Big Ben - ilustrace Zdroj: archiv TV Prima
V referendu 23. června 2016 Britové odhlasovali s 52 procenty proti 48 procentům, že chtějí být prvními, kdo opustí EU.
Tehdejší vůdce konzervativní strany David Cameron, který vedl kampaň, aby Spojené království zůstalo v EU, po svém neúspěchu odstoupil. Všichni si pamatují zdlouhavý proces vyjednávání, kterého se ujala jeho nástupkyně Theresa Mayová, bývalá ministryně vnitra. Celý proces ale nakonec zakončil současný britský premiér Boris Johnson.
Jednání formálně začala 29. března 2017 s tím, že Británie opustí EU 29. března 2019. Nestalo se a rozhovory dále pokračovaly vzájemně se obviňujícími argumenty ze strany britských i evropských vyjednávačů. Sice bylo 13. listopadu 2018 dosaženo návrhu dohody o „rozvodu“, ale vše se zadrhávalo na britských konzervativcích, kterým se nelíbily podmínky. Britové si budou dlouho pamatovat 15. leden 2019, kdy došlo k jedné z největších porážek vlády v historii země při hlasování v parlamentu o „rozvodové“ dohodě. Vláda tehdy prohrála o 230 hlasů. Proti dohodě bylo 432 poslanců, pro 202. Hlasování o dohodě k brexitu vláda prohrála ještě dvakrát. Následně se oddaloval termín odchodu z EU do 22. května a poté do 31. října 2019. Poté, 23. července, členové konzervativní strany hlasují pro svého nového vůdce Borise Johnsona. Ten jako nový premiér s obavami z prudkého nárůstu podpory Nigela Farage, jeho strany Brexit party slibuje, že 31. října vyřadí Británii z EU, ať už s dohodou, nebo bez ní. Svůj „konečný“ návrh brexitu zveřejňuje 2. října. 22. října britští poslanci schválí novou dohodu k brexitu, která byla již dříve uzavřena s EU. Konečně se 28. října EU dohodne s Británii, že odloží brexit o tři měsíce později, a to na 31. leden 2020. Konečný průchod brexitu však dají až britské parlamentní volby 12. prosince, kdy Johnson výrazně zvítězil a návrh dohody k brexitu hladce prošel parlamentem. Královna Alžběta II. dává formální souhlas s odchodem Spojeného království z EU.
Celý text dohody bude ve středu 29. ledna předložen k ratifikaci Evropskému parlamentu a následující den jej písemně schválí diplomaté členských států EU.
Přesné datum odchodu je stanoveno na 31. ledna v 23 hodin londýnského času. Big Ben však zvonit nebude, neboť je v opravě a zvonění by přišlo draho – na půl milion liber. Místo toho bude okolí parlamentu ozdobeno britskými vlajkami, tzv. Union Jack. Čas „odbíjející“ odchod Británie z EU bude promítán na vládní sídlo Downing Street 10.
Do 31. prosince 2020 platí dohodnuté prodloužitelné přechodné období, během kterého se mnoho ve vztahu nezmění. Do té doby se očekávají velice ostré rozhovory o budoucím partnerství mezi EU a Spojeným královstvím.
K tomuto pro Británii historickému okamžiku se razí mince v hodnotě 50 penny (60 centů eura, kolem 12 kč). Ten večer bude mít také premiér Boris Johnson projev k národu. Již včera naznačil, co řekne. „Není vůbec důležité, jak jste v roce 2016 v referendu hlasovali. Důležité je se s důvěrou dívat na pionýrskou zemi, kterou se na desetiletí staneme a zvládneme její rozdělení.“
Pro Británii to rozhodně nebude lehký úkol, když vezmeme do úvahy, že parlamenty Skotska, Walesu a Severního Irska neodhlasovali zákon o brexitu.
❌ We said No and we meant it. pic.twitter.com/Z4Pckgyjef
— The SNP (@theSNP) January 21, 2020
Například člen skotské vlády Michael Russel na svém Twitteru napsal: „Ať si říká Johnson či Barclay cokoliv, jasným názorem decentralizovaných vlád (skotské, severoirské a velšské) je, že se brexit nesdílí ‚ve všech částech Velké Británie‘ a že nedošlo ani k pokusu nám dokázat, že tomu tak je.“
This was posted on the @GovUK website late this morning and I then saw it tweeted by someone. I only realised it was about a letter to me when I clicked the link https://t.co/dy35WanMWJ.
— Michael Russell (@Feorlean) January 20, 2020
I will be replying to rebut virtually all the content but worth noting immediately that:
