Index Jana Opletala Zdroj: @MinKultury/Twitter
17. listopad má pro Českou republiku a její historii dvojí význam. Kromě takzvané sametové revoluce a dekonstrukce komunistického režimu v roce 1989 je toto datum z pohledu naší historie důležité i při vzpomínce na rok 1939, jehož 80. výročí letos slavíme. Tehdy na základě vyhlášky říšského protektora Konstantina von Neuratha došlo v Německem okupovaném protektorátu Čechy a Morava k uzavření českých vysokých škol.
V tehdejším protektorátu Čechy a Morava, okupovaném od 14. března 1939 nacistickým Německem, došlo na podzim roku 1939 k vlně protinacistických demonstrací.
28. října 1939 smrtelně zraněni dva Češi
Při jedné, z nich na výročí vzniku první Československé republiky 28. října 1939, byli v důsledku ostré palby do demonstrantů v Praze smrtelně zraněni dva čeští občané. Dělník Václav Sedláček, který zemřel na místě, a student lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jan Opletal, jenž zraněním podlehl v nemocnici 11. listopadu 1939.
Poslední rozloučení s Janem Opletalem dne 15. listopadu 1939 v Praze potom přerostlo v další demonstraci proti nacistům, kterou německá okupační moc využila o dva dny později, 17. listopadu.
Uzavření univerzit, zatýkání, popravy, posílání do koncentračních táborů
Situace vyvrcholila v noci z 16. na 17. listopadu uzavřením českých vysokých škol německými pořádkovými policisty ve spolupráci s jednotkami SS. Nacisté uzavřeli všech deset českých univerzit, obsadili koleje v Praze, Brně a Příbrami, kde měli pozatýkat až dva tisíce studentů a devět vedoucích představitelů vysokoškolských spolků popravit v kasárnách v Ruzyni. Řadu studentů měli Němci poslat do koncentračních táborů.
Vysoké školy měly být uzavřeny na tři roky - což byla podle historiků fikce, jelikož nacisté jejich otevření neplánovali - a jakékoliv další demonstrace okamžitě potlačeny. V době protektorátu pak byl povolen provoz pouze německým říšským univerzitám. Podle historiků se nacisti rozhodli využít situace k likvidaci našeho vysokého školství. Na počest těchto smutných okamžiků bylo toto datum později ustanoveno za Mezinárodní den studentstva.
Václav, nás zavřou, až budeme černí
„A ten přišel za námi jako do koleje Švehlovy a říkal, jestli se zúčastníme nějaký tý akce. Tak jsme říkali, že jo, a on říkal: No, já jsem byl u profesorů a že ti to schvalujou. (…) V důsledku toho vznikl ten malér s tím Janem Opletalem při tom pohřbu. To bylo vlastně davový, to jako ty študáci všichni vyrukovali. Já jsem třeba utíkal tady tou dnešní ulicí 17. listopadu a utekl jsem na právnickou fakultu a na té právnické fakultě byl profesor Tureček a ten najednou, když viděl, o co jde, to tam vtrhli i esesáci, tak najednou začal přednášet a přednášel a říkal: Ne, ti študenti tady byli. Takže nás ten profesor Tureček vlastně ještě zachránil. No, a když to všecko skončilo, tak já jsem bydlel s nějakým hochem, jmenoval se Václav Voseček, to byl takovej student, on moc nechodil na tyhle akce. Připravoval se na druhé státnice a já jsem, ještě než jsme šli spát toho 16. listopadu, říkal: Václave, ty nás zavřou, až budeme černí,“ vzpomínal na situaci po pohřbu Jana Opletala pro Paměť národa Stanislav Kaska (nar. 1919), jeden z prvních zatčených studentů, který byl převezen do tábora Sachsenhausen a propuštěn na konci ledna 1942.
Symbolika skutečně a smyšleně mrtvého studenta
Symboliku 17. listopadu ve svém projevu v Senátu v rámci oslav třiceti let svobody zmínil i bývalý premiér a předseda Senátu Petr Pithart:
„Ten 17. listopad, ať už to ti mladí věděli, nebo ne, je veliký symbolický den. Obsahuje v sobě mnoho podstatné české zkušenosti. 28. října 1939 už jsme byli okupovaní čerstvě a v ulicích velkých měst a hlavně v Praze se sešlo obrovské množství lidí. Měli trikolóry, Masarykovské čapky. Připomínali si den vzniku Československa. Tam padly ty výstřely. Student Jan Opletal posléze zemřel. A 17. listopad – zavření českých vysokých škol. A to všechno v tom datu je. Je tam ten 28. říjen 1918, je tam ten 28. říjen 1939, je tam Gestapo, je tam mrtvý student. A to všechno, myslím si, nám bezděčně pomohlo, aby to shromáždění bylo velké, tak velké, že ty bezpečnostní složky potom ztratily hlavu a pustily se do krvavé řeže. Takže myslím si, že tím, kdo nás nejvíce inspiroval, byly právě ty velké symboly československých dějin. A ještě teda historie s mrtvým studentem, okamžitá asociace na Jana Opletala, opět mrtvý student Karlovy univerzity. Lidem se asocioval Jan Palach. To všechno prostě nám pomohlo a stalo se, co jsme neočekávali. Ten systém se začal bortit a my jsme byli u toho.“
