Ilustrační foto Zdroj: Pixabay
Lidé potřebují reálný kontakt. Dlouhotrvající karanténa není pro mnoho lidí dlouhodobě udržitelná. Ztráta každodenní rutiny může vést k nárůstu deprese, katastrofické zprávy zase k pocitům úzkosti. Ti, kteří jdou do karantény dobrovolně, ji snáší lépe než ti, kteří jsou k ní přinuceni. Obzvláště ohrožení jsou lidé s psychickými poruchami. Psychologové se rozhovořili pro Deutsche Welle.
Dlouhotrvající karanténa není podle britského psychiatra Simona Wesselyho pro mnoho lidí dlouhodobě udržitelná. „Je to fyzicky náročné, je to psychicky náročné, protože sociální izolace není tím, jak my jako lidské bytosti fungujeme. Celý život se tak stává obtížnějším a více frustrujícím.“
Deprese, pocit úzkosti nebo posttraumatický syndrom
„Lidé zkrátka potřebují nějakou reálnou formu lidského kontaktu… Psychologicky u některých lidí existují dlouhodobé vedlejší efekty. Není to (karanténa) bez rizika,“ tvrdí Wessely, který je mimo jiné profesorem na King's College London nebo prezidentem britské Royal Society of Medicine (Královská lékařská společnosti). „Přijde nárůst deprese. U některých lidí se objeví specifické stresory – úzkost z toho, že mohli nakazit své milované, nebo že jsou nakaženi sami.“
U některých lidí, zejména zdravotnických pracovníků, kteří jsou během epidemie v karanténě v nemocnici, se podle Wesselyho mohou rozvinout posttraumatické stresové poruchy. „Víme, že ti, kteří jsou přinuceni ke karanténě, si vedou hůře, než ti, kteří se do ní šli dobrovolně.“
Psychiatr také upozorňuje, že je důležité, když vlády dopředu signalizují změny, které provedou, a dopřejí občanům dostatek času na přípravu na tyto změny.
A co si myslí o lidech, kteří nějakým způsobem porušují vládní opatření? „Myslím, že je to nezodpovědné, pokud chcete, abych to řekl z pohledu občana, ale jako psychiatr bych řekl, že je to pochopitelné.“
Proč si psychiatr „přeje“ být nakažen?
Respektovaný britský psychiatr také uvedl, že patří do skupiny lidí, která si přeje projít si virovou nákazou a získat imunitu. „Poměrně málo lidí, a já jsem mezi nimi, si téměř přeje to dostat (COVID-19) a projít si jím. Takže měla štěstí. Byla otestována, měla virus a je nyní imunní – nebo alespoň imunní pro blízkou budoucnost.“
Na jednu z kriticky ohrožených skupin – lidi s psychickými poruchami, pak upozornila německá lékařka. Občas se může zdát, že se svět zbláznil. Po celé zemi trpí v současnosti duševními chorobami podle odhadů 450 milionů lidí.
„Lidé s duševním onemocněním nesou na zádech batoh,“ uvedla Ute Lewitzká, vedoucí lékařka na oddělení psychiatrie a psychoterapie Univerzitní nemocnice v Drážďanech a předsedkyně Německé společnosti pro prevenci sebevražd.
„Jsou chvíle, kdy je tento batoh relativně lehký a vycházejí s ním v běžném životě docela dobře. A pak jsou zase časy, když se batoh stává velmi, velmi těžkým: když se objeví externí stresový faktor nebo stresová situace trvá příliš dlouho. A samozřejmě tento celý příběh, který zažíváme, je toho součástí.“
Mytí rukou a obsedantně kompulsivní porucha
Například u lidi s depresí může náhlá ztráta každodenní rutiny vést k sociálními stažení a ztrátě denní rutiny; u lidí trpících úzkostmi pak současné katastrofické zprávy mohou spustit negativní myšlení, smutek nebo podrážděnost. Ohrožení jsou také lidé s obsedantně kompulzivní poruchou nebo se sklony k ní – například neustálý požadavek na pečlivou hygienu rukou či dezinfekci okolí mohou být živnou půdou pro jejich poruchu.
„Koneckonců jde o rozptýlený strach,“ uvedl Dietrich Munz, prezident německé Spolkové komory psychoterapeutů. „Virus nevidíme. Můžeme pouze fantazírovat o všech místech, kde by mohl být.
