších nešvarů, a to nejen v architektuře. Známý byl svým odmítavým postojem k výstavbě výškových domů v Praze. „Nové výškové budovy na Pankráci jsou v rozporu s tím, jak je hlavní město komponované,“ řekl v jednom z rozhovorů.
Narodil se 3. března 1941 v Záhřebu. Od 16 let žil v Praze, kam se jeho rodiče přestěhovali z tehdejší Jugoslávie. V letech 1960 až 1966 studoval architekturu na pražském Českém vysokém učení technickém. Poté tři roky pracoval v Paříži. V letech 1969 až 1990 pracoval v pražských ateliérech Gama a Delta. Od roku 1990 měl vlastní Studio VM (volné myšlenky).
V roce 1998 byl jednou z jedenácti osobností, které při příležitosti oslav osmdesátého výročí vzniku republiky ocenil pražský magistrát. Stříbrné medaile získaly osobnosti, které se zasloužily o mezinárodní věhlas Prahy.
