Ilustrační foto Zdroj: Pixabay
Konzumace červeného masa a zpracovaných masných výrobků, jako jsou klobásy nebo salámy, jsou široce spojovány se zvýšenými zdravotními riziky. Odborníci doporučují jíst maso a masné produkty s mírou a ne každý den, přičemž maximálně by jich měl člověk týdně sníst 300–600 gramů, uvedla agentura DPA.
„Denní spotřeba mastných výrobků na hlavu v Německu je přes sto gramů,“ říká Dr. Christian Sina, ředitel Ústavu nutriční medicíny při univerzitní nemocnici v Šlesvicku-Holštýnsku. Tato gramáž podle něj překračuje doporučení odborníků. Sina doporučuje jíst maso s mírou a ne každý den a dodává, že „tato dávka vytváří jed.“
S červeným masem je spojena rakovina tlustého střeva
Podle odborníka na výživu z Německé výživové společnosti (DGE) Sile Restemeyera by dospělí neměli konzumovat více než 300–600 gramů masa a uzenin týdně. Je podle něj také důležité rozlišovat mezi červeným a bílým masem. Červené maso zahrnuje například hovězí, vepřové, jehněčí, kozí nebo kachní. Mezi bílé maso se pak běžně řadí například kuřecí, krůta nebo ryby.
„Jezení většího množství masa a klobás zvyšuje riziko rakoviny tlustého střeva,“ uvedl Restemeyer, který dodává: „Ve světle současných vědeckých poznatků neexistuje spojení mezi bílým masem a rakovinou.“
Co je dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého
Christian Sina má poněkud odlišný názor: „Tyto údaje mohou sloužit pouze jako měřítko,“ uvedl Sina k doporučené maximální gramáži s tím, že smysluplných studií je zatím k této problematice nedostatek. „Důležité je, jak naše tělo na jídlo reaguje. Jen proto, že je něco dobré pro jednoho, neznamená, že to bude dobré pro druhého.“
„Z pohledu zdraví bychom měli přestat obecně rozlišovat mezi červeným a bílým masem,“ namítá Restemeyerovi. „Zdá se, že důležitější je část těla zvířete, z níž maso pochází, a jak je připraveno.
Důležitý je druh masa, jeho kvalita i způsob přípravy
Mnoho masných výrobků, jako jsou salámy a klobásy, má vysoký obsah tuku, obsahují mnoho nasycených mastných kyselin a cholesterolu, které mohou podporovat poruchu metabolismu tuků, říká Restemeyer, jehož slova doplňuje kolega Sina: „Nezáleží jen na množství tuku v klobásách, ale také kolik z toho někdo skutečně dokáže strávit a absorbovat.“
Restemeyer doporučuje volit odrůdy masa a uzenin s nízkým obsahem tuků, jako jsou například kýta, svíčková nebo panenka, drůbeží klobásy nebo šunka, která není lemována tukem. Další doporučení míří ke způsobům přípravy šetrným na další tuky. Doporučuje dušení na zelenině, pečení nebo grilování.
Kromě druhu masa a způsobu přípravy pak hraje roli také jeho původ a kvalita. „Stále více důkazů naznačuje, že bychom se měli více zaměřit na podmínky, v nichž jsou zvířata chována a čím jsou krmena – protože to jsou faktory ovlivňující kvalitu masa s ohledem na živiny důležité pro nás,“ zdůraznil Sina.
