Motýli a další hmyz na negativní změny v prostředí reagují jako první. Zdroj: Lepidoptera.cz
V posledních letech stále častěji slýcháme zprávy o druzích, které v důsledku naší činnosti vyhynuly, či je to v blízké budoucnosti čeká. Některé druhy se naopak do naší přírody znovu vrací. S jakými zvířaty jsme se však již museli rozloučit na našem území a proč? Skrytý život ztracených druhů vám poodhalí náš seriál „Žili mezi námi“.
Patří mezi ně i žluťásek barvoměnný, který u nás žil jen v Bílých Karpatech – chráněné krajinné oblasti u hranic se Slovenskem. Vědcům se z hledáčku vytratil v roce 2006, kdy objevili poslední dva jedince. Přitom dva roky předtím jich byly ještě celé desítky. V roce 2010 byl tento druh již prohlášen za vyhynulého.
Motýli a jiný hmyz totiž na změny prostředí reagují ze všech nejrychleji. I proto vyhynutí hrozí mnoha dalším motýlím druhům. Z více než 160 druhů jich s jistotou vyhynulo již devatenáct a více než polovina těch zbývajících je ohrožena. Naše ekosystémy tak přicházejí o svůj stěžejní prvek. Na hmyzu nezávisí jen opylování mnoha plodin, ale jsou na nich závislí i ptáci a další živočichové, kteří se hmyzem živí.
Vědci sčítali hmyz: Pokles počtů o celou čtvrtinu je šokoval
Hmyz patří mezi základní stavební prvky každého udržitelného ekosystému. Jde o nejrozmanitější a nejpočetnější třídu živočichů na Zemi. Opylují rostliny, jsou potravou pro další živočichy a recyklace přírodního odpadu by bez nich neprobíhala tak hladce. Nové sčítání jejich populací však vědce vyděsilo. Za posledních třicet let počty hmyzu celosvětově poklesly o celou čtvrtinu.
Žluťásek barvoměnný i další druhy motýlů však mizí po celém světě. Žluťáska dnes najdeme již jen v malých populacích na hranici vymření na západním Slovensku, kde se v posledních letech podařilo každoročně objevit jen pár jedinců. Právě díky němu byly Bílé Karpaty zařazeny do celoevropské chráněné soustavy Natura 2000. Kvůli snadnější kontrole využívání dotací však české Ministerstvo zemědělství přesně stanovilo, kolikrát ročně je nutno sekat louky i v jakých termínech. Namísto rozmanitého sekání ze strany jednotlivých zemědělců tak docházelo k pravidelnému celoplošnému „vyhlazování“ terénu právě v období, kdy se na bělokarpatských lukách vyvíjely housenky žluťáska barvoměnného. Nepromyšlená „péče“ o krajinu ho tak připravila o budoucnost.
Na počátku dvacátého století šlo o hojně zastoupený druh, dnes je u nás žluťásek barvoměnný považovaný za vyhynulého. Zdroj: Lepidoptera.cz
Na počátku dvacátého století šlo o hojně zastoupený druh, dnes je u nás žluťásek barvoměnný považovaný za vyhynulého. Zdroj: Lepidoptera.cz
Správa CHKO Bílé Karpaty si však této chyby je již vědoma a snaží se katastrofu napravit. Na celém území tak dochází k takzvané „mozaikové péči“, při které se na loukách nechávají dočasně neposečené či nespasené plochy, a krajina tak zůstává pestřejší. Možná, že žluťásek barvoměnný díky tomu znovu zavítá přes hranice a obnoví svou ztracenou populaci.
Díky uvědomělé změně v péči o krajinu Bílých Karpat je možné, že se žluťásek jednou vrátí. Zdroj: ČSOP Bílé Karpaty
Díky uvědomělé změně v péči o krajinu Bílých Karpat je možné, že se žluťásek jednou vrátí. Zdroj: ČSOP Bílé Karpaty
