V 85 letech zemřela socioložka Jiřina Šiklová. Nebe má jisté, prohlásil Vondra

„Jiřina byla moje asi největší kamarádka a spolupracovnice, spolubojovnice. Byla neuvěřitelně statečná. Tam, kde už ostatní uskakovali, Jiřina pořád stála. Udržovala hlavní pašovací kanál, a mluvím o metrácích literatury oběma směry – odsud rukopisy, sem vesměs knihy, časopisy, noviny,“ popsal spisovatel a politik Petr Pithart ve vysílání CNN Prima NEWS.

Dodal, že Šiklová byla tak odvážná, až z toho její přátelé šíleli a často se ji snažili od riskantních kroků odradit. „Ona vůbec neměla strach, ale ne proto, že by byla pošetilá, ale byla přesvědčená, že se ten kanál nemůže přerušit,“ doplnil Pithart s tím, že Šiklová vždy vyhledávala lidi, kterým je třeba pomoci, a byla k tomu vždy ochotná.

Podobně o zesnulé socioložce mluvil na CNN Prima NEWS také další signatář Charty 77 a europoslanec za ODS Alexander Vondra. „Byla malá vzrůstem, ale duchem velká a odvážná žena. Zasloužila se o to, že co jsme tady dělali v disentu, se dostalo ven,“ uvedl Vondra.

Šiklovou podle něj od ostatních odlišovalo to, že svou pomoc aktivně nabízela. Naposledy se prý viděli po pohřbu Ivana Havla, bratra prezidenta Václava Havla. „V mládí se sice namočila s komunismem, ale naprostou obětavou prací to odčinila. Nebe má jisté,“ uzavřel exministr zahraničí.

Od členství v KSČ k disentu

Jiřina Šiklová, rozená Heroldová, vystudovala historii a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Později patřila mezi zakládající členy Katedry sociologie na téže fakultě. Od roku 1956 byla členkou KSČ, v roce 1968 se stala vedoucí stranické skupiny na FF UK, za kterou podepsala manifest Dva tisíce slov.

V roce 1969 z KSČ vystoupila, což vedlo k jejímu propuštění z univerzity. Pokračovala v samostudiu a dávala konzultace studentům. Pracovala jako uklízečka, později jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se zapojila do disentu.

Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa. V 80. letech byla asi devět měsíců vězněna.

Po Sametové revoluci znovu přednášela sociologii na Filozofické fakultě. Pomohla založit Katedru sociální práce a také neziskovou organizaci Centrum a Knihovnu Gender Studies v Praze.

V roce 2009 kandidovala za Stranu zelených ve volbách do Evropského parlamentu, v roce 2010 pak vedla kandidátku Zelených za Královéhradecký kraj ve volbách do Sněmovny. Ani v jedněch volbách ale Zelení neuspěli.