Studie: Negativní vliv na děti má homofobie, ne sexuální orientace rodičů Zdroj: Proud
Studie: Negativní vliv na děti má homofobie, ne sexuální orientace rodičů
V České republice vyrůstá řada dětí v rodinách gayů, leseb a transgender rodičů, které vznikly po rozpadu původního rodičovského páru. Studie Sešívané rodiny: nový život zevnitř i z venku potvrdila, že na děti gayů či leseb má negativní vliv homofobie společnosti nikoli sexuální orientace rodiče. Jednou z účastnic studie byla i dnes čtyřiadvacetiletá Klára, která až v pubertě pochopila, že je její otec homosexuál.
Rodiče čtyřiadvacetileté Kláry se rozvedli krátce po jejím narození. Půl roku poté si našel její otec partnera, se kterým žije dodnes. S oběma „tatínky“ jezdívala od malička na chalupu a trávila s nimi víkendy i část prázdnin. Nikdo ale méně běžné uspořádání rodiny nekomentoval a dle jejího mínění čekali, až na vše přijde sama.
„Až v období puberty se ke mně z médií začalo donášet, že existují komunity homosexuálů. Bylo to v době, kdy se řešilo registrované partnerství a reakce okolí byly dost homofobní,“ popisuje ve studii Klára s tím, že jí došlo, že to sedí přesně na její rodinou situaci. Toto zjištění právě v pubertě nesla velice těžce a všechny snahy rodičů o vyjasnění vždy „utla“.
„My jsme si mysleli, že když je dítě malé, tak v devadesátých letech bude lepší držet standardní způsob rodiny. Každý měl auta, dluhy, bylo to zvláštní období, tak jsme si říkali, že až dozraje čas… Až se zeptá. Nelhali jsme, ale neříkali,“ popsal podtext svého rozhodování její otec Jaroslav.
Otec si myslel, že Klára vše chápe a jeho vztah považuje za normální
Zároveň si ale myslel, že je Kláře kontext jeho partnerského vztahu jasný a považuje ho za normální. „Mysleli jsme si, že když s námi jezdí na chalupu, je v komunitě, že pozná ten rozdíl. Ale ne. Žila ve společnosti, kde jsme měli přátele gaye, lesby kamarádky a vnímali jsme, že je to normální,“ vzpomíná Jaroslav.
Ve chvíli, kdy s manželkou pochopili, že se dcera potýká s novým pohledem na jejich rodinné upořádání a porozuměla povaze partnerského vztahu otce, vyhledali odbornou pomoc psychologické poradny. V současné době žije Klára se svým přítelem, vztahy mezi rodiči navzájem i jejich současnými partnery jsou dobré, stejně tak vztah Kláry k oběma tátům i matce, a všichni se pravidelně vídají.
V České republice v podobných „sešívaných rodinách“ vyrůstá řada dětí. Studie Sešívané rodiny: nový život zevnitř i z venku se snažila proniknout do jejich života. „Jde o vůbec první pokus nahlédnout v České republice do života dětí a mladistvých z rodin, kde je rodič gay, lesba či transgender osoba. Zkušenosti dětí a jejich rodičů jsou doplněny o informace z praxe, získané od pracovnic OSPOD,“ uvedla autorka studie Petra Kutálková.
Pro děti není problém sexuální orientace rodičů, ale homofobní klima
Podle jejich výsledků není pro děti problémem, že jeden či oba rodiče jsou gayové nebo lesby, ale homofobní klima v jejich okolí a převládající postoje ve společnosti. Děti jsou vůči těmto projevům o to zranitelnější, pokud se s nimi střetnou v době, kdy dochází k rozpadu původního rodičovského páru, nebo v pubertě.
Zároveň také ukázala, že neinformovanost institucí i širší veřejnosti o specifikách těchto rodinných uspořádání. Veřejný prostor a instituce nejsou na rodiny gayů a leseb připraveny, což se ukazuje například špatná dostupnosti služeb pro děti a jejich rodinu v případě, že rodina prochází zátěžovým obdobím jako je rozvod či změna biologického pohlaví jednoho z rodičů.
Jak ukázaly rozhovory s pracovnicemi OSPOD, jedná se o situace, které se postupně stávají součástí jejich práce a proto se o informace z oblasti rodičovství gayů, leseb či transgender osob zajímají. „Jako dobrá praxe se proto ukazuje jak sdílení zkušeností mezi pracovnicemi OSPOD navzájem, ale i také další vzdělávání ze strany externích odborníků a odbornic,“ dodává Kutálková.
Rodina už dávno podle autorky neznamená jen matka, otec a dítě ve společné domácnosti
Podle Magdaleny Skřivánková, autorky projektu, která se ve své praxi zabývá psychoterapií a rodinnými vztahy, je potřebné dále posilovat a vzdělávat sociální služby a psychologickou pomoc pro děti a rodiny s cílem zajistit jejich dostupnost a posilovat jejich odbornou erudici v této oblasti.
„Je také potřeba podporovat specializované NNO, v oblasti legislativní je potřebné iniciovat ty změny, které zajišťují dětem rovná práva bez ohledu na to, v jaké rodině vyrůstají,“ upozornila Skřivánková. Je tak podle ní nutné pracovat se změnou obrazu rodiny ve veřejném prostoru, tak aby odpovídal rozličným podobám rodiny. „Rodina již totiž dávno neznamená jen matku, otce a jejich děti, kteří žijí společně“ uzavřela.
