Aby člověk přijal stejné množství bílkovin, jako když jí maso, musí zkonzumovat větší množství tofu. Sójová alternativa navíc spotřebuje velké množství energie při jejím zprocesování. Měly by to údajně potvrzovat výsledky studie britského vědce.
Člověk nedokáže absorbovat bílkoviny, které jsou v tofu, tak dobře jako ty, které jsou v masu. Kromě kvality bílkovin nemají ani jejich shodné množství, tofu by tak člověk musel sníst více, aby se vyrovnalo masu. Kombinace těchto věcí může způsobit větší zátěž pro planetu. Tak zní hlavní teze, kterou představili britští farmáři.
Závěry přednesl na britské národní farmářské konferenci doktor Graham McAuliffe z Rothamstedského institutu. To, že tofu může škodit planetě více než výroba kuřecího, vepřového a hovězího masa, údajně dokazují závěry jeho nepublikované studie.
„Samozřejmě luštěniny a ořechy mají vždy nižší vliv na životní prostředí než jakýkoliv živočišný produkt,“ cituje britský The Independent doktora McAuliffea, který se specializuje na výzkum vlivu výroby potravin na životní prostředí.
„Pokud přihlédneme k tomu, že protein, který tofu obsahuje, není pro člověka tak dobře stravitelný, narozdíl od toho v masných produktech, má tofu potenciál mít větší vliv na globální oteplování než jakékoliv monogastrické zvíře,“ dodává.
Upozorňuje také na to, že je tofu procesované, což znamená, že putuje více energie do výroby. Další věcí je, že z tofu člověk nedostane stejné množství proteinů jako z masa. Tudíž je potřeba k dosažení stejných výsledků zkonzumovat ho více. A to zvyšuje uhlíkovou stopu.
Doktor McAuliffea však říká, že by měly být výsledky jeho výzkumu interpretovány obezřetně, neboť se zatím jedná pouze o „důkaz konceptu“. Britský deník také upozorňuje, že tvrzení farmářů naprosto neguje předchozí vědecká zjištění o tom, že je veganství nejúčinnějším řešením proti zatěžování životního prostředí.
Toto není poprvé, co se stala rostlinná alternativa středem diskuze v souvislosti s vysokou zátěží životního prostředí. V roce 2010 varovali výzkumníci před produkty na bázi sóji. Podle zprávy totiž takové výrobky spoléhají často na dovážené plodiny, což opět zvyšuje uhlíkovou stopu.
Na druhou stranu vědci před dvěma lety došli k závěrům, že omezení konzumace jídla a mléčných produktů může vést k omezení uhlíkové stopy jednotlivce až o 73 %. Pokud by lidé tyto produkty přestali jíst kompletně, uvolnilo by to až 75 % zemědělské půdy. Kromě toho, že by se tak snížila produkce emisí, by to také ulevilo zvířatům, neboť právě obdělávání zemědělské půdy je hlavním důvodem, proč vymírají některé druhy zvířat.