Žili tady s námi: Velikáni z jeskynních maleb padli za oběť lovu

Pratur byl jedním z nejhojněji lovených druhů zvířat již v době kamenné. I proto najdeme tolik jeho vyobrazení na jeskynních malbách. V mnoha kulturách však představoval i důležitou součást náboženských rituálů a obřadů. Díky archeologickým nálezům můžeme téměř s jistotou konstatovat, že u nás patřil mezi dominantní druhy. Kvůli intenzivnímu lovu, úbytku přirozených biotopů i konkurenčnímu tlaku domestikovaného tura (který byl vyšlechtěn právě z pratura) však u nás pratuři vyhynuli již na přelomu 12. a 13. století.

Žili tady s námi: Tajemný kůň, kterého vybili lidé

Svět zvířat

Od nepaměti se proháněli po střední a východní Evropě ještě spolu s mamuty. Poslední z nich byl však údajně zabit lidmi na sklonku devatenáctého století. Řeč je o tarpanech, divokých koních, kteří se dali jen sotva zkrotit.

Jedním z rysů domestikace je zmenšování velikosti jedinců, a tak vás asi ani nepřekvapí, že se pratur tyčil do výšky 170 až 230 cm a zdobily ho téměř metrové rohy. V průběhu tisíciletí se přizpůsobili různým biotopům – od hlubokých lesů po suché stepi. Jakožto býložravci byli poměrně nenároční a ve volbě pastvy si příliš nevybírali. Kvůli přeměně krajiny lidmi, ale i klimatickou změnou postupně ubýval jejich životní prostor. Za jeho úplné vyhynutí však mohou lovci, a to i přesto, že v některých evropských oblastech byl již chráněn.

Ve dvacátém století se objevily první snahy o znovuoživení tohoto druhu. V roce 2008 byl zahájen nizozemský projekt Taurus Foundation. Cílem projektu je zpětně vyšlechtit pratura z primitivních plemen skotu, která nesou genetickou výbavu vyhubených druhů a svým vzhledem se praturovi podobají. Od roku 2015 se jedno z takových stád prohání v české rezervaci v Milovicích.