Generál u harmoniky. Sovětští důstojníci operovali v ČSSR už před 21. srpnem 1968

Ten snímek by měl vstoupit do dějin, přitom leží zapomenutý ve fotobance České tiskové kanceláře (ČTK) pod číslem F200802180016501. Média se o fotku příliš nezajímají, protože zobrazuje sovětské důstojníky ještě před okupací. A nikoho nenapadne, že tu nějací před 21. srpnem 1968 vůbec operovali. Na fotografii, která vznikla 19. srpna, je vyfocen generál Andrej Lavrentějevič Getman s několika dalšími důstojníky při návštěvě dětského tábora organizovaného Svazarmem (Svazem pro spolupráci s armádou) u Jindřichova Hradce.

Obhlížení terénu před invazí

„Dneska už asi nelze zjistit, proč sem pár dnů před invazí přijela právě tato skupina sovětských důstojníků a jaké byly její úkoly,“ přemítá nad snímkem historik Lukáš Cvrček, zakladatel spolku Pomníky obětem bezpráví, který si dal za cíl zřídit pomníčky všem obětem sovětské okupace. „Sovětští vojáci tehdy přijížděli do Československa pod nejrůznějšími záminkami, třeba i na družební návštěvy letních táborů. Ve skutečnosti členové takových delegací obhlíželi terén a měli i další úkoly spojené s plánovanou invazí,“ vysvětluje.

Generál Getman byl v roce 1968 velitelem Svazu pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem (DOSAAF), což byla organizace určená hlavně k předvojenské přípravě a k civilní obraně, stejně jako československý Svazarm. Getman byl ostřílený válečný důstojník, jako velitel už působil ve slavné tankové bitvě u Kurska v roce 1943. V ústředním vedení Svazarmu měl možná v předvečer okupace najít vhodné spolupracovníky pro první dny invaze.

Navazování kontaktů s kolaboranty

Úkolem podobných delegací i přítomných sovětských agentů bylo podle historika vytipovat loajální občany mezi československými komunisty, v armádě, mezi příslušníky Státní bezpečnosti i jinde. Hledali prosovětsky smýšlející Čechoslováky, s nimiž budou okupanti hned po zahájení invaze koordinovat další kroky. „A mnozí našinci pak invazním vojskům skutečně pomáhali od prvních minut okupace, například při přistávání vojenských letadel v Ruzyni,“ uvádí Cvrček.

Vlastně šlo o kolaboranty, kteří měli za úkol eliminovat protisovětský odpor na strategických místech. „Sovětské armádě také zajišťovali navigaci po Praze i po republice, tohle všechno se ale muselo domluvit předem,“ říká historik.

Stovky Rusů v Československu

A kolik Rusů tedy okupaci v Československu připravovalo? „Úplně přesně to vyčíslené není, řádově se jednalo o stovky lidí. Standardně v Československu působila i spousta sovětských tajných agentů a Sověti k nám před okupací stáhli i větší množství agentů ze západních zemí,“ odhaduje Cvrček. Kromě armádních důstojníků, kteří přijeli pod hlavičkou stranických delegací či pod jinou záminkou, operovali v republice i Rusové pod cizí identitou. „Československé orgány v takových případech vůbec nevěděly, že jde o sovětské občany.“

Oficiálně přitom těsně před okupací pobýval v zemi jediný voják Sovětské armády, alespoň média o něm psala jako o „posledním sovětském vojákovi v Československu“. Jmenoval se Voloďa Majorov a byl těžce postřelen při odjezdu sovětských vojsk z letního cvičení vojsk Varšavské smlouvy s názvem Šumava.

Osud Volodi Majorova

Vrchní velitel Varšavské smlouvy maršál Ivan Ignaťjevič Jakubovskij tehdy na cvičení do Československa poslal 18 tisíc spojenců, většinou šlo o sovětské vojáky. Námět cvičení Šumava odpovídal době: „Země NATO přesunuly z USA do NSR jednu výsadkovou, dvě tankové a pět mechanizovaných divizí a vojska Varšavské smlouvy připravují odražení agrese.“ Cvičení mělo skončit k poslednímu červnu, Sovětský svaz ale odsun vojsk protáhl do počátku srpna a pilně v Československu připravoval operaci Dunaj, tedy srpnovou invazi.

Majorov byl zasažen nešťastnou náhodu 1. srpna 1968 u slovenské Žiliny, když sovětská vojska odjížděla z republiky. Střelen byl do dutiny břišní a žaludku, sanitka ho odvezla do prestižní závodní nemocnice v ostravských Vítkovicích. Jeho zdravotní stav tehdy sledovala celá republika, neboť jeho vyléčení a transport do Ruska by znamenal odchod „posledního sovětského vojáka“ z československého území.

6 300 tanků na pohřbu

Devatenáctiletý Majorov paradoxně zemřel v Ostravě pouhý den před okupací, v úterý 20. srpna ráno. „Jak známo, byl 1. srpna u Žiliny při přesunu sovětských vojsk po velitelskoštábním cvičení Šumava nešťastně postřelen svým kamarádem při střídání stráží. Téměř v beznadějném stavu byl převezen do Ostravy na umělou ledvinu a přes veškerou péči lékařů následkům těžkého zranění podlehl,“ uvedla zpráva ČTK.

„Druhý den jsme si ve špitále říkali, že to asi Rusové přijeli Voloďovi na pohřeb,“ vzpomínal na Majorova vítkovický internista Alfréd Parma v roce 2008 v rozhovoru s autorem tohoto článku. Na Majorovův „pohřeb“ tak přijelo hned 6 300 tanků a až 500 tisíc vojáků. Tělo zesnulého vojáka si 23. srpna vyzvedla v márnici nemocnice sovětská armáda a odvezla ho neznámo kam.

Kam odjel od vodky a harmoniky?

Co dělal 21. srpna 1968 generál Getman, jenž dva dny předtím popíjel při harmonice vodku na táboře u Jindřichova Hradce, to nevíme. Jisté je, že jako zkušený velitel tankistů, který měl po válce vysoké postavení přímo ve štábu Sovětské armády, určitě nebyl v Československu během invaze zbytečně. Po okupaci byl z pozice velitele sovětského Svazarmu převelen na post generálního inspektora na sovětském ministerstvu obrany.

„I přes nepřízeň počasí se delegace v čele s A. L. Getmanem srdečně pobavila u táborového ohně za nepostradatelné harmoniky a zpěvu našich i sovětských písní,“ popsala ČTK snímek z pondělí 19. srpna ve svazarmovském táboře na jihu Čech. Na fotografii je navíc patrné, že důstojníci popíjejí něco ostrého ze štamprlí. Ve středu 21. srpna už to ale nebyla družba nad vodkou a harmonikou, ale okupace, která si jen do konce roku 1968 vyžádala 137 obětí z řad Čechoslováků, zhruba 500 těžce a stovku lehce zraněných.