Cesta přes půl Evropy byl s Camry pohodovou záležitostí. Zdroj: Petr Bača
Dlouhá cesta z Čech do Pyrenejí a zpět byla ideální zkouškou dovedností auta s hybridním pohonem. Když mu odpustíte pár kosmetických detailů, bude dlouho věrně sloužit a nejspíš vás přežije.
Toyota Camry rozhodně není autem, které byste si zamilovali na první, ale možná ani na druhý a třetí pohled. Když se člověk progoogluje do historie, kromě jedné, možná dvou výjimek vzorem sexy modelu ani nikdy nebyla.
Další minus: je to výhradně sedan a taková auta jsou viděno optikou typického českého středního manažera přece úplně k ničemu. O víkendu je potřeba jet s rodinou na kola, která by ale stejně jako lyže měla patřit spíš na střechu.
Ale hlavně hřích největší: není to dvoulitrový diesel, který snad kdysi jezdíval za pět litrů. Jiný druh motoru se u nás do fleetových vozů pro střední management prakticky nekupuje. To není zrovna málo argumentů, proč si o Camry neopřít ani kolo. A přece je skvělá...
Do pyrenejských pasů šplhal hybrid jakoby nic. Šlo současně o jediné místo, kde se spotřeby významněji vychýlila nad šest litrů. Zdroj: Petr Bača
Plná palba v nenápadném balení
Tvary přístrojové desky nejspíš navrhoval počítač bez lidského dohledu a vyumělené dekory dnes asi osloví opravdu jen málokoho. To je ale asi tak jediné, co lze v interiéru Camry vytknout. Kombinace s krémovou usní sedadel je totiž zcela v pořádku.
V sériové (!) výbavě z pohledu komfortu opravdu nic nechybí – v permanenci jsou kromě samozřejmostí prvky jako ventilovaná sedadla, elektricky ovládaná roleta pod zadním oknem a menší roletky na těch bočních nebo samostatné ovládání klimatu na zadních sedadlech prostřednictvím displeje v zadní středové opěrce.
Velmi snadno se po faceliftu ovládají rovněž multimédia a dobrý standard nabídne i palubní počítač situovaný mezi dvěma plně analogovými budíky. Audio JBL hraje výborně. Oko estéta nicméně trochu trpí. Z onoho ne zrovna atraktivního vzhledu ale současně tak nějak mimoděk čpí dojem vysoké solidnosti a nerozbitnosti všeho, co kolem sebe vidíte.
V kombinaci s bílou kůží vypadá interiér Camry k světu. Zdroj: Bart Běhal
Nohy klidně za krk
Dalším podstatným plusem je, že v této japonské lodi si opravdu nelze stěžovat na nedostatek místa a to v žádném směru. Rozměrná křesla tělo sice moc nepodrží, nehrozí však, že by vás jakýkoliv díl interiéru utiskoval. Vzadu je i po odsunutí předního sedadla zcela vzad množství místa blížící se zadnímu prostoru pro kolena ve Škodě Superb.
Obrovský je rovněž kufr a vhod přijde rozměrný průvlak na dlouhé předměty. Škoda jen, že vzpěry víka nezajíždí někam do útrob a při sklopení rády deformují pod nimi uložený náklad. Z auta je také příjemně dobře vidět do všech stran a za volantem, který se po vypnutí motoru sám odsune, se člověk cítí hned jako doma. Ocenil jsem především přehlednost karoserie a přirozenou řidičskou pozici. Holt starý dobrý sedan.
Bezmála 4,9 metrů délky má zásadní podíl na prostornosti japonského sedanu. Zdroj: Petr Bača
Úspory ve slušném tempu
Teď už ale k provozním záležitostem. Když jsem auto přebíral, na displeji počítače svítila dlouhodobá průměrná spotřeba 5,1 litru. Napadlo mě, že s Camry se někdo nejspíš účastnil rallye ekologických vozů, kde se cení co nejúspornější jízda. Střízlivým odhadem jsem si říkal, že bych se v první fázi cesty hlavně v dálničním provozu rád udržel pod sedm, ale moc šancí jsem tomu u pětimetrového korábu nedával – jak známo využití elektromotoru je při rychlé jízdě minimální a drtivou většinu pohonu obstarává benzinový motor, v tomto případě čtyřválec s objemem plnotučných 2,5 litru. Sám o sobě dává 131 kW, elektromotor přiloží dalších 30 kW.
Nuluji ciferník a obtěžkáni fotografickou technikou s kolegou vyrážíme na západ. Jedu tak, jak mi noha na plynu narostla a jak považuji při jízdě na opravdu dlouhou vzdálenost za optimální. U nás obligátních 130 km/h, na německém Autobahnu mezi 140–150 km/h. Po pěti stech kilometrech na displeji svítí hodnota 6,1 litru a také původně udávaný dojezd 645 km se zdá být hravě překonatelný – skutečně jsme jej zhruba o 140 km natáhli. To je při jen 50l nádrži a hmotnosti auta 1595 kg krásný výsledek. Když už jsme u té dálnice – hybridní Camry má maximální rychlost limitovanou na 180 km/h.
Nenuceným tempem na konec světa, to je pro Camry optimální jízdní režim. Zdroj: Petr Bača
Po zhruba 1 500 km ve Francii sjíždíme z dálnice a na tamních okreskách se děsíme jezdit moc přes 90 km/h, protože na dodržování předpisů dohlíží velký počet automatizovaných radarů a jejich snímky jsou v zemi Galského kohouta opravdu velmi, velmi drahé. Efekt na spotřebu je blahodárný – po dalších 150 km tímto stylem padá průměrný odběr na 5,3 a ještě o čtyři deci níž klesá v odpolední špičce středně velkého středofrancouzského města Limoges v oblasti Auvergne.
Na těchto místech se sedí opravdu pohodlně. Taxikáři jako když najdou. Zdroj: Bart Běhal
Raději rovně
Současně zjišťujeme, že Camry je velmi příjemné auto na dlouhé cesty, která člověku uteče na úrovni vozu luxusní třídy. Toyota je velice kultivovaná a pokud jde o pohonnou jednotku v podstatě bezhlučná. Trochu lépe by mohl být izolován snad jen aerodynamický šum ve vyšších rychlostech. Podvozek je vyloženě vláčný a na sériových 18“ kolech i nesmírně pohodlný, a to i bez jakékoliv formy adaptivních tlumičů. Výsledkem je neobyčejně kultivovaná jízda.
Naopak zatáčky v rychlém sledu za sebou opravdu nejsou oblíbenou disciplínou tohoto korábu. Kdo by to s ním ale dělal? Velmi citlivě a jemně pracuje také celý hybridní systém – lepší full-hybrid než Toyota dnes asi nikdo nabídnout neumí. Auto sice netrhá dlažební kostky na počkání, ale díky vydatné pomoci elektromotoru při akceleraci je příjemně hbité a to i při potřebě rychle předjet. Camry opravdu umí jet a dělá to jakoby nic. Postačí běžný mód bezestupňové převodovky s virtuálními převodovými stupni, režim „Sport“ je zde spíše na okrasu.
Důstojný tvar sedanu není nikterak originální, člověk ale má díky jeho konzervativnosti pocit, že svět je ještě v pořádku. Zdroj: Petr Bača
Starý dobrý svět
Po skoro 5 000 km strávených za volantem nebo na sedadlech spolujezdců jsem nakonec Camry vracel s nečekaně těžkým srdcem. Je to přesně ten typ auta, které čím déle máte, tím více oceníte jeho vlastnosti a charakter. Zjistíte, že vás ničím (kromě asistenta jízdních pruhů, ale ten je dnes všude) neotravuje a dělá přesně to, co po takovém autě chcete, tedy pohodlně jede a jede a jede… a skoro nic za to nechce.
Většina funkcí jde ještě ovládat klasickými fyzickými tlačítky, fajn jsou i takové detaily jako ručně seřiditelné podsvícení přístrojů. To, že v menu počítače nemusíte lovit jako při zájmu o méně než pětikilového kapra ve vánoční kádi, je malý zázrak. Jen ten vzhled nemusí vonět každému.
Spotřeba (i s nohou doslova na podlaze ne více než 7,6 litru), velikost, pohodlí a kultivovanost i zajímavá cena by ale mohly být ideálním atributem pro taxikáře nebo firemní flotily. Ze zkušeností s těmito vozy je navíc známo, že jejich životnost je prakticky nekonečná. Ostatně při návštěvě Tokia jsem nejednu Camry v taxislužbě viděl. Z mého pohledu je tedy tato velká Toyota klasického tvaru nedoceněným autem, které místo wow efektu sází na atributy trvalejší hodnoty. No a kdo by přece jen chtěl něco víc wow, může sáhnout po technicky prakticky shodném Lexusu ES. Kompletní ceník Camry s technickými údaji a výbavami najdete na tomto odkazu.
