Použít červenou rtěnku bylo v Severní Koreji nepředstavitelné, říká Nara Kang (zdroj: CNN) Zdroj: Barbara Vávrová
Severní Korea je místem, kde se ženy nemohou oblékat tak, jak chtějí. Omezování osobní svobody mladým lidem vadí a často se snaží hledat cesty, jak přísná pravila obejít. CNN promluvila s ženami, které za „svobodou“ musely utéct.
Začínající herečka Nara Kangová si namalovala rty červenu rtěnkou, stejnou barvou si nalíčila i tváře. Pro mnoho žen se jedná o běžnou záležitost, ale Kangová by si tohle dřív nikdy nemohla doma dovolit. Žila totiž v Severní Koreji.
„Nošení červené rtěnky je v Severní Koreji nepředstavitelné,“ říká. „Červená barva představuje kapitalismus, a to může být jeden z důvodů, proč ji nemůžeme používat,“ popsala Kangová, která nyní žije v Soulu v Jižní Koreji.
Dvaadvacetiletá herečka uprchla ze Severní Koreje v roce 2015, aby unikla režimu, který omezoval její osobní svobody – nemohla se oblékat podle svého a ani nosit účes, který by sama chtěla. Vlasy musela mít vždy svázané a na rtech jen nevýrazný balzám. Zákaz ale příliš nedodržovala.
Módní prohřešky za pokutu nebo veřejné práce
„Kdykoli jsem se namalovala, tak mi starší lidé ve vesnici řekli, že jsem rošťák ušpiněný kapitalismem,“ vzpomíná Kangová. Vždy se ve své rodné zemi snažila chodit bočními ulicemi, aby se vyhýbala takzvané módní policii. „Každých 10 metrů byla hlídková jednotka. Neměli jsme dovoleno nosit ani doplňky,“ řekla a ukázala na své stříbrné prsteny a náramky.
Pokud by si vzala oblečení, které je označováno jako „příliš západní“, například krátkou sukni nebo jiné vyzývavé oblečení, mohla zaplatit pokutu. Módní prohřešky ale byly trestány i veřejným zesměšněním. Pravidla se podle Kangové v různých regionech liší. Vždy prý záleželo na závažnosti přestupku. Někdy museli „hříšníci“ stát uprostřed městského náměstí a snášet tvrdou kritiku ze strany důstojníků. Jiným bylo nařízeno vykonávat tvrdou práci.
„Mnoho žen je nabádáno - domovem, školou nebo jinou organizací, aby nosily upravené šaty,“ vysvětluje Nam Sung-Wooková, profesorka severokorejských studií na Korejské univerzitě. Kangová se přesto snažila držet krok s módními trendy mim její zemi. „Je to snadné, pokud víte, kde hledat,“ řekla a promluvila o trzích, kde se dá pašované zboží zakoupit. Mimo oblečení se dají pořídit například i filmy, hudební videa a další.
Na černém trhu se dají sehnat filmy od jižních sousedů
„Mladí lidé tak získávají kulturu z vnějšího světa,“ říká Sokeel Park, ředitel Výzkumu a strategie pro lidskoprávní skupinu v Severní Koreji. „To má vliv i v módních trendech, účesech a kosmetických standardech v Severní Koreji,“ dodává Park. „Pokud mladí Severokorejci sledují jihokorejské televizní programy, možná si budou chtít změnit vlasy nebo oblečení tak, jak vypadají Jihokorejci.“
Návrhářka šperků Joo Yangová uprchla do Jižní Koreje v roce 2010. I ona nakupovala na černém trhu – vždy tam hledala USB disky s filmy a oblíbenými hudebními videi z Jižní Koreje. Pašeračky se na sebe prý vždy snažily upoutat pozornost mladých lidí. Zákazníky poté odvedly do svých domovů, kde bylo pašované zboží. Jihokorejská kosmetika byla dvakrát až třikrát dražší, než výrobky ze Severní Koreje nebo z Číny.
Mimo Severní Koreu se Yangová cítí šťastněji. „Pro mě je krása svoboda,“ říká. „Teď mám větší vlastnictví nad svou krásou.“ Yangová dodala, že mnoho jejích přátel v Severní Koreji zuřilo, protože se nemohli oblékat tak, jak chtěli. „Severokorejská vláda nám vymývá mozky, takže se nám stále líbí Nejvyšší vůdce, ale touha vypadat pěkně je něco zcela jiného,“ říká Yangová. „Hněv se ve vás ale později začne hromadit a ptáte se, proč tohle a tohle nesmíme dělat?“
Kosmetický průmysl v zemi
Navzdory absenci mezinárodně uznávaných severokorejských kosmetických značek, státní korejská média KCNA tvrdí, že její kosmetický průmysl prosperuje. V listopadu hostil Pchjongjang národní kosmetickou show, na které prý bylo představeno více než 137 tisíc kosmetických výrobků, včetně nových mýdel, která pomáhají odstraňovat nežádoucí látky z pokožky a krémy proti vráskám.
Kim Čong-un staví na odkazu svého dědečka, zakladatele Severní Koreje Kim Ir-sena, který v roce 1949 vytvořil první kosmetickou továrnu v zemi. Nedávný tlak na rozvoj domácího kosmetického průmyslu přichází v souvislosti s prohlubováním mezinárodních sankcí, což prý ještě zhoršilo Severní Koreji dovoz vysoce kvalitních surovin a produktů.
Kim údajně viděl příležitost v rostoucí popularitě jihokorejských kosmetických výrobků vyrábět svou vlastní verzi korejské kosmetiky pro export, přičemž se inspiroval balením jihokorejských produktů i jejich oblíbenými ingrediencemi, jako je ženšen.
