Zemřel Zdeněk Sternberg, potomek významného hraběcího rodu. Bylo mu 97 let

Sternbergův osud plně odráží nedávnou historii Československa. Byl vychován jako dědic panství na hradě Český Šternberk. Za nacistické okupace jeho rodinu pronásledovali nacisté a po znárodnění hradu v roce 1948 pracoval na šachtě, sloužil u Pomocných technických praporů (PTP) a později například jako kulisák. V roce 1968 emigroval do Rakouska, po roce 1989 dostal hrad v restituci zpět. Od té doby tam bydlel.

Kořeny hraběcího rodu Sternbergů sahají až do 12. století. Zdeněk Sternberg se narodil 15. srpna 1923 jako druhé z devíti dětí Jiřího, hraběte ze Sternberga, a jeho manželky Kunhuty, hraběnky Mensdorff-Pouilly. Na gymnáziu maturoval za druhé světové války a po znovuotevření vysokých škol studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ovšem z politických důvodů nebyl puštěn k promoci.

Po emigraci se vrátil do Československa

Po roce 1948 pomohl několika lidem ilegálně přejít hranice. Pět let nuceně strávil v karvinských dolech, z toho dva roky jako příslušník PTP. Od roku 1956 pracoval jako kulisák v Hudebním divadle Karlín, a to až do své emigrace v roce 1968. V Rakousku se postupně vypracoval na zástupce ředitele potravinářského koncernu.

Po listopadové revoluci se Zdeněk Sternberg vrátil do Československa, kde v roce 1992 restituoval rodový majetek včetně starobylého hradu Český Šternberk, jejž po dalších téměř 30 let rekonstruoval a zveleboval. Na hradě bydlel se svou manželkou Alžbětou Hrubou z Jelení, s níž mají syna Filipa (narozen 1956), který je právníkem ve Vídni. „Posázavský kraj je pro mě výjimečný, je mým domovem, poutá mě nejvíce. Znám ho dokonale, je to součást mého života, mého rodu,“ vyznal se po návratu Zdeněk Sternberg.

V roce 2005 mu prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy II. stupně v oblasti kultury a umění. „To, že jsem na vlastní kůži poznal život všech vrstev, mi pro můj život dalo velikou zkušenost, kterou bych jinak nezískal,“ řekl. „Bezprostředně jsem zažil, jak se lidé chovají k někomu, kdo je buď nahoře, nebo dole. Je to velice rozličné a dá se z toho vyvodit taková ta obecná povaha. Zajímá mě, co je uvnitř člověka, a nikoliv to, čemu se dnes módně říká image. To má pro mne dutý význam.“

Spolupráce s StB

Mezi lety 1957 až 1961 působil z donucení jako agent StB s krycím jménem Hrabě, aniž by ovšem tajné policii sdělil cokoliv užitečného, takže ta s ním nakonec spolupráci sama zrušila. Příslušníci Státní bezpečnosti jej ke spolupráci podle jeho slov donutili „brutálním psychickým nátlakem“. „Moje zásada byla: Nesmíš na nikoho říci křivé slovo,“ řekl k tomu. Podle historika Petra Blažka Sternberg obratně formuloval odpovědi, aby nikomu neublížil. „Bezpochyby bych ho zařadil mezi oběti komunistického režimu,“ sdělil Blažek.

Sternbergové jsou starobylý šlechtický rod, jediný v českých zemích, který byl vždy v panském stavu. Podle legendy pocházejí od Kašpara, jednoho ze tří biblických králů, kteří se přišli do Betléma poklonit narozenému Ježíši. Zlatá osmicípá hvězda, kterou rod nese, je tedy hvězdou betlémskou. Rodové heslo je Nescit occasum neboli „Nikdy nezapadá“ (míněna sternberská hvězda).