Estonsko-ruská hranice Zdroj: foto err_ee
Ve svém novoroční televizním projevu předseda estonského parlamentu Henn Põlluaas prohlásil, že mírová smlouva z Tartu uzavřená v roce 1920 se sovětským Ruskem je stále platná.
„Estonsko si druhého února připomene sté výročí podpisu mírové smlouvy v Tartu. Podpisem smlouvy uznalo Rusko nezávislé Estonsko, válka vedená za nezávislost tím skončila a vytvořila se hranice mezi Estonskem a Ruskem,“ uvedl ve svém novoroční projevu v estonské televizi předseda estonského parlamentu (Riigikogu) Henn Polluaas. Podle jeho slov po rozpadu Sovětského svazu všechny státy světa uznaly Estonsko jako nástupce Estonské republiky, a to ve všech jejích právech, včetně státní hranice. Mírová smlouva z Tartu, zdůraznil Põlluaas, je platná a je stále vedená ve sbírce mezinárodních smluv OSN.
Põlluaas nezůstal jen u slov a již v 21. listopadu minulého roku podal oficiální územní požadavek s nárokem na návrat 5,2 procenta půdy, která byla připsána Rusku, když se Estonsko stalo součástí Sovětského svazu. Když předseda estonského parlamentu mluvil o státní hranici, prohlásil: „Chceme vrátit pouze vlastní území. Rusko si připojilo pět procent území Estonska.“
Účinnost mírové smlouvy z Tartu a otázka hranic z ní vyplývající se staly velkým iritujícím problémem ve vztazích obou zemí.
Již dříve, 18. května 2005, podepsali v Moskvě estonský ministr zahraničí Urmas Paet s ruským protějškem Sergejem Lavrovem smlouvu o pozemních a námořních hranicích, označovanou stručně jako „pohraniční smlouva“. Estonci však do svého zákona o ratifikaci začlenili preambuli o účinnosti mírové smlouvy z Tartu. Moskva reagovala stažením podpisů k dohodě.
Dne 18. února 2015 se podruhé setkávají ministři Paet a Lavrov k podpisu dohody o hranici. Mezitím byla dvakrát pozměněna a obě strany tentokrát uvádí, že nemají vůči sobě žádné územní nároky.
Již ale při prvním čtení dohody v estonském parlamentu v roce 2016 byla ratifikace pozastavena, dokud ruská strana neprovede reciproční kroky. Rusko mlčelo a ratifikace smluv se octila na mrtvém bodě. Až v lednu 2018 ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov promluvil a znovu definoval hlavní podmínky: „Normální a nekonfrontační atmosféru v oboustranných vztazích.“ Prohlásil, že Rusko svůj závazek dodržuje a jestli druhá strana nikoli, nelze hovořit o pokroku v ratifikaci hraničních smluv.
Od té doby k žádnému pokroku ve vzájemných vztazích nedochází. Až nyní, na Nový rok, vystoupil Henn Põlluaas opět s územními požadavky.
Na prohlášení předsedy estonského parlamentu reagoval předseda zahraničního výboru ruské Dumy (parlament) Leonid Sluckyj: „Taková prohlášení jsou nekorektní a nepřiměřená.“ Dodal, že tyto názory vrací obě země zpět o patnáct let, kdy smlouva nebyla podepsána, natož ratifikována.
Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace reagovalo již loni na podzim na podobné prohlášení estonského politika: „Toto postavení Estonska nepřispívá k vytváření pozitivních vztahů mezi státy.“
Rusové si již zvykli na estonská prohlášení, jejich reakce jsou poměrně smířlivé a nevyslovují se k nim žádní vyšší státní představitelé. Nejlépe to vyjadřují slova ruských právních a zahraničních expertů. Jeden z nich, Michal Mjagov, ředitel vojensko-historického institutu, uvedl: „Kdyby nebyla uzavřena smlouva o hranici, Estonsko by nebylo přijato do NATO. Aliance nepřijímá země, které mají přeshraniční spory a problémy. Hranice, o nichž sní estonští politici, byly ve skutečnosti zavedeny v roce 1920 a Rusko bylo ve stavu občanské války.“
