Zemřel samotný ve svém bytě. Jaké bylo soukromí herce Tokoše z filmu Smrt krásných srnců?
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Z kulisáka k herecké legendě.
Během své kariéry ztvárnil desítky rolí.
Jeho hlas zněl velmi často z rozhlasu.
Jaké bylo jeho poslední velké gesto?
Smrt krásných srnců, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Baron Prášil, Veverko nefňukej, Skleněná kulička, Kožené slunce. To je stručný výčet filmů, v nichž zazářil herec s podmanivým hlasem Lubor Tokoš. V sobotu 7. února jsme si připomněli 103 let od jeho narození. Jaké bylo jeho soukromí?
Lubor Tokoš se stal hercem v podstatě náhodou. Studia nedokončil a v době války našel práci v Městském divadle v Brně, kde působil jako kulisák a nápověda. Postupem let se začal uplatňovat v komparzu, kde se osvědčil, a tak se nakonec stal řádným členem souboru. Postupně prošel několika dalšími divadly. Kromě Brna získal angažmá v Hodoníně, Uherském Hradišti, Ostravě, Zlíně, Olomouci a v Praze. „Nikdy jsem nečekal na roli, nikdy jsem nic nechtěl hrát. Hrál jsem jen to, co mi dali. A vždycky to byly krásné role,“ vzpomínal ve své audioknize Duhová kulička, aneb jak jsem je miloval.
Dřímal v něm obrovský talent, kterého si brzy všimli i televizní režiséři. Před kamerou ztvárnil desítky rolí. Mezi nejznámější patří postava akademického mistra Nejezchleba ve snímku Smrt krásných srnců nebo král v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci.
Mrtvé tělo našli strážníci
Přestože žil celý život v podstatě sám, nestěžoval si. Svoji profesi miloval a obětoval jí vše. Byl to nesmírně činorodý a všestranný umělec. Ve volném čase nejraději maloval. Vynikal také svým osobitým hlasem, který bohatě zúročil v dabingu, a především v rozhlase, kde namlouval audioknihy a hry. „Ve svém životě jsem toho dělal moc. Dal jsem se na malování, hrál jsem divadlo, dělal film, televizi, ale taková ta moje nejvnitřnější profese byla rozhlas,“ bilancoval ve své knize.
Čtěte také
Dlouho se těšil dobrému zdraví a pracovně činný byl až do poslední chvíle. Zemřel v září roku 2003 krátce před plánovanou výstavou ve Zlíně. Bylo mu 80 let. Jeho mrtvé tělo nalezli strážníci v bytě, kde žil. „Byli jsme domluveni, že nás bude čekat v deset hodin venku na lavičce, ale nebyl tam. Všiml jsem si, že v pokoji se svítí. Zvonili jsme, ale neotvíral. Sousedka nám potvrdila, že rozsvíceno je již od pátku. Proto jsem se stavil na městské policii. Strážníci natáhli lano a z vedlejšího balkonu se dostali dovnitř. Lubor ležel mezi pokojem a chodbou. Já myslím, že ještě bojoval o život,“ řekl po jeho smrti deníku Blesk hercův přítel a spoluorganizátor výstavy Blahoslav Kroupa.
Lubor Tokoš měl dobré srdce a rád pomáhal ostatním. Když v roce 2001 obdržel cenu Thálie za celoživotní dílo v oboru činohra, věnoval ji nevidomým. Přes 50 000 korun zaslal Divadlu Pod Palmovkou na obnovu po povodních a nemalou částkou obdaroval i Pomocnou internátní školu na Lazech. Po jeho smrti se závěť nenašla. Pozůstalost si rozdělili jeho vzdálení příbuzní.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Dojemná zpověď ochrnutého herce Alfreda Strejčka, který skončil v sanatoriu. Je smířen, že se domů nevrátí
David v rámci CNN Prima NEWS píše především o dění na domácí scéně. (david.lastovka@iprima.cz)
