Trump opět šokuje, zavádí nová cla. Hraje vabank a nic jiného mu už nezbývá. Čas je ovšem na straně Pekingu

Nová sada cel, která Trump hodlá uvalit, se vymyká clům, jež zatím zaváděl. To proto, že nyní Trump více než kdykoli předtím uvalí cla na běžné spotřebitelské zboží. Řadový Američan tak bude cly zasažen mnohem přímější cestou než v předchozích případech. Když například Trump loni uvalil cla na ocel a hliník, mohl se spolehnout na to, že to řadový Američan přímo nijak nepocítí. A že případný růst ceny třeba aut, která se produkují i za použití ocele, půjde svést ne jiné vlivy, než jsou jeho cla na ocel. Když však nyní řadovému Američanovi zdraží kvůli chystaným clům chytré mobily, počítače nebo dětské oblečení, bude víceméně jasné, že „za to může Trump“. Americký prezident navíc pohrozil, že plánovaná nová cla se mohou zvýšit z počáteční sazby deseti procent výrazně nad 25% úroveň. Trump přiživuje svoji pověst „neřízené střely“. Svým krokem vlastně jednostranně ruší příměří v obchodní válce, které se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem dojednal před zhruba měsícem, koncem června, v japonské Ósace. Trhy nemají nejistotu rády, takže nepřekvapí, že poté, co Trump zase jednou jako „neřízená střela“ zaúřadoval, se citelně propadly. Například cena ropy se spadla jednodenně nejvýrazněji za poslední více než čtyři roky, o zhruba osm procent. Znatelně se propadly také klíčové americké akciové ukazatele. Trump své počínání zdůvodnil tím, že Čína neplní své závazky dojednané v Ósace. Například prý neodkupuje přislíbený objem americké zemědělské produkce. Proč se Trump k další eskalaci obchodní války ale odhodlal opravdu, když tím navíc dosud nejpříměji zasáhne běžného amerického spotřebitele, svého potenciálního voliče? Ze dvou klíčových důvodů. Zaprvé, američtí vyjednavači, kteří se vrátili z jednání s čínskými protějšky v Šanghaji, Trumpovi zjevně potvrdili obavu, že Peking volí „vyčkávací taktiku“. Číňané zkrátka sází na to, že by na základě voleb v příštím roce mohl Trumpa v Bílém domě nahradit někdo jiný. Třeba někdo, kdo nebude takovou „neřízenou střelou“. Čas je nepochybně na straně čínského prezidenta. Od loňska má v podstatě doživotní mandát, kdežto Trumpovi zbývá do voleb něco málo přes rok. Čas jej tlačí a musí situaci hrotit, aby před svým voličem neztratil tvář. Trump zkrátka nejistě sází na to, že jeho potenciální volič přijme fakt, že mu zdražil mobil nebo počítač, když uvidí, že prezident dostává svým slibům a je vůči Pekingu rázný, jak se patří. Druhým důvodem je to, že na novou situaci zřejmě dříve či později bude muset reagovat americká centrální banka. Ta předevčírem poprvé od roku 2008 snížila základní úrokovou sazbu, o čtvrtinu procentního bodu. Trump se však netajil svým přáním, aby ji snížila ještě výrazněji. K dalšímu snížení ji nyní může přimět právě eskalací obchodní války. Americká centrální banka jako klíčový důvod svého zmíněného rozhodnutí snížit sazbu uvedla nepříznivý globální ekonomický vývoj. Ten se s eskalací obchodní války dále zhorší, takže Trump se dost možná dočká dalšího snížení sazeb. Snížení sazeb do značné míry utlumí nepříznivý dopad zdražení mobilů či počítačů na amerického spotřebitele, neboť alespoň krátkodobě podpoří obecnou aktivitu v americké ekonomice a bude vzpruhou akciím, v nichž má nemálo Američanů – včetně Trumpových voličů – uloženo podstatnou část svého jmění, například skrze penzijní fondy. Ač Trumpův krok působí jako akt „neřízené střely“, z jeho vlastní perspektivy nepochybně logiku má. Ovšem představa, že se Peking náhle Trumpovi „podvolí“, je bláhová. Změnu v uvažování Pekingu může přinést Trumpovo znovuzvolení příští rok. Jenže to je jeho nynější hrou vabank, přímým zásahem amerického spotřebitele, nepochybně ohroženo.

Lukáš Kovanda