Václav Klaus k 17. listopadu: Veskrze pozitivní jev. Musíme nadále hájit jeho 4 základní atributy

„V rozporu s celou řadou dalších lidí u nás musím trvat na tom, že to byla největší událost našich moderních dějin, největší událost našich konkrétních individuálních životů a veskrze pozitivní jev,“ podělil se bývalý prezident o svůj pohled na změnu režimu. „Takže nesnáším ty škarohlídy, kteří na všechno kydají hnůj. A já myslím, že máme co slavit. Je to úžasná věc, co se za těch třicet let podařilo.“

Euforie a radost. Největším přínosem svoboda

Největším přínosem sametové revoluce je podle Václava Klause svoboda, protože „jsme miliony věcí nemohli v tom komunistickém režimu a ono už je to zapomenuto a mnoha lidem se zdá jako samozřejmost to, co se dneska tady děje“.

A jak vzpomíná na první dny bezprostředně po 17. listopadu? Jako na chvíle euforie a masové radosti. Nevybavuje si, že by někdo tehdy nadával. Ti, kteří si významně zadali a byli kompromitováni režimem, se podle něj báli, ale mlčeli. Nevyjadřovali svou obavu nahlas, ale se sklopenou hlavou a tiše čekali, co se s nimi stane.

Nezapomínejme na základní cíle 17. listopadu

Odkaz 17. listopadu pak Václav Klaus shrnuje do takových čtyř atributů: svoboda, demokracie, trh – tržní ekonomika a národní suverenita. Podle něj každý z těchto cílů, které si tehdy kladli a dosáhli jich, utrpěl za poslední léta nějaké šrámy. „Takže odkaz je, vzpomeňme si na tyto čtyři hesla a zkusme je vrátit do té podoby, jak jsme je realizovali na začátku.“

Podle bývalého prezidenta se situace České republiky (a toho času Československa) pohybuje po dráze pomyslného obráceného „u“ a momentálně se vracíme a jdeme opět dolů.

Nejdůležitější je naděje. Pozor na nová nebezpečí! Klaus, Vášáryová nebo Walesa promluvili k výročí pádu železné opony

Domácí

V Nové budově Národního muzea, v bývalém sídle Federálního shromáždění, proběhla konference „Evropa bez železné opony: 30 let svobody“, na které v dopolední části promluvili bývalý český prezident Václav Klaus, bývalý polský prezident Lech Walesa, bývalá slovenská diplomatka Magdaléna Vášáryová, šéfredaktor polského deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik a maďarský europoslanec Tamás Deutsch.

Zklamává ho pak nesnášenlivost některých lidí, jejich totální zapšklost, která je spojena i s tím, že se nestali hlavními hrdiny polistopadové éry. Na dotaz ke konkrétním osobám uvedl, že by mohl jmenovat celou řadu lidí, ale symbolickou osobu vidí v prvním premiérovi české vlády Petru Pithartovi.

Zapšklí lidé nahrávají těm, kteří ostřelují naši demokracii

„Svou totální prohru při volbách roku 1992 prostě dodneška ještě nevydýchal a já myslím, že to tak být nemá. Člověk má mít sportovního ducha,“ řekl s tím, že někteří podle něj těmi sportovci nikdy nebyli a takový duch jim chybí. „Já myslím, že oni těmi svými negativistickými výroky otravují ovzduší, které tady je. Nahrávají všem těm demonstrantům na Letné a podobně, kteří od nich získávají munici, kterou ostřelují naši demokracii.“

Václav Klaus se dotkl také současného stavu svobody a demokracie: „Je celá řada pokusů demokracii a svobodu přiškrcovat (…). Samozřejmě my nežijeme ve světě Brežněvovy takzvané omezené suverenity, ale té suverenity jsme si moc dlouho neužili. My už zase jsme součástí jistého systému, kde ta naše národní suverenita je výrazně, výrazně omezena a to, že se spousta rozhodnutí o nás dělá někde v Bruselu, to je prostě realita a ne všichni se z toho radujeme.“

„My jsme přeregulovaná společnost. Naše firmy, naše podniky mají opět tisíce státem dávaných povinností. Jenom část toho přichází od naší vlády a parlamentu, významná část toho přichází z Bruselu od Evropské unie.“

Rozhovor zakončil s lehkým úsměvem nad témetem moci a vlivu: „Vy jste použila slov moc. Já vetuju, že jsem měl v našem demokratickém parlamentním systému někdy moc. Já radši hovořím o tom, že jsem díky svým pozicím, postům, měl vliv a ten možná byl nemalý. Ale to je něco jiného než moc.“