Brexit Zdroj: Pixabay
Brexit Zdroj: Pixabay
Brexit - zapeklitý problém pro EU, ale především pro samotné Brity. Ti se cítí být bohatí a mají obavu o své království, které by díky EU naráz mohlo zchudnout a být zaplaveno migranty.
Na Britech je vidět nejen obavu z budoucnosti ale také bezradnost vůči budoucnosti. Tuto obavu vystihl blahého času Winston Churchill, když potáhl z doutníku a pravil, že dny britské říše skončily. Vyfoukl dým a pokračoval: „Místo na vrcholu stolu světa jsme získali hlavně tím, čím jsme byli, než čím bychom mohli přispět v demografických, vojenských nebo v ekonomických oblastech do budoucna.“
Henry Tizard, jeden z Churchillových poradců, řekl, že Britové byli velkou mocností i velkým národem a dodal: „Pokud bychom se však pokoušeli stále se chovat jako velmoc a v tom pokračovali, je zde nebezpečí, že tím ohrozíme naši schopnost zůstat skvělým národem.“ Upozornil na skutečnost, že debakl v Suezu v roce 1956 by měl Brity dostatečně poučit, že již žijí v novém post-imperiálním věku.
Britský „pot a slzy“
Výše uvedenými myšlenkami byl veden Chris Patten, bývalý britský komisař EU pro zahraniční záležitosti, ale také poslední britský guvernér v Hong Kongu. V článku „Brexit pot a slzy“ (Brexit Sweat and Tears, https://www.project-syndicate.org/commentary/brexit-english-voters-unreconciled-imperial-decline-by-chris-patten-2019-01) nejen navazuje na známou Churchillovu výzvu (ochuzenou o krev), když si všímá vývoje Británie po druhé světové válce, a to vše dává do souvztažnosti s brexitem. Píše o tom, jak Britové na jedné straně pocíťují a dobře si uvědomují „hmatatelný posun v bohatství země“. Britům připomíná, jak se k bohatství dopracovali: „Když v roce 1973 Spojené království vstoupilo do Evropské unie, panovala obava, že se stane předmětem soucitu ostatních zemí s churavějícím pacientem Evropy. V průběhu let jsme ale prosperovali, utvářeli si vše ve vlastním zájmu a vyhýbali se tomu stát se kolečkem evropského podniku, který se nám nelíbil - jednotná měna a sociální politika, což by nám brzdilo růst.“
Brexit? Patten se pustil do jeho zastánců, kteří podle něj nepochopili sílu Británie, že bude schopna chránit a rozvíjet své zájmy vyjednáváním o obchodu a dalších záležitostech jako součást bloku s jinými - většinou středně velkými - zeměmi. K problému dále píše: „Je těžko pochopitelné, že zastánci brexitu myslí, že spolupráce s ostatními nějak podkopává naši suverenitu. Nedovedou pochopit, že mezinárodní spolupráce je nutná k vyřešení většiny velkých národních problémů - od nelegálního přistěhovalectví až po změnu klimatu. To jsou problémy, kterým dnes čelíme a se kterými se budeme v budoucnosti potýkat.“
Bez krve a bez slz, ale zapotíme se s nacionalisty
Slovo „pot“ převzal Patten nejen od Churchilla, ale také od Lynna Nottageho, autora americké divadelní hry „Pot“ (Sweat). Ten údajně dokázal s úspěchem divákům prostřednictvím divadla vysvětlit to, jak se mohl Donald Trump stát prezidentem. Za sujet si vzal zchudlé dělníky v Pensylvánii. Stejně vysvětluje na případu brexitu jak Patten, tak další experti, že britská situace je přes kopírák stejná jako v USA a její zchudlé vnitrozemí s tím, že v Británii jsou to rovněž určité oblasti, kde chudina dala hlas brexitu.
Tímto způsobem píše o brexitu také bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt, když uvádí, že v USA a ve Velké Británii se jedná o „populistickou vzpouru“, která obě země dostala do politické krize. Z jeho článku „Brexit vyžaduje novou britskou politiku“ (Brexit Demands a New British Politics, https://www.project-syndicate.org/commentary/brexit-new-british-politics-by-guy-verhofstadt-2019-01) je vidět snahu, aby Evropa pochopila Brity a jejich problémy. Snaží se nám vysvětlit, jak je pro ně v jejich duálním politickém systému konzervativci – labouristé těžké uchopit složitý politický problém, kterým brexit je. Verhofstadt vysvětluje, že Britové velice těžko dosahují dohody přes všechny možné zúčastněné partaje. Brity pak nabádá, aby se v tomto poučili z kontinentální Evropy: „Kulturní posun směrem k procesu ´spolurozhodování´ ve stylu EU by mohl získat podporu britské veřejnosti.“ Dodává, že ve sjednocování by měli být britští politici příkladem společnosti, která je na ostrovech „hořce rozdělená“. Podle bývalého belgického premiéra by rozhodně Británie neměla přesouvat své vnitřní problémy na bedra členských zemí EU.
O co hlavně se Guy Verhofstadtovi jedná, je vzájemné pochopení Británie a EU. Usiluje o to, aby unijní vyjednavači vyšli Britům vstříc a posoudili britské požadavky v dobré víře. Dokonce nevylučuje ani takovou možnost, že se Británie jednou opět do EU vrátí. Vychází z toho, že brexitem budou nejvíce postiženy britské podniky, mladí lidé, Britové žijící v EU a občané EU žijící ve Velké Británii. Hlavní problém pak vidí v tom, že Spojené království narazí na jednotný trh EU a celní unii, což otráví vzájemné vztahy na desetiletí. Cílem Verhofstadtova článku je upozornit, že není mnoho času a myslí tím 2. červenec 2019, což je datum, kdy zasedne po květnových volbách v Bruselu nový Evropský parlament, který bude bojem o duši Evropy. „S populisty z Maďarska, Polska a odjinud, kteří bojují proti základním hodnotám EU, to budou mít evropští politici mnohem horší než s hádkami kolem britské politiky,“ uzavírá své úvahy o brexitu bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt.
Mirko Radušević
