Šebrle o 20 let starém rekordu: Absolutní štěstí, ale neuběhl bych už ani pět metrů

Dlouhých 11 let držel Roman Šebrle světový rekord, který zaznamenal 27. května 2001. (ilustrační fotografie)

Šebrle má jubileum (zdroj: CNN Prima NEWS)

Roman Šebrle se před 20 lety nesmazatelně zapsal do dějin atletiky. Spousta mužů před ním se o to pokoušela, ale nikomu se až do 27. května 2001 nepovedlo v desetiboji pokořit bájnou metu 9000 bodů. Přitom po osmé disciplíně – skoku o tyči – se zdálo, že rekord krajana Tomáše Dvořáka zůstane zamčený v trezoru. Nakonec všechno klaplo díky famóznímu běhu na 1500 metrů. „Bylo to absolutní štěstí, něco takového se nedá slovy vyjádřit,“ vzpomíná pro CNN Prima NEWS moderátor Hlavních zpráv.

Sprint na 100 m, skok daleký, vrh koulí, skok vysoký a běh na 400 m; druhý den pak 110 m překážek, hod diskem, skok o tyči, hod oštěpem a krutých 1500 m na závěr. To jsou všechny ingredience královské disciplíny atletiky – desetiboje.

Dne 27. května 2001 vrcholil boj na prestižním mítinku v rakouském Götzisu.

„Nepřijde mi, že už je to tak dávno. Zrovna světový rekord je tak emotivní zážitek, že mi přijde, jako kdyby to bylo včera. Vybavuju si sebemenší detaily. Dvacet let – šílený,“ nevěří Roman Šebrle.

Od začátku akce v Rakousku cítil, že by z toho mohl být opravdu slušný výsledek. Že by možná tehdejší světový rekord Tomáše Dvořáka (8994 bodů) nemusel po konci závodu platit.

„Věděl jsem, že jsem ve formě a budu útočit na osobní rekord, který jsem už tehdy měl vysoko. První dvě disciplíny (100 m a skok do dálky, pozn. red.) mi vyšly extrémně dobře a dal jsem osobáky. Ale u světového rekordu se musí poskládat úplně všechno,“ přibližuje dnes 46letý Šebrle. Takřka vše vycházelo ideálně, jenže osmá disciplína přinesla jediný krizový moment, který do té doby úspěšné tažení za „devítitisícovkou“ mohl na první pohled definitivně zlikvidovat.

V tu chvíli jsem myslel, že je to v prčicích

„Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli to překonám. Ve skoku o tyči, což měl být klíčový moment, jsem dal 480 centimetrů. A to bylo málo,“ vzpomíná Šebrle. „Věděl jsem, že pokud chci svěťák, musím v oštěpu hodit 70 metrů, což bylo o dva metry víc než můj osobák. Zároveň běžet 1500 metrů pod 4 minuty a 25 vteřin – tedy vylepšit osobní maximum o čtyři vteřiny, a to není legrace. V této fázi je člověk unavený psychicky i fyzicky, bolí to.“

Nicméně jedna míle vyšla Šebrlemu výborně. Na časomíře svítilo 4:21,98. „Dobře mi první dvě kola rozběhl Maďar Attila Zsivoczky, se kterým jsem byl velký kamarád. Ale opravdu jsem byl hodně vyčerpaný po předchozím průběhu a na posledních 300 metrech jsem ztrácel dvě až tři sekundy na rekord. V tu chvíli mi blesklo hlavou, že to je v prčicích. Ale pak jsem si řekl, že se vyždímu, půjdu na doraz. Do posledních metrů jsem opravdu nevěděl, jestli to vyjde, nebo ne. Tři vteřiny jsou opravdu dost. V závěrečných pěti metrech jsem však na časomíře viděl, jak tam blikla za čtyřkou dvacítka a věděl jsem, že to dám.“

Po proběhnutí cílovou čárou zažil ryzí rekordní pocit hned z několika důvodů. „Jak jsem řekl, do úplného konce jsem nevěděl, jestli se mi to podaří. Poslední třístovka byla fakt něco a dalších pět metrů už bych neuběhl. A opravdu jsem tomu pak nevěřil. I na fotografii z cíle je vidět, jak mám vykulené oči. Tento pocit bych přál každému. Bylo to absolutní štěstí, něco takového se nedá slovy vyjádřit. Víte, že jste dokázali něco, o co se pokoušelo před vámi x lidí a nikomu se to nepovedlo. Byl jsem pak úplně vyřízený.“

Velká dřina měla za výsledek 9026 bodů, druhý Estonec Erki Nool měl 8604 bodů. Vedle této bilance křičí do světa při pohledu na úspěšnou kariéru Šebrleho především zlatá olympijská medaile z Athén 2004. Sám ale nedokáže říct, co pro něj znamená víc.

„Obě dvě věci mají něco do sebe. Světový rekord, to bylo něco nepopsatelného, zvlášť po tom vývoji. Ale to samozřejmě platí i pro olympiádu, která je zase jen jednou za čtyři roky. Sportovci se k ní upínají a je to to nejvíc, co můžete vyhrát. Nerad bych dával něco výš, jsou to dva rozdílné příběhy.“

Když jsem přišel o rekord, byl jsem naštvaný

O fenomenálnosti Šebrleho výkonu svědčí, že číslo 9026 platilo za rekordní dlouhých 11 let. Od roku 2012 vládl tabulkám Američan Ashley Eaton, který rekord ještě na mistrovství světa v roce 2015 v Pekingu vylepšil na 9045 bodů. „Asi jsem čekal, že to bude chvíli trvat, protože 9000 bodů předtím nikdo netrumfnul. Věděl jsem, že je to něco výjimečného. Sám jsem se k tomu chtěl ještě jednou přiblížit, ale už se mi to nepodařilo,“ připomíná Šebrle.

„Když mě pak překonal Ashton Eaton, mísily se ve mně pocity. Byl jsem trochu naštvaný, že mě někdo překonal, protože každý rekordman chce vydržet na špici co nejdéle. Pokud možno pořád – protože to je vyvrcholení vaší práce, dobrý pocit. Ale zase jsem si pak říkal, že pro mladé kluky a celkově atletiku je to dobře. Mohli vidět, že se to překonat dá, a měli další motivaci,“ podotýká rodák z Lanškrouna.

Nyní už ovšem není aktuální ani Eatonův počin. Američana překonal francouzský desetibojař Kévin Mayer, a to poměrně s přehledem. Současný rekord, který se urodil v Talence 16. září 2018, má hodnotu 9126 bodů.

Historie nicméně nezapomene na to, kdo klub „devítitisícovkářů“ založil.

Tagy: