Žili tady s námi: Šelma odsouzená k životu v zajetí

Obecně se předpokládá, že právě tento poslední bod byl hlavní příčinou vyhynutí tohoto druhu. Nicméně tomu tak není. Alespoň ne vždy. V některých oblastech, kde se „náš“ norek běžně vyskytoval, se norek americký ani neobjevil, případně se norek evropský vytratil ještě dříve, než se sem „invazivní“ druh vůbec dostal. V těchto případech jsou tak hlavními faktory lov a znečištění biotopu. Existují však místa, kde jej norek americký doslova vytlačil – časté útěky schopnějších jedinců z kožešinových farem tak byly příčinou místního vyhynutí norka evropského.

Norek evropský je původní šelmou našich krajin. Obýval břehy toků a stojatých vod v lesích. Z přírody se vytratil již na konci 19. století (a to z většiny území Evropy). Poslední jedinec byl údajně zastřelen v roce 1896 v okolí Jindřichova Hradce. Existují důkazy, že na Slovensku se vyskytoval ještě v padesátých letech našeho století. Dnes několik ohrožených populací najdeme již jen na pobřeží Atlantiku ve Francii a Španělsku, na Ukrajině a v Estonsku.

Už v osmdesátých letech byl v některých evropských zoo spuštěn program na záchovu tohoto druhu. V roce 1986 se zoo v Tallinu podařil první úspěšný umělý odchov. Mezi nejúspěšnější chovatele patří již od devadesátých let i záchranná stanice Pavlov na Havlíčkobrodsku. Dlouhodobým cílem programu je zajištění přežití druhu ve volné přírodě. K tomu však bude zapotřebí vhodné životní prostředí a ochrana před lovem. My však původní biotopy ničíme dál, a tak budoucnost ohroženého norka evropského zůstává ve hvězdách…