Kartel OPEC i Rusko omezí těžbu ropy. Čeští řidiči se zdražování pohonných hmot bát nemusí 

Tradiční těžařské mocnosti se omezováním produkce ropy snaží podpořit její cenovou úroveň. Země jako Saúdská Arábie nebo Rusko potřebují ke svému udržitelnému hospodaření určitou úroveň ceny ropy na světovém trhu. Pokud je příliš nízká, jejich rozpočtové schodky se prohlubují. Limity produkce ropy, které jsou poprvé stanoveny jako přechodné řešení v roce 2016, sice tlačí cenu ropy nahoru, avšak tradiční těžaře zbavují tržního podílu na světovém trhu se strategickou surovinou. Její vyšší cena totiž zároveň pobízí k rozšiřování produkčních kapacit americké břidličné těžaře. Podíl kartelu OPEC na světové produkci ropy tak klesá na minimum od roku 1991, když nyní představuje jen necelou třetinu celkové těžby. Čeští motoristé se zatím nemusí obávat, že by prodloužení platnosti limitů na těžbu ropy vedlo ke znatelnějšímu růstu cen pohonných hmot v ČR. Navzdory rozhodnutí kartelu je cena ropy Brent stále i dnes o zhruba dvanáct procent níže než v dubnu, kdy vystoupala na svá letošní maxima. Cenu ropy totiž tlačí dolů obava z globálního ekonomického zpomalení a z pokračování napětí v obchodních vztazích jednotlivých klíčových ekonomických celků. Ta vede nejen ke zhoršení vyhlídek v oblasti poptávky po ropě, ale růst její intenzity také zvyšuje pravděpodobnost, že americká centrální banka již koncem července sníží poprvé od roku 2008 základní úrokovou sazbu. Toto očekávání oslabuje dolar, a to i vůči koruně, což dále tlačí cenu pohonných hmot v ČR níže. Ta tak nyní klesá jak z důvodu nižších cen ropy v porovnání s dubnovými maximy, tak z důvodu slábnoucího dolaru. Nejnověji obavu z napětí v mezinárodních obchodních vztazích posílily Spojené státy, které rozšířily seznam zboží z Evropské unie, které hodlají zatížit cly v rámci sporu ohledně evropských subvencí výrobci letadel Airbus. Cla v objemu čtyř miliard dolarů ročního dovozu do USA hodlá Washington uvalit například na třešně, maso, sýr, olivy či těstoviny vyprodukované v EU. V dubnu přitom Spojené státy zveřejnily úvodní seznam položek za 21 miliard dolarů. Američanům vadí, že Airbus má získávat výhodu v konkurenčním boji díky miliardám dolarů státních subvencí. Hrozbou nových cel chtějí EU přimět k tomu, aby praxi subvencování Airbusu opustila. Nejnovější celní hrozba USA se však v mnohém odlišuje od hrozeb předchozích. Nelze ji úplně chápat jako „řinčení zbraněmi“ před zahájením obchodní války. Obchodní válka mezi Washingtonem a Bruselem sice nadále hrozí, a zvláště tíživě by zasáhla evropský autoprůmysl, avšak možná nová cla ve věci subvencí Airbusu jsou přece jenom poněkud o něčem jiném. Washington si na příslušné subvence stěžoval u Světové obchodní organizace poprvé už polovině minulého desetiletí, ještě za vlády prezidenta George Bushe mladšího. Další rozdíl oproti jiným americkým celním výhrůžkám spočívá v tom, že nyní americká administrativa deklaruje, že zmíněná cla zavede teprve až k tomu dostane „zelenou“ od Světové obchodní organizace. Což je instituce, kterou americký prezident Donald Trump jindy s gustem kritizuje.