Třicet let růžové daně. Ženy platí za holicí strojky a další výrobky více než muži

Určité ženské produkty jsou dražší než jejich mužské verze, podle kritiků bez zjevného důvodu. V této souvislosti se mluví o pink tax neboli růžové dani, jejímž symbolem se stal holicí strojek, u něhož je rozdíl asi nejpatrnější.

Problematika pink tax byla poprvé pojmenována v Kalifornii v roce 1990, tehdy jako woman tax (ženská daň). Později tento ekonomický fenomén přejal jméno po růžové barvě, jíž se dražší výrobky pro ženy často pyšní. Vyšší ceny pro ženy ovšem nejsou záležitostí posledních třiceti let.

O pink tax se mluví jako o součásti genderové diskriminace. Hlasitě se o ní začalo debatovat až v roce 2015, kdy si Organizace pro ochranu práv pracovníků a spotřebitelů města New York nechala vyhotovit studii na toto téma. Výzkum odhalil, že výrobky určené pro ženy či dívky jsou v průměru o sedm procent dražší, a nakonec přispěl k poklesu cen.

Studie nese název From Cradle to Cane: The Cost of Being a Female Consumer (Od kolébky až po hůl: Kolik stojí být ženskou zákaznicí). Poukazuje tak na fakt, že vyšší jsou ceny růžových hraček pro dívky i prostředků pro péči o seniorky. Studie proto zkoumala pět hlavních kategorií: hračky a doplňky, oblečení pro děti, oblečení pro dospělé, péči o tělo a domácí péči o seniory a léky. Symbolem se stal růžový holicí strojek, neboť u něj nelze najít objektivní důvod, proč by měl být dražší než ten pánský.

Diskriminace, nebo výplod feminismu?

U některých výrobků či služeb lze naopak diskutovat o tom, že jejich cena je vyšší oprávněně. Kritici ideje pink tax dokonce tvrdí, že se jedná o feministický výmysl. Příčinou vyšší ceny může být například fakt, že je skutečně dražší nabarvit některé produkty na růžovo, protože jich je méně. Ženské účesy mohu být zase složitější a časově náročnější.

Podle Caroline B. Malonex, která v roce 2016 vypracovala studii pro Kongres Spojených států, může existovat i několik potenciálních vysvětlení, proč mají „ženské“ produkty vyšší cenovku. Dražší či náročnější na výrobu podle ní mohou být například femininnější aromata či vypasovaná trička. Zastánci konceptu pink tax však tvrdí, že u holicích strojků je rozlišování podle pohlaví nesmyslné a jde čistě o marketingovou strategii.

K významnému cenovému rozdílu dámských a pánských holicích strojků došla i diplomová práce Julie Štrohmajerové z roku 2018, jedna z mála studií, která se snaží zmapovat růžovou daň v českém prostředí. Štrohmajerová došla k tomu, že fenomén pink tax se objevuje i na tuzemském trhu, i když v mnohem menší míře než na americkém. U drogistických produktů, jako jsou holicí strojky, šampony a deodoranty, se potvrdila „jen“ 5,4procentní odchylka v ceně, což je výrazně méně než v USA, kde činí 13,4 procenta.

Nerovná cena holicích strojků se však zdaleka netýká všech značek, zvláště ne na českém trhu. Kritici konceptu pink tax navíc tvrdí, že růžová barva není jediným rozdílem v produktech, nýbrž že se často liší i designem a zajišťují větší komfort. Ať ženy nakupují v pánském oddělení, když se jedná o stejné produkty, tvrdí odpůrci teorie.

Berou méně a platí více

S problematikou pink tax se pojí platová nerovnost. Tyto dva fenomény tvoří rovnici, z níž ženy vycházejí jako ty, které dostávají méně a platí více. V roce 2020 podle serveru Payscale vydělává v USA žena 81 centů na každý dolar vydělaný mužem. V případě, kdy má žena naprosto stejnou kvalifikaci a zastává totožnou pracovní pozici jako její mužský protějšek, se v mediánu jedná o 98 centů na dolar. Celkově je platový medián mužů o 19 procent vyšší než u žen. Od roku 2015, kdy vyšla mimo jiné klíčová studie, se však problém znatelně zlepšil – rozdíl klesl o sedm procent.

Podle dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) dosahoval mzdový rozdíl v České republice v uplynulém roce 14,7 procenta, čímž těsně řadíme do méně férové poloviny členských zemí. Nejvyšší platová diskriminace ze zemí OECD existuje v Jižní Koreji, kde rozdíl činí více než 32 procent. Velice nízká je naopak na Kostarice, kde OECD naměřila rovná čtyři procenta.

New York v boji proti růžové dani

Od roku 2015, kdy „růžová diskriminace“ vstoupila do veřejné diskuse, se problém zlepšuje. Stále se má však spolu se mzdovými rozdíly podílet na nižší kupní síle žen. Letos v únoru guvernér státu New York Andrew Cuomo spustil kampaň, kterou na sociálních sítích prezentuje jednoduše jako #PinkTax, a jejímž hlavním cílem je o této problematice Newyorčany informovat.

„New York udělal obrovský progres, co se týče ženských práv, ale ženy jsou bohužel stále terčem kulturní a institucionální diskriminace,“ řekl Cuomo. „Letos půjde New York opět příkladem národu a bude pokračovat ve snaze skoncovat s touto ostudnou nerovností, takzvanou růžovou daní, jednou pro vždy. Protože ať růžová či modrá – cena by měla být stejná,“ vyjádřil se.

Proti takzvané růžové dani se v roce 2018 ohradil americký řetěz Burger King, který však nepatří mezi odvětví nějak výrazně zatížené tímto typem diskriminace. Fast food začal ve vybraných amerických prodejnách nabízet „Chic Fries“ v růžové krabičce určené pro ženy za téměř dvojnásobnou cenu, čímž chtěl zvýšit povědomí o problematice. Celou kampaň doprovodil reklamou složenou z reakcí žen na příplatek za „dámské“ balení.

Drahá menstruace?

Za podkategorii pink tax lze považovat takzvanou tamponovou daň. Jde o to, že nezbytnost tohoto hygienického zboží obchodníkovi umožňuje nastavit vysokou cenu, neboť své výrobky vždy prodá. Řada zemí však v poslední době daně na menstruační pomůcky snižuje.

Například Itálie rozhodla v roce 2019 o poklesu 22procentní daně na 10 procent. V České republice je „tamponová daň“ jednou z nejvyšších v EU, a to 21 procent, přestože Evropský parlament doporučil členským státům snížit ji na pět procent. Touto cestou se vydalo Španělsko nebo Francie. Výjimkou je Irsko, kde jsou ženy od tamponové daně osvobozeny zcela, tamní legislativa ji totiž zrušila ještě před zavedením právních předpisů EU.