Castro zhatil plány americké vlády i mafie. Zanícený revolucionář by oslavil 95 let

Fidel Castro se narodil 13. srpna roku 1926. Jeho otec byl chudý imigrant ze Španělska, který se postupně vypracoval na bohatého farmáře a majitele plantáží s cukrovou třtinou. V roce 1898 Castrův otec bojoval ve válce, po níž Kuba získala nezávislost na Španělsku, dostala se však pod silný politický a ekonomický vliv USA.

To do velké míry ovlivnilo Castrovy protiamerické názory. Spojené státy podporovaly diktátora generála Fulgencia Batistu, který na Kubě vládl pevnou rukou de facto od roku 1933 až do konce kubánské revoluce roku 1959.

Batista, který se ostře vymezoval proti socialismu, vyhovoval jak americké vládě, tak tamnímu podsvětí. Už na přelomu třicátých a čtyřicátých let se začal stýkat s vysoce postaveným mafiánem židovského původu Meyerem Lanskym, který úzce spolupracoval s bossem newyorské mafie Charlesem Lucianem (známým pod přezdívkou Lucky Luciano).

Luxusní hotely, casina a prostitutky

Americká vláda chtěla Batistu udržet u moci, aby v rámci studené války potlačovala socialismus. Pro americký organizovaný zločin zase Kuba představovala ráj na zemi a zlatou příležitost do budoucna.

Meyer Lansky chtěl do Kuby investovat velké peníze a vybudovat tam luxusní hotely, casina, síť prostitutek a pornografický průmysl. Zatímco představitelé USA v čele s FBI a finančním úřadem šli Lanskymu na půdě Spojených států tvrdě po krku, Batista o tučné investice v podobě amerických dolarů jevil enormní zájem.

Jenže nakonec to byl Fidel Castro, který americké vládě a mafii zničil sny. V letech 1945 až 1950 studoval práva na Havanské univerzitě. Už v té době začal organizovat skupinu, která v budoucnu měla Batistův režim svrhnout.

Dne 26. července 1953 vedl Castro neúspěšný útok na druhé největší kasárna země Moncada v Santiagu de Cuba. Po útoku byl společně s ostatními revolucionáři zatčen. Život mu zachránilo jen to, že neuvedl své pravé jméno. Dne 16. října téhož roku začal soud. Castro při procesu odmítl obhájce a jako vystudovaný právník se hájil sám.

Nakonec byl odsouzen na 15 let do vězení. Byl však záhy propuštěn poté, co se v roce 1955 stal Batista oficiálně prezidentem a uvězněné účastníky útoku na kasárna Moncada amnestoval.

Spojení s Che Guevarou

Castro dostal zákaz vystupovat na veřejnosti, a proto odletěl z Kuby do Mexika, kde se seznámil s argentinským revolucionářem Ernestem Guevarou (známým jako Che Guevara) a pustil se do organizování guerillového Hnutí 26. července. Další útok skupina naplánovala již v roce 1956.

V listopadu vyplula na staré lodi z mexického Tuxpanu směrem na Kubu. Ozbrojenou posádku 82 mužů vedl Fidel, jeho bratr Raúl a Che Guevara. Výsadek, který měl připravit celou revoluci, byl ale záhy zpozorován a kubánská armáda na jeho likvidaci nasadila početné vojenské oddíly a letectvo. Akci přežilo pouze 14 mužů včetně Fidela, Raúla i Che Guevary.

Karta se obrátila až v roce 1957. Pod vedením Castra se postupně vytvořila partyzánská ozbrojená skupina, která měla svoje centrum v těžko přístupných oblastech zalesněného pohoří Sierra Maestra. Hnutí bylo měsíc od měsíce silnější, zatímco Batistův režim naopak slábl.

Revoluce vyvrcholila 1. ledna 1959, kdy Batista opustil zemi, a Hnutí 26. července tak definitivně zvítězilo. Castro původně sliboval demokratické reformy, ale brzy po převratu znárodnil veškeré pozemky a podniky, které byly často ovládány americkou mafií, ale také bezúhonnými investory z USA a dalších koutů západního světa.

Komunista, nebo pragmatik?

K demokratizaci či reformám například v podobě svobody slova tedy nedošlo. Největší rozdíl mezi starým a novým režimem panoval v tom, že se Kuba namísto k USA začala upínat k Sovětskému svazu.

Castro v zemi nastolil autoritativní režim a kubánskou revoluci později prohlásil za komunistickou. USA v reakci na znárodnění majetku západních investorů vyhlásilo v roce 1960 embargo na vývoz amerických výrobků na Kubu.

Spekuluje se o tom, že Castro v ideologii komunismu nikdy úplně nevěřil a SSSR využíval jako taktického spojence v boji proti USA. Naznačuje to i fakt, že se nakonec s Che Guevarou v druhé polovině šedesátých let názorově rozešli, a Guevara zamířil šířit marxistickou ideologii do dalších zemí.

Na Castra bylo údajně plánováno spáchání nejméně 638 atentátů. CIA chtěla použít například otrávené pilule, vybuchující doutníky nebo otrávený neopren. Žádný z těchto plánů se však nikdy nepovedlo zrealizovat.

Největší akcí, jejímž cílem byla likvidace Castra, byla neúspěšná invaze v zátoce Sviní na Kubě v dubnu 1961 pod vedením CIA, kterou financovala a podporovala americká vláda. Mise dopadla pro USA katastrofálně. Operace navíc přispěla k ještě většímu sblížení Kuby se SSSR.

Události z roku 1961 vyústily později v takzvanou karibskou krizi. V roce 1962 Spojené státy v důsledku rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě vyhlásily blokádu Kuby, která měla zabránit dopravení dalších raket na toto území.

Spolu s druhou berlínskou krizí (1958–⁠1961) šlo pravděpodobně o nejvíce vyhrocené období studené války, které mohlo eskalovat v jaderný konflikt.

Situace se ale nakonec uklidnila. Sovětská plavidla se na hranici kontrolované zóny zastavila. Po dalších jednáních navíc SSSR odstranilo z ostrova již instalované rakety. USA se však muselo zavázat, že Kubu nenapadne.

Castrův režim vládne dodnes

Vztahy mezi Kubou a SSSR se v důsledku karibské krize výrazně ochladily. Castro dokonce začal Sověty provokovat tím, že svůj obchod částečně přeorientoval na Čínu. Na rozdíl od Sovětského svazu, který se definitivně rozpadnul v roce 1991, Castrův režim na Kubě přečkal i složité poměry na přelomu osmdesátých a devadesátých let, a přetrval dodnes.

Castro se stáhnul do ústraní až v roce 2006, kdy kvůli zdravotnímu stavu předal vedení země svému bratrovi Raúlovi. Ten na Kubě vládl prakticky až do letošního roku. Na posledním dubnovém sjezdu jej na pozici generálního tajemníka strany vystřídal prezident Miguel Díaz-Canel, čímž se po více než 60 letech uzavřela éra Castrů.

Fidel Castro se nakonec dožil devadesáti let, zemřel 25. listopadu 2016. Historici jej považují za jednu z nejrozporuplnějších osobností v historii. I přes porušování lidských práv, eliminaci politických oponentů a cenzuru tisku se Castrův režim zasloužil také o rozvoj školství, zemědělství a reformu zdravotnictví.

Tyto skutečnosti v současnosti řadí totalitní Kubu v žebříčku indexu lidského rozvoje, který mimo jiné zohledňuje dlouhý a zdravý život či přístup ke vzdělání, například před Mexiko, Brazílii, Kolumbii či Ukrajinu.

Že autoritářský režim bez bratrů Castrů na Kubě možná nebude fungovat, však ukazují události z letošního léta, kdy v zemi vypukly statisícové demonstrace proti vládě. Podle zahraničních agentur jde o největší protesty za téměř 30 let.