Výročí 21. srpna 1968
Invaze vojsk Varšavské smlouvy byla pro obyvatele tehdejšího Československa katastrofou. Kromě šoku a vzteku se v lidech mísil i strach z potenciální války. Ivana Šebestová slavila osudného 21. srpna 1968 osmé narozeniny. Místo sfoukávání svíček na narozeninovém dortu ale sledovala letadla a bála se o těhotnou maminku a tatínka, který byl policistou.
Ivana Šebestová pochází z malé vesnice Lipová ve Zlínském kraji. „Ten den jsem se bála. Moje první vzpomínka je, že maminka budila mého staršího bratra s tím, že nás obsadili Rusové a asi bude válka. Chtěla, aby šel do obchodu a nakoupil mouku a cukr, abychom doma měli nějaké zásoby. Už mi bylo osm roků, takže jsem věděla, co je válka. Ve mně to vyvolalo obavu a hrůzu, co bude,“ vzpomíná Šebestová na své osmé narozeniny, které kvůli invazi nakonec vůbec neoslavila.
Václavské náměstí a budova Národního muzea v srpnu 1968. Zdroj: ČTK
Fasáda budovy Národního muzea po střelbě v srpnu 1968. Zdroj: ČTK
Sovětský tank v Praze 21. srpna 1968. Zdroj: František Dostál
Invaze vojsk Varšavské smlouvy byla pro obyvatele tehdejšího Československa něčím, co se dá jen těžko popsat. Zdroj: Profimedia.cz
Tanky T-55 invazních sil obklopené davem demonstrantů. Zdroj: Engramma.it
Pražané s vlajkou, v pozadí hořící invazní tank. Zdroj: Volné dílo
Václavské náměstí a budova Národního muzea v srpnu 1968. Zdroj: ČTK
Fasáda budovy Národního muzea po střelbě v srpnu 1968. Zdroj: ČTK
Sovětský tank v Praze 21. srpna 1968. Zdroj: František Dostál
Invaze vojsk Varšavské smlouvy byla pro obyvatele tehdejšího Československa něčím, co se dá jen těžko popsat. Zdroj: Profimedia.cz
Tanky T-55 invazních sil obklopené davem demonstrantů. Zdroj: Engramma.it
Pražané s vlajkou, v pozadí hořící invazní tank. Zdroj: Volné dílo
„Tatínek nebyl doma, protože byl policista, takže jsme o něm tři dny pořádně nevěděli. Vím, že jsem vyběhla na zahradu a létala letadla. Nevím, jestli to mělo spojitost zrovna s tím, co se dělo, ale dívala jsem se na ně a říkala jsem si, že jestli opravdu bude válka, budou nás bombardovat. Byla jsem z toho jako dítě úplně zmatená,“ pokračovala.
Aby toho nebylo málo, těhotnou maminku z 21. na 22. srpna odvezli do porodnice ve Zlíně. „Byla rozrušená. Bratr se narodil 26. srpna. Na jednu stranu jsem se těšila, že se mi třeba narodí sestřička, ale na druhou stranu taťka nebyl doma, mamku odvezli do nemocnice a já jsem skončila u sousedů přes ulici,“ vysvětlila Šebestová.
„Maminka pak vzpomínala, že pod okny porodnice jezdily tanky. Maminčina nervozita a stres bratra docela poznamenaly, protože byl strašně uplakané miminko,“ popsala.
Problémy v budoucnu
Oproti tomu, co se dělo v Praze, byla situace v Lipové relativně klidná. Přes vesnici jen projížděly obrněné transportéry. „Uprostřed dědiny stál voják a ukazoval, kam mají jet. Starší brácha, tehdy sedmnáctiletý, si to s nimi chtěl jít vyřídit a maminka ho krotila, aby nikam nechodil. Matka chce za každou cenu ochránit svoje děti a nechce jít do střetu s vojáky, protože v tom vidí nebezpečí, že se její dítě zraní nebo přijde o život,“ řekla Šebestová, která je nyní sama matkou dvou dospělých dětí.
Když v dalších letech jako dítě slavila 21. srpna narozeniny, výročí okupace neřešila. „Když jsem byla starší, byl to ale problém. V prvním zaměstnání mi vedoucí řekl, že moje narozeniny oslavíme den předtím nebo den potom, aby si někdo nemyslel, že slavíme okupaci. Také když jsem přišla na brigádu a hlásila datum narození, pozastavovali se nad tím,“ dodala Šebestová.
