Zvířata využívaná k bojům na život a na smrt, která už nemohou zápasit, jsou z Německa často vyvážena za hranice do západních Čech, kde je majitelé nechávají napospas osudu. Na Chebsku už policisté v minulosti odchytávali vypuštěné kangaly – tito původem pastevečtí psi jsou pro jiná zvířata velmi nebezpeční. Koncem dubna policisté spolu s úředníky také zasahovali v Podhradu, kde našli živé i mrtvé bojové psy, majitelem měl být německý Turek.
Je to mimořádně krutý byznys. Zatímco někdo si plní kapsy, nevinná zvířata umírají v bolestech. Psí zápasy jsou sice v Evropě nelegální, ale stále se najdou tací, kteří zvířata kvůli vlastnímu obohacení vysílají do boje na život a na smrt. Organizaci obvykle mívají pod palcem zločinecké skupiny vydělávající na sázení a vstupném. Zisky jdou v přepočtu do sta tisíců korun. Psí boj někdy trvá pár minut, občas i několik hodin. Teče krev, sliny létají vzduchem. Psi do sebe za bouřlivého povzbuzování diváků brutálně narážejí, jsou do sebe pevně zakousnutí, třepou se v děsivých záškubech. Po boji zcela vyčerpaní padnou na zem. Když přežijí, je to v podstatě zázrak.
Zatímco v České republice nebyl zaznamenán žádný případ, v sousedním Německu, jak se ukazuje, jde stále o velký problém. „Provozuje je především turecká komunita, která je pořádá pro bohatou vrstvu obyvatelstva. Jde o vybranou uzavřenou společnost, jen tak někdo se tam nedostane. Vše probíhá v naprostém utajení. Každý jedinec je velmi důkladně lustrován. Boje se konají v odlehlých lesích, ale ta místa se neustále mění. I proto je obtížné pachatele odhalit. Nejvíce vydělává majitel vítězného a nejsilnějšího psa. Sázky uzavírají diváci. Točí se tam velké peníze,“ popsal německý kriminalista, který se touto problematikou zabývá.
Kangalové se usadili před hospodou
Pokud už zvířeti zranění nedovolí dále zápasit, Turci je z Německa odvážejí za hranice do Česka, kde se jich různými způsoby zbavují. Dva zubožení kangalové, jejichž výška dosahuje až 80 centimetrů a váha 65 kilogramů, našli cestu až do obce Hazlov u Chebu, kterou od „čáry“ dělí čtyři kilometry. Usadili se na návsi před tamní restaurací. Někteří hosté se báli opustit lokál a přivolali pomoc. „Naši hasiči je nalákali na nějaké žrádlo do hasičárny, kde zůstali až do příjezdu městské policie, která je převezla do útulku. Naštěstí nikoho neohrožovali a nezpůsobili žádné škody,“ popsala starostka obce Lenka Dvořáková.
K zásahu byl přivolán Richard Kosík – velitel Městské policie v Aši, který má s odchytem tohoto plemene za dobu své služby bohaté zkušenosti. „Psi naštěstí spolupracovali, nechali si nasadit vodítko a v klidu se odvést do auta. Pokud by začali útočit, asi by pomohla jen střelná zbraň. Pokud je pes plachý nebo agresivní, používáme také narkotika,“ přiblížil strážník. Pro veřejnost, která by na volně pobíhajícího kangala bez majitele náhodou narazila, má jasný vzkaz. „Důležité je chovat se naprosto přirozeně, i když vzhledem k jeho velikosti to není jednoduché. Pokud by měl někdo na vodítku pejska nebo jiné zvíře a kangal ho napadl, nezachraňujte ho. Nemáte šanci tak velkého psa přemoci,“ upozornil velitel.
V pohraničí je situace velmi vážná. Jak jsme již informovali, před několika týdny zasahovala policie spolu s úředníky a hygieniky na pozemku v Podhradu, kde se nacházelo několik zubožených a několik mrtvých psů rasy kangal. Ti měli patřit německému Turkovi, který je svěřil do péče majiteli pozemku. Podle vedoucí útulku Marie Lokingové, která psy převzala do péče, to není ojedinělý případ. Policie je proto ve střehu. „Se zahraničními kolegy sdílíme průběžně informace, zejména poznatky, které se týkají aktivit spojených s organizováním, provozováním nebo jinou podporou psích zápasů,“ sdělila CNN Prima NEWS vrchní komisařka Hana Rubášová z Policejního prezidia ČR s tím, že na našem území zatím žádný takový případ zaznamenán nebyl. Případným pachatelům by za tento trestný čin hrozilo až šest let za mřížemi. Za chov zvířat v nevhodných podmínkách ohrožujících jejich život mohou soudy v krajním případě uložit až desetileté vězení.
Uřezané uši, rány na hlavě
Všechny odchycené bojové psy odvážejí strážníci do útulku v Horní Hraničné, kde se jich ujímá Marie Lokingová. „Naposledy mi přivezli kangala s čerstvě uřezanýma ušima a velkou ránou na hlavě. Myslela jsem, že to nepřežije, ale mám ho pořád. Je to můj miláček. Je to mladý hyperaktivní darebák, neustále něco vymýšlí a musí se neustále hlídat, aby něco nevyvedl. Vše, čeho se dotknu, ukradne a odnese. Pro psy a jiná zvířata je nebezpečný, ale já si s ním mohu dělat, co chci. Má obrovskou sílu a dokáže přeskočit i vysoký plot. Musí být stále pod dohledem. Rány se mu už zahojily a už po nich nejsou ani památky,“ popsala Marie Lokingová, která se snaží proti nelegálním psím zápasům bojovat, ale je to velmi obtížné.
„Několik let spolupracuji s německou stranou, která se snaží pomáhat. Je to hlavně jejich problém s touto komunitou. Boj na jejich straně je ale velmi těžký. Vše probíhá skrytě a to se jen velmi těžko dokazuje. Psi, kteří přežili, se ošetří a jede se dál,“ povzdechla si Marie, která se zvířatům věnuje celý život. „Jen kangalů bylo už několik desítek. Šlo o dospělá zvířata, staré psy i štěňata. V současné době jich mám dvanáct. Tři jsou v mé péči přes dva roky. Už bych je nikomu nevrátila,“ svěřila se Marie.
Zvířecí máma zkrotí každého
Přestože jsou tito psi mnohdy agresivní vůči jiným zvířatům a nesou si s sebou těžký osud, s každým se dokázala skamarádit. „Žádný fígl nemám, důvěřují mi hned. Ve většině případů se nejedná o agresivitu. Jde jen o projev, kterým se zvíře brání, jen ho musíte pochopit a stanovit pevné mantinely. Musí být vždy jasné, kdo je šéf. Je to také o důvěře, musí vám věřit. Pak je vyhráno. A oni to ví. Nepoužívám pamlsky ani jiné odměny. Myslím, že žádný vůdce smečky své podřízené neuplácí. Vše musí dělat pro mě a oni také musí vědět, že já dělám vše pro ně. Zatím mi to vždy fungovalo, poradila jsem si s každým psem, čím agresivnější, tím pro mě zajímavější. Mám ráda psí osobnosti,“ řekla dále Lokingová.
Jak sama přiznala, ani jí se občas při zacházení s plemeny, která budí respekt, zranění nevyhnou. „S čím kdo zachází, tím také schází. Pokousal mě dospělý rotvajler, kterého jsem hlídala. Zakousl se mi do levé ruky. Prostě mě nepoznal, spletl se a než si to uvědomil, bylo pozdě. Byla to jen moje chyba a za tu se platí,“ pokrčila rameny žena, které se na Chebsku přezdívá zvířecí máma. „Doma mám zvířat docela dost. Hlavně takové, kterých se jejich majitelé zbavili. Mám rybičky, papoušky, želvy suchozemské i vodní, hady, pavouky, psy. Dcera má i koně a krkavce. Zvířata a příroda jsou a budou naším životem,“ uzavřela Lokingová.
