Znáte francouzské bukinisty? Spolu s desítkami tisíc knih je najdete nad Seinou

U nás takřka neznámé slovo bukinista možná někomu připomene anglické book, tedy knihu, nebo francouzské bouquiniste, tedy pouliční antikvář. Historie pařížských prodejců knih, zejména těch starších až starých výtisků, je stará už více než tři století.

Jednotliví prodejci ve stáních na břehu Seiny často bývají odborníky nejen v knihách jako takových, ale i v tématu, na které se specializují. Jeden nabízí knihy zejména v oblasti přírodních věd, další se zaměřuje na sport nebo filozofii. Stačí se podívat na tituly a hned víte, na jaké téma zapříst hovor. A nakonec i možná něco koupíte. Právě styk s veřejností je to, co se bukinistům při jejich postávání, posedávání a popíjení kávy na práci líbí nejvíce. Často totiž jde o důchodce, kteří si takto rádi zpestří svůj volný čas.

Podle městského nařízení z roku 1993 musejí mít stánky bukinistů jednotné rozměry – uzavřená bedna má délku dva metry a do ulice může vyčnívat maximálně 35 centimetrů. Půjdete-li po pravém břehu řeky, najdete bukinisty od nábřeží Pont Marie (druhý nejstarší most v Paříži) až k nábřeží Quai du Louvre (nedaleko Louvre). Na protějším břehu se knihy nabízejí od Quai de la Tournelle, což je nábřeží pojmenované podle mostu Pont de la Tournelle umístěného zhruba uprostřed, až k Quai Voltaire.

Zakázaní prodejci

V prvopočátcích to neměli pouliční antikvariátnící snadné, kamenné obchody je považovali, a možná oprávněně, za nekalou konkurenci. nepřátelství vedlo až k tomu, že v roce 1649 byl v okolí mostu Pont Neuf volný prodej knih zakázán. Název značí Nový most, nicméně dnes jde o nejstarší zachovaný most v Paříži, takže stojí za to odvrátit pohled od knih a na chvíli zrakem spočinout na této stavební památce.

Když v v roce 1859 odsouhlasili pařížští radní na pouliční prodej knih koncesi, znamenalo to uznání bukinistů jako samostatné profese. Koncese v sobě zahrnovala nárok na obsazení deseti metrů zábradlí na nábřeží a nutnost každoročního uhrazení poplatku. V současnosti musí mít bukinisté otevřeno nejméně čtyři dny v týdnů a tato povinnost je kontrolována. Inspektoři si tu a tam projdou nábřeží a zapíšou si, kdo otevřeno má a kdo nikoliv. Povinnost mít licenci samozřejmě zůstala a není vůbec jednoduché ji získat. Důvodem je nedostatek místa.

Dnes musí bukinisté čelit zcela jiné hrozbě v podobě on-line nabídky kamenných antikvariátů. Byť pro ně prodej knih není příjmem, který by jim zajistil pohodlné živobytí, přece jen se někteří na prodej dívají podnikatelskou optikou. Proto u nich můžete narazit na klíčenky v podobě Eiffelovek a podobné drobné turistické předměty, což jiní knižní stánkaři berou jako zpronevěření se tradici.

Antikvariáty v UNESCO?

Leckde se lze dočíst, že zdejší antikvariáty jsou natolik tradiční záležitostí, že se dostaly do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Pohled do zápisu z roku 1991 ale ukazuje něco jiného. Týká se totiž nábřeží Seiny a význačných staveb okolo, o podnikání bukinistů, byť jsou nedílnou součástí zdejšího koloritu, v něm není ani slovo. Přesto mnozí berou své poslání skutečně vážně. „Pokud jsme na seznamu UNESCO, jsme něco jako egyptské pyramidy nebo benátské gondoliéry – nikdo nás nemůže přemístit,“ tvrdí na serveru Hlasu Ameriky Sophie Leleu, jedna z bukinistek.

A co je dobré vědět? Většina bukinistů otevírá své stánky kolem jedenácté, takže ranní ptáčata vyrazivší na lov knih mohou být zklamaná.

Tagy: