OČIMA REPORTÉRA: Nejcennější tekutina chybí – krve je nejméně právě v lednu

Abyste ji mohli dostat, musí ji lékaři nejdříve někomu vzít. Respektive abyste mohli dostat transfúzi, nejdřív si musí někdo nechat dobrovolně pustit žilou. Jenomže většina lidí má touhu darovat krev před Vánoci. A protože se krev smí darovat jednou za čtvrt roku, v lednu pak dárci chybí.

23 pražských policistů si vybralo právě čas, kdy je dárců nejméně, a šli do pražské Thomayerovy nemocnice darovat krev.

Možná si zaděláváme na problém

Dárců totiž v posledních letech ubývá. Před patnácti lety jich u nás bylo 300 000, teď už jich je asi jen 250 000. Podle lékařů za to může celkové stárnutí populace. A možná také cestování do exotických zemí, kde se vyskytují infekční nemoci. Pokud bude ale tento trend pokračovat dál, je možné, že krve jednou nebude dostatek.

Vlastníma očima

Tentokrát jsem jenom koukal na to, jak darují druzí, dárcovství krve je pro mě ale - dá se říct - srdcová záležitost. V rodině daroval krev dědeček – bývalý lékař, sokol a gymnasta, několik odběrů měl za sebou i můj otec. Mě to nikdy nelákalo. Mám strach z jehel, jednou mi při běžných odběrech musela sestra dávat nohy nahoru. Nikdy jsem si tak nemyslel, že bych se mohl stát dárcem.

Pak jsem ale natáčel v kolínské nemocnici, jak darovala krev asi padesátka policistů a hasičů. Jedna pohledná policistka se mě zeptala, jestli si taky nechám vzít krev, a já řekl samozřejmě, že ne, a vymluvil jsem se na práci (já tady přece točím, nemůžu darovat). Jenomže ostatní policisté mě začali hecovat a já to nevydržel a šel jsem si nechat napíchnout žílu.

Překvapilo mě, že to nebolí

Skutečně – když se sestře podaří vás napíchnout napoprvé – což se děje tak v 95 % případů, téměř to neucítíte. Samotný odběr trvá zhruba 4-7 minut. Stejně si ale připravte alespoň hodinu, někde i dvě hodiny, času. Musíte vystát frontu, vyplnit dotazník o vašem zdravotním stavu, nechat si vzít kontrolní odběr krve a také podstoupit lékařskou prohlídku. Darovat může téměř každý, zjednodušeně se dá říct, že musíte být zdrávi a také musíte vážit více než padesát kilo.

Přísný dotazník

Jak již bylo zmíněno – musíte vyplnit dotazník o vašem zdravotním stavu – musíte se cítit zdráv, nesmíte mít infekční onemocnění, nemoci srážlivosti krve, nesmíte být po krevní transfuzi a nesmíte být uživatelem drog. To všechno je v podstatě pochopitelné, několik bodů vás – obzvláště pokud jste nikdy krev nedarovali – možná zarazí.

Po tetování nesmíte darovat krev půl roku – a je jedno, jestli jste se nechali tetovat jehlou ve sklepě, nebo v drahém salónu, který si zakládá na přísné hygieně.

Cesta na Kanáry vám vystaví stopku na měsíc, do Turecka ale už na půl roku, cesta do subsaharské Afriky může znamenat až roční pauzu – právě cestování je možná další příčinou poklesu dárců.

Nesmíte být homosexuál, který žije aktivním sexuálním životem. Je to trochu alibismus – lidé z transfuzních stanic tvrdí, že je v pořádku, když jste homosexuál – jinými slovy, nezakazují nikomu sexuální orientaci. Platí ale, že pokud jste homosexuál a máte pohlavní styk s mužem, darovat krev nesmíte. Právě anální styk je stále rizikový faktor pro přenos nemocí jako je H.I.V.

Celá řada benefitů

Vaše krev se musí otestovat, jestli je v pořádku - máte tak zadarmo poměrně dobrý přehled o vašem zdravotním stavu. Zaměstnanci mají po odběru nárok na placený den volna mimo rámec dovolené. Kromě toho obvykle dostanete na transfúzní stanici snídani nebo poukaz do bufetu. Všichni se na vás mile tváří, a hlavně ten pocit, že někomu možná právě zachraňujete život, za to stojí.

Má to ale i mínusy

Jak jsem říkal, dárcovství je pro mě srdcová záležitost, a tak je pro mě důležité, abyste měli kompletní informace. Po odběru se vám může motat hlava – mně se to ale nikdy nestalo. Po vpichu můžete mít modřinu, obvykle ale menší. Nejspíš se budete cítit den, možná dva, o něco slabší – pomůže vám odpočinek nebo spánek a přísun tekutin a cukrů. Také se vám může stát, že o vaši krev nebude zájem a pošlou vás bez odběru domů – je lepší počkat na výzvu od transfuzní stanice anebo zvednout telefon a zeptat se, jestli je o krev zájem. A samozřejmě se vám může stát, že neprojdete zdravotním vyšetřením, třeba jen kvůli nízkému tlaku, nebo dušnosti, nebo lékař zjistí, že jste cestovali do země, po které určitý časový interval darovat nesmíte. To se ale stává pravidelně a není třeba se tím jakkoliv trápit.

Matěj Rychlý