Roubal, Mrázek i záchod ucpaný mrtvolou. Člen mordparty poodhalil detaily o místech vražd
Nikdo už v nich často bydlet nechce, nebo mají minimálně velmi špatnou pověst. Řeč je o místech, na kterých došlo k násilným vraždám. Na některých nejen k jedné. Bohatou zkušenost s nimi má i legendární bývalý vyšetřovatel pražského oddělení vražd Jan Štoček. „Jeden byl vyučený kuchař, tak ho nic jiného nenapadlo… Rozřežeme to, uvaříme, upečeme, rozdrobíme do záchodu a kosti zakopeme,“ zavzpomínal Štoček na jeden z případů pro CNN Prima NEWS.
Zločin si místo nevybírá. „Praha 1, 2, 3… Možná ta trojka byla živější. Nebo čtyřka je obsáhlá, stejně tak desítka. Nedá se říct, že by některá část Prahy byla ve vraždách prioritní,“ říká bývalý vyšetřovatel Jan Štoček. „Na jedničce toho bylo hodně, ale většinou takové ty bodné rány na chodníku a podobně. To nemá děj.“
ČTĚTE TAKÉ: Největší případ, ale nedělalo se to špatně, vzpomíná kriminalista Štoček na orlické vraždy
Na území nejen Prahy, ale celé České republiky tak asi neexistuje část, kde by člověk nespáchal ten nejtěžší zločin. Na některých místech však došlo k vraždám, na něž se hned tak nezapomene.
Záchod ucpaný mrtvolou
K jednomu z nejbrutálnějších případů, které kdy detektiv Štoček řešil, došlo v jednom z bytových domů v pražských Strašnicích. Homosexuální pár tehdy pozval k sobě do bytu dva teenagery. Chvíli s nimi dokonce žili, ale pak došlo k promyšlené dvojnásobné vraždě. Zvláštní byl způsob likvidace těl. „Jeden byl vyučený kuchař, no tak ho nic jiného nenapadlo… Rozřežeme to, uvaříme, upečeme, rozdrobíme do záchodu a kosti zakopeme,“ vzpomíná Štoček.
Mladíci tedy začali likvidovat těla obětí. Postupem času však zjistili, že je takový způsob velmi pomalý a nepraktický. Několikrát například ucpali toaletu, když splachovali rozemleté pečené tělo. Během toho, co vařili a pekli první oběť, druhé tělo se začalo rozkládat v peřiňáku a po bytě se linul silný zápach. Nakonec se tedy rozhodli zakopat jednotlivé části těl na zahradě u domu. Uběhlo několik let a zahradu začali rozkopávat dělníci, kteří na ně narazili. Pachatelé byli odsouzeni na 25 a 15 let. Celý případ Štoček dopodrobna popisuje ve své knize Vrah je v každém z nás 1.
Čtěte také
Mrázkův osudný „Zámeček“
Jedním z nejslavnějších míst, kde došlo k vraždě, je budova na pražské Lhotce, které se říká Zámeček a dlouhodobě v ní sídlí různé firmy. V roce 2006 zde byl zavražděn kontroverzní podnikatel František Mrázek.
Střelci, který jej měl zlikvidovat, tehdy Mrázek vše usnadnil tím, že dodržoval pravidelný denní režim. I 25. ledna 2006 se tak ve své kanceláři podíval na všechny televizní zprávy a následně se chtěl vydat domů. Vyšel z velké bílé budovy, ale ke svému opancéřovanému vozu už nedošel. Po zásahu střelce se sesunul k zemi. I když ho hned pomocníci odtáhli do budovy, zachránit ho už nešlo.
Pro policii bylo poměrně složité zjistit, odkud vrah vlastně střílel. Mělo se za to, že nejspíš z rohu vedlejší panelákové budovy. Později se ale ukázalo, že byl Mrázek nejspíš střelen zepředu.
„Viděl jsem na Mrázkovi vstřel a výstřel. Zdálo se, že to bylo od vedlejší budovy Eltoda,“ vypráví Štoček, který dorazil na místo vraždy, ale na případu dál nepracoval. „Pak ale přišel věhlasný balistik, který nám to úplně obrátil s tím, že se střílelo zepředu. A ono to má i logiku, tam byla úniková cesta a musel tam mít řidiče, který ho odvezl. Takže se nejspíš střílelo zpředu a ta střela vzala knoflík od košile a nadělalo to celkem dost paseku. Pamatuju si, jak trčelo žebro…“
Ve svém domě v Úvalech u Prahy zemřel deset let před Mrázkem přímo u svého domu další český kmotr Antonín Běla. Média tehdy spekulovala o tom, že Bělu nechal odstranit právě Mrázek. „Rozstříleli ho před barákem, byla tam taková zahrádka. O čtrnáct let později se v domě oběsila Bělova manželka,“ připomněl konec známého mafiána Štoček.
Čtěte také
Dvojnásobná vražda ve studentském bytě
K vraždě může ale dojít kdekoliv a mezi kýmkoliv. Slavný vyšetřovatel si pamatuje případ, kdy mladík ve studentském bytě zabil spolubydlícího s přítelkyní. Policie tehdy našla v panelákovém bytě na krčském sídlišti dvě svázaná těla zohavená bodnými ranami.
„U toho jsem nedělal vedoucího týmu, ale podílel jsem se na tom. Pamatuji si pořád na tu holku, mám ji před očima. Byla to tehdy tragédie, holka měla první rande, kdy nemusela být doma,“ říká Štoček pro CNN Prima NEWS. „Verze pro soud byla, že ten zavražděný, tedy přítel té holky, špatně uklízel koupelnu, nějaké takové malichernosti. Ale můj názor je, že to bylo kvůli tomu, že ten pachatel žádnou holku neměl a tento spolubydlící s přítelkyní tam souložili celou noc. Takže v tom byla podle mě žárlivost. Nicméně on vypověděl, že se pohádali kvůli nepořádku v koupelně.“
Přežila útok Hepnarové, pak ji zabil syn
Když v roce 1973 najela Olga Hepnarová vypůjčeným nákladním vozem do houfu lidí na tramvajové zastávce, na místě bylo osm obětí. Několik dalších lidí bylo zraněno. Mezi nimi i žena, která přišla o ledvinu, měla polámané nohy, porušenou lebku. Ale přežila. V roce 2004 ji však zabil vlastní syn.
„Bylo to někdy v září roku 2004. Pamatuji si, že byl pátek a v Praze byl relativní klid. Ten ale kolem jedné hodiny po poledni přerušil služební telefon. Operační mi předběžně sděloval, že v Praze 3 došlo na Kubelíkově ulici č. 29 ve 4. patře k zahoření bytu a hasiči při zásahu našli v jedné místnosti mrtvou, částečně ohořelou starší ženu. Hasiči měli podezření na únik plynu a na úmyslné založení požáru druhou osobou,“ připomíná kriminalista v knize Vrah je v každém z nás 2.
„Nedalo mi to a přes protesty technika jsem prošel místností k ženině hlavě a mírně jsem ji pootočil do strany. Pod hlavou jsem viděl ještě tekutou krev a prsty jsem nahmatal deformaci lebeční kosti směrem dovnitř. To mi stačilo k přesvědčení, že se pravděpodobně opravdu jedná o vraždu jedním nebo více údery tupým předmětem.“
Později se detektiv dozvěděl o tom, že žena byla jednou z těch, kteří přežili útok Hepnarové. „To je osud. V rámci vyšetřování jsme se dozvěděli, že ta paní přežila útok tím autem, a pak bohužel měla smůlu, že došlo k nějakému konfliktu se synem. Netrestaný, normální kluk, který chodil do práce jako instalatér, ji v nějakém afektu zabil,“ vypráví Štoček. „Šlo o peníze, protože on měl nějakou náročnější lásku. Ta holka měla děti a tak. Chtěl jí pomoct tím, že si vezme doma společné peníze. Třeba si myslel, že je časem vrátí zpátky. No ale došlo, k čemu došlo. Zabil mámu. To je smutný případ.“
Čtěte také
Pohádka s hladovými prasaty
Existuje i statek, zatížený temnou minulostí, byť se nikdy nedokázalo, že by v něm došlo k vraždě. Ale několik let v něm žil jeden z nejznámějších sériových vrahů české historie. Ivan Roubal.
„Viděl jsem jeho privatizační projekt na tu Pohádku na Šumavě. To mělo hlavu a patu. On měl střední zemědělskou školu. A když jsem to četl, tak jsem věřil, že jeho zemědělství baví,“ zavzpomínal Štoček na jeden z dalších velkých případů své kariéry.
Když se ale řekne Roubalova Pohádka, rozbolí vyšetřovatele ještě dnes záda.
„Tolik jsem se v životě lopatou nenadělal, jako jsem se nadělal tam. Ale nenašli jsme žádnou mrtvolu. Určitě tam někde mohly být, ale to je takový prostor, a hlavně i bažinatý. Tam se zbavit mrtvoly… Měl na to čas, byla to samota. Tři kilometry kolem dokola nikdo nebyl, leda nějaký myslivec nebo lesník. V tom okolí mohou být zakopaní lidé, to určitě,“ je přesvědčený bývalý vyšetřovatel.
Na statku Pohádka choval Roubal přes devadesát prasat. I ta mohla být součástí likvidace těl. „Jeho syn říkal, že mu táta vyprávěl, že kdyby jim nedal dva tři dny nažrat a pak by mezi ně hodil člověka, tak z něj prý skoro nic nezbude. Podle soudního znalce by zbyl snad jen kyčelní kloub a část lebky. Takže je možné, že to tam Roubal takhle dělal. Nicméně zkoušeli jsme po letech podlahu prostoru, kde byla ta prasata, ohledně zbytků lidské bílkoviny, ale nenašli jsme nic. Takže nevím, jestli je to pravda, nebo ne…“
Roubal byl nakonec odsouzen na doživotí za pět vražd. „Pět dokázaných vražd, ale tipovalo se, že jich má na svědomí víc,“ dodává Štoček.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Ten člověk se tu potloukal, pak mámu přepadl a zabil, říká syn zavražděné seniorky z Ratenic
Je novinářem od roku 2015. Osm let psal primárně pro deník iSport.cz převážně o bojových sportech. Byl přitom i přispěvatelem časopisů Reflex, ForMen či Esquire, v nichž publikoval zejména interview. Moderuje podcast Fight Cast One.
